Jeho rukama prošla, mimo jiné, olympionička Petra Klosová, udržuje v kondici vycházející golfovou hvězdu Lucii Hinnerovou a na soutěže připravuje nadějnou fitness závodnici Pavlínu Bellovou. Kulturistu Václava Štorka dovedl až k titulu vicemistra Severní Ameriky.

Radime, jak jste se vlastně k práci kondičního trenéra dostal?
Kulturistice jako takové jsem se začal věnovat v osmdesátém sedmém roce. Jako kondiční trenér se oficiálně živím od roku 2000. Oficiálně říkám schválně, protože do té doby jsem to dělal spíše jako koníčka. Přece jenom jsem za tu dobu měl už nějaké zkušenosti a okolí si toho všímalo. Nejprve za mnou chodili kamarádi. Snažil jsem se jim poradit, jak cvičit, jak posílit záda a tak podobně. V roce 2000 jsem si udělal kurz. Nejvíce mě na tuhle cestu, jakou formou to dělat, aby to mohlo fungovat, navedl doktor Petr Tlapák, zakladatel specializace fitness a kulturistiky na FTVS UK v Praze, kterému jsem dodnes nejvíce vděčný. No a takhle jsem vlastně začal.

Na začátku všeho byla tedy vášeň ke kulturistice?
Tak jednoduchá cesta to nebyla. Nejprve jsem začal v sedmi letech s hokejem. Zdál se mi ale nějaký měkký, tak jsem se v patnácti dal na judo. Nejvíce mě chytlo zápasení v družstvech. Závodil jsem v extralize za Novou Huť Ostrava. Jako jednotlivci mi nikdo nefandil, maximálně trenér mě pochválil nebo zkritizoval. V družstvu jsme ale byli nejméně dva a jezdili jsme po celém tehdejším Československu, občas do Maďarska. Pod NH jsme několikrát vyhráli republiku. Oficiálně jsem přestal s judem v 98., to už jsem se ale zhruba deset let věnoval kulturistice.

Říkáte, že s kulturistikou jste začal už v 87. roce. Tehdy přece ještě neexistovala klasická fitness centra, jako můžeme vidět dnes…
První fitcentra začala u nás v 91. roce. Do té doby byly jen sklepní posilovny. K činkám jsem se samozřejmě dostal přes judo, kde jsme měli dvakrát týdně posilování. Stroje v té době neexistovaly. Nic takového. S kulturistikou jsem začal naplno na vojně v 90., kdy jsem se nedostal s judem do Dukly. Nepočítal jsem s revolucí v 89. Tehdy se změnilo celé tehdejší vedení ČSTV, a to mi podrazilo nohy. Skončil jsem na vojně v Hranicích na Moravě jako nováček. Jen díky tomu, že po revoluci měli všichni ze všeho strach, protože nikdo nevěděl, co bude, jsem využil příležitosti. Když se objevily lístečky s tím, co bychom chtěli v kasárnách změnit, tak jsem napsal, že bychom chtěli posilovnu. Byla to paráda, protože když člověk může cvičit, tak si nepřipadá jako ve vězení, kterým pro mě vojna byla.

Předpokládám, že když jste se vrátil z vojny, tak jste to s kulturistikou rozjel naplno…
Kulturistika je jenom dřina a plno odříkání, co se týče stravy především. A nakonec, když se člověk připravil, přijel na závody a viděl, jak tam někteří užívají zakázané látky…Začal jsem se více věnovat fitness a později potom trenérství.

Vzpomínáte si ještě na svého prvního svěřence?
Nejdříve jsem začínal jako kondiční trenér pro hokejisty, fotbalisty, házenkáře, tenisty. Důsledně jsem připravoval plavkyni, budoucí olympioničku, Petru Klosovou, se kterou jsem jezdil jedno období na všechny závody. Momentálně se již delší dobu věnuji extraligové golfistce Lucii Hinnerové.

Takže se staráte spíše o profesionální sportovce. A co rekreační sportovci? Pavlína Bellová, bronzová mistryně České republiky ve fitness, byla přece jen rekreační návštěvník…
Na to, jak je Kopřivnice malé město, tady opravdu hodně lidí chodí cvičit a nikdo nezávodí, což mi přišlo jako velká škoda. Navíc, když vidím, že někdo opravdu dře a ještě u toho i přemýšlí… Například Pavlína. Tak jsem se rozhodl, že si to nejdříve vyzkouším já a někoho si vezmu s sebou. Chtěl jsem vytvořit tým. Já jsem měl tu smůlu, že mě nikdo nevytáhl. Nesetkal jsem se s tím správným člověkem. Tak jsem rád, že to můžu udělat pro jiné. I když je nemůžu naučit úplně všechno, myslím si, že je toho pořád dost, co jim můžu předat.

Pavlína nakonec na MČR ve Fitness 2008 v Třinci obsadila výborné třetí místo…
Pavla soutěžila v kategorii Fitness Classic, kde se ze 60% hodnotila volná sestava, ze 30% postava a z 10% společenské šaty. Pavla byla dobře připravená a za tu tvrdou práci, kterou odvedla, jí bylo odměnou skvělé třetí místo. Součástí našeho týmu byl i Václav Štorek, který v kategorii Super Masters nad padesát let získal zlato. Já jsem závodil v kulturistice a skončil jsem sedmý, těsně za finálem, což bylo na úkor toho, že jsem byl v Třinci více za trenéra než za soutěžícího.

Neuběhl ani půlrok a opět jste vyrazili na další, tentokrát mezinárodní, soutěž. Můžete to trochu přiblížit, o co vlastně šlo?
O víkendu 25.-26. 10. 2008 se v Karlových Varech konal mezinárodní pohár Amino Star Cup 2008. Soutěže se účastnili Slováci, Němci, Angličani, jediní, kdo nakonec nepřijeli, byli Francouzi. Opět jsem soutěžil já, Pavla a Vašek. To, co se stalo Pavlíně, mě mrzelo nejvíc. Pavla dřela hlavně volnou sestavu a vzhledem k tomu, že se omluvili Francouzi, taky úřadující mistryně světa a další, její kategorii Fitness Classic úplně zrušili a závodnice přeřadili do zcela odlišné kategorie Fitness Figura, kde se hodnotí jenom postava a volná disciplína tam vůbec není. Pavla to ale překousla a nakonec skončila na pátém místě. Byla ve finále, a to je úspěch.Vašek Štorek obsadil v kategorii Super Masters tentokrát čtvrtou příčku.

Můžete teda říct, že jste opět odvedl jako trenér dobrou práci?
Tentokrát jsem nejel za trenéra, chtěl jsem se poprat o umístění. Jel jsem sám za sebe s tím, že se budu maximálně soustředit na své dvě disciplíny. Soutěžil jsem jednak v kulturistice, kde jsem postoupil do finále a nakonec skončil šestý a také v kategorii Fitness, kde jsem se umístil na třetím místě. V této kategorii se hodnotila především volná disciplína. Předvedl jsem Ninju s prvky z juda. Věděl jsem, že musím jít na krev. Byl jsem ze všech nejstarší. Na rozdíl od kulturistiky, kde jsou kategorie věkové, ve Fitness soutěží všichni pohromadě. Závodil jsem s dvacetiletými kluky, kteří předváděli salta a přemety. Musel jsem do toho dát všechno.

A tekla opravdu krev?
Ne, to ne, ale předváděl jsem například judo kotouly. Zatímco na tréninku je dělám jedině na tatami, tam jsem dělal všechno na holé zemi. Takže ještě teď mám podlitiny.

Posledním překvapením bylo druhé místo Václava Štorka na mistrovství Severní Ameriky. Anebo jste to čekal?
Svou roli sehrálo určitě to, že na tomto závodě chyběli, především z finančních důvodů, Evropani, kteří jsou v kategorii Masters jinde než Američani. I přes tuto skutečnost je to pro Vaška obrovský úspěch.

A co chystáte do budoucna?
Je to pěkné, trénovat i závodit, ale do budoucna nejde dělat na vyšší úrovni obojí. Budu se muset rozhodnout. Momentálně je pro mě velkou výzvou příští MČR ve Fitness mužů a žen, které bych chtěl uspořádat v Kopřivnici. Slibuji si od toho, že by to mohlo oslovit spoustu nových tváří z okolí. Taková motivace pro nové, začínající závodníky.

MONIKA FLEISCHMANNOVÁ