Podruhé se postavila na start extrémního závodu „Adidas 24 hodin na Lysé hoře" a znovu byla velmi blízko celkovému prvenství v ženské kategorii. Klára Rampírová z Trojanovic nakonec proměnila svou druhou účast v celkové druhé místo mezi ženami. Ve své věkové kategorii brala 1. místo a z celkového počtu 518 jednotlivců skončila na 19. příčce. Mistryní ČR v extrémním závodě se nakonec stala Linda Beniačová ze Slovenska s 10 výstupy. Loňská vítězka, která před závodem laborovala se zraněným ramenem, zvládla stejný počet okruhů, ale byla o hodinu pomalejší. Letošní, již 3. ročník extrémního závodu byl poznamenán silným mrazem. V noci dosahoval mráz -21 stupňů Celsia a v kombinaci se silným větrem byla pocitová teplota až -35 stupňů Celsia.

Klára Rampírová, zaměstnankyně oddělení hospodářské kriminality v Novém Jičíně, je momentálně v širším výběru na Mistrovství světa ve skyrunningu, což je extrémní sport v přírodě, jež je definován jako horský běh, kde se překonává nadmořská výška minimálně 2000 metrů, stoupání dosahuje alespoň 30% a náročnost nepřesahuje II. stupeň horolezecké klasifikace obtížnosti. „Mistrovství světa se běží kolem Mont Blancu, ale ještě se uvidí, jestli se tam nakonec probojuju. Bude záležet na výsledcích, které do té doby budu mít. Samotný závod je na programu koncem června," prozradila milovnice přírody.

Klára RampírováJak těžký byl letošní, vysokými mrazy ovlivněný, závod?

Byl určitě náročnější než ten loňský. Nejenom kvůli silným mrazům a silnému větru nahoře, ale taky kvůli nedostatku sněhu. Člověk si hlavně při sebězích musel dávat pozor na kameny a led, který nahoře byl. Přes tyto ztížené podmínky jsem absolvovala, stejně jako vloni, deset okruhů a v ještě rychlejším čase, takže jsem s výsledkem spokojená. Ale na vítězku to nestačilo byla o lepší. Poslední kolo už jsem věděla, že ji stejně nedostihnu, tak jsem to šla víceméně na pohodu.

Stíhala jste během závodu sledovat informace o pořadí?

Buď mám přátele na telefonu, kteří mi posílají esemesky a sledují to na internetu, anebo potom přímo v depu jsou lidi, kteří mi občas stihli říct, jak jsem na tom. Takový hrubý přehled jsem tedy měla.

Kdy jste byla na Lysé hoře před závodem naposledy?

Týden předtím se běžel Lysá cup, který se běhá každý víkend. Jedná se o výběh na Lysou a týden předtím to bylo prodloužené, kdy se běželo nahoru, dolů a ještě jednou nahoru.

Jak dlouho jste se na závod připravovala?

Speciálně na tento závod jsem se připravovala možná poslední měsíc a půl, kdy jsem trochu přestala běhat a spíše jsem začala chodit treky s těžším batohem do kopců. Měsíc před startem jsem si ale vymkla rameno, což mě trochu omezovalo v tréninku. Stalo se mi to na Lysé hoře, kde jsem během tréninku uklouzla na ledu. Jinak jsem trénink uzpůsobovala v průběhu roku všem závodům, protože běhám závody kolem sta kilometrů s vyšším převýšením, takže nějak úplně odlišná příprava na tento závod nebyla. Jiné to bylo akorát tím mrazem. Hlavně se to chtělo dobře připravit na mráz.

Jak jste s ním tedy bojovala?

V průběhu závodu kontrolovali záchranáři a horská služba závodníky, a ty, kterým začínaly omrzliny nebo měli nějaké problémy, stahovali a třeba je nepustili do dalšího kola, případně se museli zahřát. Rozhodně to chtělo nepodcenit přípravu na mráz. Já jsem se poctivě krémovala vazelínou a obličej jsem si skrývala do šátku a střídala jsem si suché rukavice i suchý šátek. Vazelína byla na tento závod nejdůležitější. Nejenom na puchýře a omrzliny. Bez vazelíny by se to nedalo zvládnout (usměje se).

Jak letos vypadala trať?

Rozhodně je více sněhu v Novém Jičíně než na vrcholku Lysé hory. Bylo to náročné a klouzalo to. Já jsem si hnedka na začátku závodu nasadila nesmeky (gumové návleky s hroty na podrážku pozn. red.) a vůbec jsem je nesundala. Je to sice trošku obtížnější, protože cítíte zespoda hroty, jak vás tlačí do podrážky, ale cítila jsem se v nich bezpečněji. Kromě prvního kola, kdy jsem nahoru částečně běžela, už se to pak moc nedalo. Ve dvou třetinách je mírná rovinka, možná kilometrová, kterou jsem vždycky běžela, ale potom to bylo vždy chůzí a dolů jsem se pak snažila o co nejrychlejší seběh.

Postihla vás v závodě nějaká krize nebo delší pauza?

Delší pauzu jsem měla možná čtvrt hodiny asi po sedmém nebo osmém kole, kdy jsem byla opravdu zmrzlá a unavená, takže jsem chvíli seděla v depu a snažila jsem se rozmrazit. Jinak cesta do kopce je samozřejmě velmi únavná, to mě silně bolí nohy, ale že by byla nějaká úplná krize, že bych musela zastavit, tak to ne. Jenom se člověk musí donutit vyjít z depa znova do toho mrazu, v mokrém oblečení, které má na sobě, hlídat si omrzliny a nějak to kolo prostě dokončit.

Kdo vám všechno v průběhu závodu pomáhal?

Pravidla neumožňují žádný doprovod ani nikoho, kdo by vás třeba částečně vedl. Ale velmi příjemné bylo, když vás povzbuzovali turisti, jak v sobotu, tak v neděli, a případně i závodníci, kteří byli o kolo zpět. Aspoň psychicky vám dodávali sílu, což je hrozně důležité. Jinak bych chtěla poděkovat rodině, která mi byla oporou, manželovi Pavlovi, který se o mě staral v depu, firmě Adidas za vybavení a příborské firmě Alpisport za jejich výborné trekové hůlky.

Jak jste prožila nejbližší dny po závodě?

Cítila jsem se lépe než loňský rok (usměje se). Vloni se mnou třásla zimnice a chodila jsem doma po schodech po čtyrech. Letos už to bylo lepší, ale je fakt, že jsem doma celou neděli proležela u kamen, rozmražovala jsem se a nevystrčila jsem nos z domu.

Co vás čeká v nejbližší době?

S kolegyní z Adidas týmu se chystáme znova na první závod horské výzvy do Jeseníků a dále uvidíme. Na řadu pak přijde Beskydská sedmička a takové ty klasické závody, jako například Slezský maraton.

Blíží se zimní olympijské hry. Které sporty si nenecháte ujít?

Abych se přiznala, moc olympiádu nesleduji. Raději mám pobyt v přírodě. Ale na olympiádě si určitě nenechám ujít všechny biatlonové závody.

K TÉMATU

Rohlíky se sýrem a salámem nesmí chybětK důležité výbavě Kláry Rampírové při extrémním závodě na Lysou horu patří bezpochyby rohlík se sýrem a salámem. „Většinou mám s koncem závodu problém s žaludkem, takže člověk váhá, co ještě sníst, jestli bude, nebo nebude zvracet. Bez energie se ale jít nedá, takže je třeba do sebe nějaké jídlo dostat. A jediné takové jídlo, které netrápí můj žaludek, je rohlík se sýrem a salámem," vracela se ke stravě v průběhu závodu rodačka z Ostravy Klára Rampírová, jež během 24 hodin nezapomínala ani na pitný režim. „Na bolavý žaludek většinou popíjím coca colu, která se snaží žaludek uklidnit. Nejvíce jsem ale asi snědla už zmiňovaných rohlíků. Pak tam byly banány nebo koblih. Energetické tyčinky ani gely jsem nejedla vůbec, možná jenom jednu. To už mi na žaludek moc dobře nedělá. A dále nějaké tekuté výživy. V lékárně jsem si ještě koupila nutridrinky, protože když toho žaludek není schopný moc pojmout, tak tekutinu ještě vypije. A pak taky polívky. V depu byla gastrozóna, kde si každý, kdo zaplatil, mohl chodit pro jídlo. Já jsem se ale nechtěla zdržovat, takže jsem měla svoje jídlo, které jsem si v depu vzala a snažila jsem se pokračovat dál," prozradila ještě druhá žena celkového pořádí.