VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Obdivuhodný Kořínkův úspěch: Rodák z Kopřivnice stanul tam, kde žádný Čech

/ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ Po heroickém výkonu se dostal tam, kde doposud žádný Čech. Sedmatřicetiletý kopřivnický rodák Pavel Kořínek stanul 7. října na vrchol Minya Konka. Hora ve východní části Tibetu leží v nadmořské výšce 7556 metrů. Na posvátnou a domorodci označovanou, jako nedostupnou horu se v minulosti úspěšně dostalo jen osm expedic.     

3.1.2018
SDÍLEJ:

Horolezec Pavel Kořínek stanul na vrchol hory Minya Konka, která je nejvýchodněji ležící sedmitisícovkou a třetím nejvyšším vrcholem mimo horskou soustavu Himalájí.Foto: Archiv Pavla Kořínka

Úspěšnou Kořínkovu expedici tvořili ještě Leoš Husták, Petr Kolouch, Petr Krejčí a Jiří Janák. Na vrchol nakonec dorazil pouze Pavel Kořínek, ale velmi blízko měl k tomu i Leoš Husták, jenž pochází rovněž z Kopřivnice, a který se nakonec otáčel jen těsně pod vrcholem.

„Naposledy se nahoru dostal Francouz Antoinde de Choudens a to bylo před patnácti lety. Byl to člen speciální francouzské vojenské jednotky, která se specializovala na zásahy ve výškách,“ připomněl náročnost výstupu Kořínek, o jehož úspěchu informovala také zahraniční média.

Zkraje minulého století byla Minya Konka považována za vůbec nejvyšší horu světa, když byla původně zaměřena na 9220 m n.m. Je také považována za horu, která má také nejvyšší procento úmrtnosti. „O tom, že má největší mortalitu světa jsme předtím opravdu nevěděli. To mi řekli až potom čínští novináři,“ hovořil v poutavém povídání pro Deník Pavel Kořínek, jenž například během výstupu ztratil devět kilogramů.

Kdy vás napadla myšlenka na tuto expedici a proč právě čínská Minya Konka?

Moje oblíbené oblasti jsou Kazachstán, Kyrgyzstán nebo Tádžikistán, kde je několik takových bývalých sovětských sedmiček. Teď jsme se ale s kolegy rozhodli pro Čínu, kde to není tolik komerční. Poprvé jsme tam byli už minulý rok, kdy se nám podařilo vylézt asi do nějakých šesti tisíc metrů. Bylo to takové seznamování s terénem a navíc nám vůbec nevyšlo počasí. Když jsme přijeli tak bylo krásně, ale když pak došlo k samotnému lezení na Konku, tak se to hodně zkazilo a bylo to hodně nepříjemné. Byli jsme tři dny na jednom místě ve stanu a rozhodli jsme se, že se vrátíme zpátky.

Při letošní expedici už jste tedy plánovali výstup až na samotný vrchol?

Ano, ale z týmu z minulého roku jsem zůstal jenom já a ještě Petr Krejčí, který se kroutil, že se mu moc nechce, ale nakonec do toho šel. Ještě jsme přizvali další tři lidi a šli jsme na to. Ono je to náročné a když se to navíc nepodaří, tak si to člověk přepočítá na peníze, a není to žádná sranda. Na tamním prostředí je úžasné to, že tam člověk prakticky nepotká ani živáčka. Nějaký ten pohyb je asi hodinku cesty od base campu (základního tábora – pozn. red.), kde je takové slepé údolí. Tam jezdí Číňani na takový menší kopec Nochma, který má 5 560 m n.m. Jinak je to tam absolutně bez lidí, což je krásné. Kdybychom jeli zase někam do Kyrgyzstánu nebo něco Pákistánu, tak tam je ten pohyb lidí daleko větší.

Jak probíhal náročný výstup?

Aklimatizace proběhla docela solidně. Samotný výstup vyšel celkem asi na nějakých osm dní. Už nás tlačil odletový čas, takže jsme si řekli, že vyjdeme, i když bylo hnusné počasí. Vylezli jsme prakticky za totálního hnusu. Čtyři dny jsme v tady tom nějakým způsobem strávili a dostali jsme se až na hřeben do nějakých šesti tisíc. To nám trvalo asi čtyři dny. Tam už se nám pak vyjasnilo a bylo neskutečné azuro. Člověk viděl v dálce osmitisícové vrcholy, což bylo nádherné. Tam už jsme byli jen ve třech. Já, Leoš Husták a Petr Krejčí. Společně jsme pokračovali na takzvaného velblouda, protože ten kopec tak vypadá. Ta hora je strašně složitá v tom, že se vyleze na nějaký vrchol v šesti tisících, ale pak se musí tři sta výškových metrů dolů a pak až teprve přijde na řadu finální pyramida. Tam když se něco stane, tak už je to špatné, protože zpátky na velblouda se člověk nevydrápe ani ve čtyřech lidech. Petr Krejčí to otočil právě na velbloudovi a potom už jsme pokračovali pouze s Drobkem (Leošem Hustákem – pozn. red.).

Jaký byl samotný finální výstup?

V ten finální den jsme spolu s Drobkem pokračovali asi do výšky 7300 metrů, kde už začal být terén hodně složitý. Prostě ledová a sněhová skála. Tam jsme se rozdělili a Drobek se rozhodl už dále nepokračovat. Ale to, že vylezl až tam, považuju za naprosto fenomenální výkon, protože mu je šedesát let. V historii lezení na Minya Konku to v tomto věku nikdy ani nezkoušel. Leoš by to vylezl, ale měl lehce pomalejší tempo. Finální výstup mi trval asi nějakých dvanáct hodin a byla tam třeba rezerva na navrácení. Jinak nějaká extra zima při výstupu nebyla. Bylo okolo mínus pěti, ale problém byl nárazový vítr, protože pak jde pocitová teplota významně dolů.

I MALÁ CHYBIČKA MŮŽE MÍT VELKÉ NÁSLEDKY

Jaký pocit jste měl, když jste se konečně dostal až na vrchol?

Všichni si myslí, že člověk prožívá nějakou euforii, ale tak to není. Člověk je zejména hlavně strašně unavený a chce co nejdříve dolů. Nechce tam být ani o deset vteřin déle než musí. To slovo musí znamená, že jsem udělal nějakou fotku nebo video. Ale měl jsem tam nahoře zrovna tak nádherné počasí, že to byl vrchol, na kterém jsem vydržel nejdéle ze všech. Byl jsem tam asi dvacet minut, ale už jsem přemýšlel, jak složitý bude návrat dolů. Člověk má v hlavě, které nepříjemné věci ho čekají, protože tam byla i dvě významná lavinózní pole. Tam se toho moc neodjistí. Je to spíše o tom, to rychle přeběhnout a doufat, že nic nespadne. Problémem Konky je, že tam jsou lavinózní partie až úplně pod samotným vrcholem, kde se dochází kolem jedné, druhé hodiny. Tedy v nevhodnou dobu, protože do toho praží sluníčko a riziko je tam opravdu dost velké.

Jak proběhl sestup z vrcholu?

Kupodivu bez významnějších komplikací. Kdybych to mel srovnat s ostatními kopci, kde si časově sestup vezme i stejnou délku jako výstup, tak tady byla cesta dolů z vršku do C5 (6300 m n.m) opravdu rychlovka. Je to zejména díky tomu, že vrcholová partie Minya Konky je opravdu strmá, a tak jsem to spíše zbíhal, případně jel kontrolovaně po zadku. Celkově se dá říci, že sestup z vrcholu do C5 trval asi dvě a půl hodiny. Výstup trval mi trval deset hodin. Velmi podstatné je, že na finální náročnou partii výstupu jsme chytli okno pěkného počasí, bez kterého by to bylo jinak naprosto nereálné. Během sestupu z C5 do základního tábora se začalo počasí významně horšit. Naše stopy byly za těch několik dní již samozřejmě zafoukané a navíc v centrální části hlavního hřebene (6100 m n.m) došlo k velkému několikasetmetrovému odtrhu, což bylo nemilé překvapení. Takovéto situace je nutné řešit opravdu s klidnou hlavou a jistou rozvahou. Leoš se díky svým celoživotním zkušenostem cítí v těchto situacích, jako ryba ve vodě a proto to bylo všechno jednodušší.

Kdo vám ještě s uskutečněním expedice pomáhal?

Takovýto typ expedice je nutno zařizovat přes místního agenta. Jinak se do oblasti sečuánských himalájí vůbec nemáte šanci dostat. Hodně nám pomohlo to, že už jsme tam byli vloni. Člověk už to pak má jednodušší s organizací dopravy přes velké čínské města do podhůří a zejména pak s přemístěním do base campu. Letos jsme měli opravdu hodně materiálu, asi takových 500 kilogramů. Kvůli tomu bylo nutné sehnat u místních lidí nějaké koníky, kteří nám s vynáškou do base campu pomohli. Drtivou část z tohoto nákladu tvořily potraviny, materiál spojený s lezením, slivovice, ale například i velký společenský stan do base campu. Člověk totiž nikdy neví, jak dlouho bude muset čekat na solidní počasí a být zavřeny sám v malém stanu několik dní není úplně duševně prospěšné. Časem to prostě leze na bednu. Takhle jsme mohli být pohromadě, vařit, diskutovat, hrát společenské hry a konzumovat slivovici společně (usměje se).

Postihla vás v průběhu výstupu nějaká krize?

Krize jsou vždycky. Takovéto lezení je z mého pohledu hlavně duševně náročná záležitost. Situace jsou někdy hodně vypjaté. Během návratu jsme se například na centrálním hřebenu s Drobkem zcela ztratili. Občas se stane, že někdo ztratí stabilitu, ujedou mu mačky, zapadne do trhliny, je zapotřebí být neustále při smyslech jinak hrozí, že se svezete až dolů nebo do trhliny. Důležité je mít zautomatizované základní procesy jištění, protože jedině tak se dá neštěstí eliminovat. Každá malá chybička člena lanového družstva může mít nepříjemné následky. Chyba ve cvaknutí karabiny, seknutí cepínu, mačky ale i špatně daný batoh na zádech může skončit pádem. Důležité v tomto případě jsou opravdu zkušenosti.

BĚHEM VÝSTUPU JSEM ZTRATIL DEVĚT KILOGRAMŮ

Minya Konka je považována za horu, která má nejvyšší procento úmrtnosti. O tomhle jste předem věděli?

Ne, opravdu ne. To že Minya Konka je celosvětově vedená jako hora s největším procentem úmrtností, respektive že téměř dva ze tří lidí se dolů z kopečku nevrátí, jsme opravdu netušili a poprvé mi to zmínili až čínští novináři. Znát předem celou tragickou historii lezení na tuto horu by nám asi moc v našem snažení nepřidalo. Člověk by měl ke každé hoře přistupovat s jistým respektem a pokorou. Je úplně jedno jestli se jedná o Javorník, Lysou Horu, Minya Konku či Nanga Parbat. Co se týče Konky, tak volba proč jet zrovna tady byla jednoduchá. Ten kopec je prostě nádherný. Osobně to beru tak, že mrknu, a když se mi ten kopec líbí a je pro mě reálné ho vylézt, tak tam jedu.

Co bylo povinnou součástí vaší expedice?

Pro pohyb v této oblasti a zejména pak lezení na Minya Konku je nutné mít styčného důstojníka, což je dá se říct vládní úředník, který s vámi absolvuje celou nelezeckou část expedice. Nám přidělený důstojník se jmenoval Lipan. Bylo krásné, že když jsme to vylezli tak to vypadalo, že z toho měl ještě větší radost než my (usměje se). Okamžitě po té to Lipan ohlásil na příslušné úřady a tak se to nějak po Číně rozneslo. Potom už to byla velká show, zájem místních obyvatel a novinářů. Až od nich jsme se třeba dověděli o tragické historii Konky. Podle jejich informací, nahoře stálo od roku 1932 doposavad 22 lidí v rámci osmi expedic. 36 lidí kteří se zkoušeli na Konku vylézt se bohužel nevrátilo. Lavina v osmdesátých letech na tomto kopci pohltila najedou osm lidí nebo jiná nešťastná okolnost ukončila život pěti japonským horolezcům. Ani jsme nevěděli, že nějaký takový nešťastný žebříček týkající se úmrtnosti je. Je pravdou, že u hor nad sedm tisíc toto smutné číslo významně převyšuje třeba Annapurnu, K2 nebo Nanga Parbat, které jsou považovány za lezecky velmi náročné kopce.

Jak moc je taková akce náročná?

Jak se to vezme. Když jsem s výškovým lezením začínal, tak jsem říkal, že to je ze sedmdesáti procent o fyzické zdatnosti a z třiceti o duševní odolnosti. Teď zastávám názor, že je to přesně naopak.

Jak vypadalo vaše stravování a pitný režim?

V base campu se člověk snaží jíst úplně běžně jako doma. Během lezení je to složitější, hodně individuální. Osobně v poslední finálový výstupový den jsem celých dvanáct hodin šlapal jen na tři tablety hroznového cukru. Drobek to je stará škola, takže jede bramborovou kaši, čabajku a slivovici. Prostě, co komu vyhovuje. Podstatné je to v sobě udržet. Což se ne vždycky podaří. Jinak je strava během takovýchto akcí tvořena zejména z instantních věcí, které nejsou úplně chutné. Během samotného lezení toho člověk ani moc nesní, tělo je v takové křeči že to ani nelze. Energii si organismus bere zejména ze svalových vláken. Během této akce jsem ztratil za devět dnů lezení devět kilogramů. Důležité je si hlídat alespoň nějakou úroveň energetického příjmu. Na pití je pro mne ideální černý čaj. Co se týče přípravy před takovouto akcí, tak je to zejména o tom nabrat kvalitní svalovou hmotu. V mém případě je to hlavně o tréninku na lezecké stěně a chození po zdejších kopečkách.

NANGA PARBAT? MÁM TAM ROZDĚLANOU PRÁCI

Jak probíhaly oslavy zdařilého výstupu?

Výstup se podařil nakonec relativně rychle, takže nám před odletem zbylo ještě pár dnů na zábavu. Přesunuli jsme se do Kangdingu, kde máme oblíbený hostýlek Zhilam hostel. Majitelem je Američan s typicky americkým jménem Krystopher Hrubes (usměje se). Kris se do Číny před osmi lety přestěhoval a otevřel si tam hostel pro lidi, přesně jako jsme my. Člověk si tam může dát jídlo i pivo našeho střihu, takže si tam připadá téměř jako doma. Oslava probíhala u Krise a občas jsme si odskočili do místních termálů.

Jak potom pokračovaly oslavy v ČR?

Kamarádi nám udělali na letišti krásné přivítání. To bylo naprosto úžasné! Jinak nic významnějšího neplánujeme. My to bereme vlastně jako takovou běžnou dovolenou a její konec přeci není nejmenší důvod slavit. Z celé akce vznikl krásný filmový dokument. Premiéra tohoto filmu byla nedávno v Praze na festivalu alpinismu. Další veřejné promítaní bude 22. prosince ve Skotnici v kavárně Studánka, kde hned poté zahraje veselá kapela Rozpustilý Ondřej.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Plány už jsem lehce nastínil. Na Javorník, Lysou horu a Minya Konku jsem se už podíval. Nanga Parbat v Pákistánu je kopec který mě před sedmi lety naprosto okouzlil. Dá se říci, že tam mám rozdělanou práci, kterou bych rád dokončil. Jinak osobně bych se někdy rád vrátil i na Minya Konku. Je tam spousty nevylezených a možných směrů k vrcholu, které dávají smysl. Všechny tyto plány jsou ale samozřejmě spojené s kamarády, kteří budou mít chuť se do takových projektů pustit. Jsem rád, že Leoš do toho půjde zase.

PAVEL KOŘÍNEK Datum narození: 22. září 1980
Rodák z Kopřivnice dělal první vysokohorské krůčky už od mládí v Tatrách, kam jezdíval s rodinou. S vyšším lezením pak začal na vysoké škole. Jeho prvním významnějším vrcholem, který se mu podařilo zdolat byl Štít Korženěvské (7105 m n. m.), který je třetím nejvyšším vrcholem Tádžikistánu. Dále vstanul na vrcholy Pik Lenina, Chan Tengri a na devátou nejvyšší horu světa Nanga Parbat v Pakistánu vystoupil do výšky 7000 m n.m.

 

Autor: Dalibor Tobola

3.1.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Stavební klempíři 13 500 Kč

Stavební klempíři Stavební klempíři. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Z:16.1.2018.A:19.6.2018. Místo výkonu práce celá ČR, převážně však Moravskoslezský kraj. , Místo vhodné i pro zaměstnaneckou kartu., , Osobní kontakt: Každou středu na adrese Poštovní 591, Studénka od 8:30 do 9:00 hodin. , Požadujeme: Zkušenosti v oboru a při stavbách střech. Práce ve výškách.. Pracoviště: Michal dresler, Poštovní, č.p. 573, 742 13 Studénka 3. Informace: Michal Dresler, +420 603 711 746.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 16 000 Kč

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků Skladníci. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Z:19.3.2018.A:19.6.2018. Místo výkonu práce Bílovec. Preferujeme uchazeče s platným průkazem na VZV a praxí ve skladu, nutný řidičský průkaz. Zaměstnanecké výhody: Stravenky po tříměsíční zkušební době, firemní stravování, příspěvek na sport, občerstvení na pracovišti, pravidelné firemní akce. Zaměstnavatel preferuje e-mailový kontakt.. Pracoviště: Imcopharma a.s., Budovatelská, č.p. 1178, 743 01 Bílovec 1. Informace: Jana Minarčíková, +420 556 778 411.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 19 000 Kč

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků Skladník, obsluha sil. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Z:17.4.2018.A:21.6.20108 Místo výkonu práce Bílovec. Společnost ZD Bílovec agro a.s. hledá z důvodu rozšíření výroby nového kolegu na pozici OBSLUHA SIL, SKLADNÍK. Náplň práce: Obsluha velkokapacitních sil, vyskladňování a naskladňování obilí, údržba sil. Požadujeme: řidičský průkaz T, uživatelská znalost PC, výhodou - svářečský průkaz, profesní průkaz, řízení VZV. Zaměstnanecké výhody: Stravenky, roční odměny, firmení akce, práce s moderní skladovací a zemědělskou technikou. V případě Vašeho zájmu o nabízené pracovní místo nám zašlete svůj životopis na jana.brezna@renofarmy.cz.. Pracoviště: Zd bílovec agro a.s., Sokolovská, č.p. 1086, 743 01 Bílovec 1. Informace: Jana Březná, +420 778 471 701.

Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 16 000 Kč

Pomocní dělníci ve výrobě Pomocný dělník/ce v práškové lakovně. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: Z:20.2.2018.A:21.6.2018. Místo výkonu práce Velké Albrechtice. , Pracovní náplň: Navěšování výrobků na pojízdnou dráhu vjíždějící do kabiny práškové lakovny, práškování a svěšování povrchově upravených výrobků z dráhy, kontrola kvality, uložení hotových výrobků na sklad, balení hotových výrobků určených k expedici. V případě dobré pracovní morálky a kvalitně odváděné práci možnost prodloužení smlouvy na dobu neurčitou. Vyučení není nutné, šikovné zaučíme. Zaměstnanecké výhody: Stravenky. Telefonický kontakt od 6:00 do 14:30 hodin. Osobní kontakt na výše uvedené adrese od 6:00 do 8:00 hodin a od 13:00 do 14:30 hodin.. Pracoviště: Lucco a.s., 742 91 Velké Albrechtice. Informace: Marta Jedličková, +420 556 455 140,556 455 131.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Veleúspěšná výprava závišických judistů. Zleva: Filip Hanzelka, Adam Kahánek, Jakub Bartoň, Daniel Žárský a David Hyvnar.

Ostrava zažila závišický uragán

Ilustrační foto.

Nově vlakem z Bohumína až k polskému Baltu

Bouřky zaměstnaly hasiče, padaly hlavně stromy

Bouřky, které ve čtvrtek večer a v noci zasáhly Moravskoslezský kraj, zaměstnaly desítky hasičů. Ti si na svá konta připsali bezmála osmdesát výjezdu, zejména ke spadlým stromům.

Bagr v kině a marihuanové stanové městečko ve vile: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve čtvrtek 21. června 2018.

Rekonstrukce radnice je v plném proudu

Čilý stavební ruch panuje v těchto dnech v samotném centru Frenštátu pod Radhoštěm.

Kráska z Íránu, Maroka nebo jihu Evropy? Vyberte nejhezčí fanynku skupiny B

Fotbalové mistrovství světa v Rusku neprovázejí jen nádherné útočné akce a góly, ale i krásné ženy na tribunách či ve fanzónách. Do konce června vám budeme nabízet nejsympatičtější fanynky týmů z každé skupiny. Můžete hlasovat pro vaši favoritku, vítězky pak postoupí do finále, v němž se „utkají“ o pomyslný titul Miss šampionátu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT