Chtěl ujet 250 kilometrů za dvanáct hodin, čímž by překonal svůj loňský rekord, 243 kilometrů a 723 metrů. Čtyřiapadesátiletý Karel Ligocki ze Suchdolu nad Odrou tomu podřídil vše. I to, že chtěl poprvé jezdit přes den a ne v noci. „V noci se to nedá zajet. Přijde únava, a nejhorší je to v noci. Zima a nikde nikdo. Prázdný stadion, a ta krize prostě přijde,“ vysvětloval Ligocki.

Do souboje s časem jej na zimním stadionu ve Studénce doprovodili jeho věrní vodiči, Denis Veselský, Rosťa Hypl, David Palacký, a další dobrovolníci, kteří jej měli hecovat k mimořádnému výkonu. Na jeho regulérnost přijela dohlédnout Hana Zelová z pelhřimovské agentury Dobrý den.

Bylo 6 hodin a 10 minut, když člen Orla Nový Jičín vyrazil po stotřicetised¬mimetrovém okruhu. „Vypadá to dobře, máme zatím oproti tomu, co jel loni, náskok. Takže jestli se něco mimořádného nestane, mohlo by to vyjít,“ hlásil po šesti hodinách Jan Kopera, osobní trenér Ligockého, jenž mu zpracoval přesný harmonogram k tomu, jak dosáhnout kýžené mety.

Jenže nestalo se. Organizmus muže, jenž je civilním povoláním traťový dělník, se nedokázal vypořádat s enormní zátěží. Bylo 16.51 hodin, když Ligocký dostal křeč do stehna, a trvalo mu přesně 3 minuty a 47 sekund, než se opět odpíchnul. Ligocki opět ukázal, jak velký je bojovník, a i když věděl, že vidina rekordu se vzdaluje, nevzdal to a setrvačností střídal levou a pravou nohu po ledovém oválu až do posledního okruhu. Výsledkem bylo ujetých 242 kilometrů a 10,5 metru. K rekordu chyběl asi kilometr a půl, k vysněné metě necelých sedm kilometrů. „Je to úctyhodný výkon. V jeho věku je to úžasné,“ vyslovil poklonu starosta Studénky Ladislav Honusek, který přišel Ligockému osobně pogratulovat k úžasnému výkonu, stejně jako Richard Ehler, starosta Suchdolu nad Odrou, odkud Ligocki pochází. Ten dal ultramaratonci jasně najevo, jak moc si jej váží. Mezi gratulanty nechyběla ani Ludmila Klezlová, která pro Ligockého každoročně připravuje polévku. „Moc jí ale nesnědl,“ prozradila.

Uznalý potlesk se ozýval ještě nějakou dobu po dojezdu. „Běhával jsem osobně maratony a dokáži se vžít do jeho pocitů, aby to zvládl. Je to nejen o vytrvalosti, ale i o hlavě,“ řekl Zdeněk Adamec s tím, že by si na podobný závod s časem také troufnul. „Už jsme o tom mluvili,“ dodal Adamec. O tom, že by se pustil do podobného podniku, se naopak neopovážil pomyslet čtrnáctiletý vodič David Michalčík „Ujel jsem celkem tak deset kilometrů, ale do toho bych nešel. Je to od něj super výkon,“ uvedl Michalčík. „Myslím si, že Karel do toho dal všechno a může být spokojený,“ přidal se další z vodičů, Denis Veselský.

Na Ligockém bylo zpočátku vidět zklamání. „Nezajel jsem to, ale nechybělo moc. Kdyby nebyla ta křeč… Natáhli mi to, dal jsem si tři magnézia a už mi bylo dobře. Jenže, než se ten sval zase uvolnil a ta noha šla normálně, to chvíli trvalo. Ta křeč neměla přijít a zvládl bych to,“ pravil posmutněle Ligocky. „Prohrál jsem to,“ prohodil pak ještě v šatně. „Jaké prohrál? Dojel jsi to, tak o čem je řeč. Já myslím, že to byl velký výkon,“ vyzdvihl Ligockého snahu Petr Veselský, jenž zajišťoval po čas pokusu chod stadionu.

To, jestli se Karel Ligocki pokusí o rekord v příštím roce, ani on sám ještě neví. „Přece jen budu o rok starší. Ale dá-li Bůh a zdraví, tak to možná zkusím,“ uzavřel.