Jaká je vaše role v kopřivnickém A-týmu?

Nejvyšší soutěž mezi dospělými hraju druhým rokem. Patřím k nejmladším hráčům našeho týmu, takže hlavně sbírám zkušenosti, čekám na příležitost. Jsem vděčný za každou minutu strávenou na hřišti.

Po základní části soutěže jste se s A-týmem umístili na, pro vás, skvělé třetí pozici za Plzní a Karvinou. Oproti loňskému roku jste se posunuli o tři pozice vzhůru. Jak hodnotíte výkony týmu v základní části?

Myslím si, že klíč našich dobrých výkonů v základní fázi byl už na konci předešlé sezóny. Tehdy jsme skončili na šestém místě a dokázali jsme si, že můžeme hrát vyrovnané zápasy i s týmy ze špičky tabulky. Z toho pramenilo to, že jsme si na začátku letošní sezóny daleko více věřili. Podávali jsme vyrovnané výkony, využívali jsme výhody domácího prostředí s našimi fanoušky v zádech, kde jsme zbytečně neztráceli body a byli jsme schopni potrápit i takové týmy, jako jsou Karviná nebo Dukla Praha.

Po úspěšné základní části jste ve vyřazovacích bojích vyzvali šestý Jičín. Roli favorita jste však nezvládli a prohráli 3:1 na zápasy. Považujete to za zklamání?

Samozřejmě ano. Zklamání je obrovské. Na Jičín jsme si věřili, dokonce jsme si ho do playoff i přáli. Hned v prvním zápase jsme však bohužel ztratili výhodu domácího prostředí, když jsme prohráli 29:33. Výhrou v druhém zápase jsme stav série vyrovnali a ke dvěma utkáním v Jičíně jsme jeli s cílem alespoň jednou vyhrát, abychom se vrátili zpět do Kopřivnice k rozhodujícímu zápasu číslo pět. To se bohužel nepodvedlo, v Jičíně jsme prohráli oba dva zápasy a do vysněného semifinále jsme nepostoupili. Během týdne a tří zápasů, které se nám vůbec nepodvedly, jsme tak pohřbili a zahodili výborně rozjetou sezónu.

Přispěla k vašim zlepšeným týmovým výkonům nějakým způsobem změna vedení a hlavně změna hlavního trenéra v podobě bývalého reprezentanta Lubomíra Veřmiřovského, který má zkušenosti z těch nejslavnějších házenkářských soutěží světa, jako jsou španělská nebo německá?

Určitě ano. Nechci nějakým způsobem kritizovat bývalé vedení klubu a házet na něj špínu, ale s tím současným se nedá srovnat. Zlepšila se především komunikace mezi vedením klubu a hráči. Zlepšily se i sportovní podmínky a odměnou za to, se dostavily dobré výsledky. Skvělou práci odvádí náš trenér.

Jaký tedy je trenér Věřmiřovský?

Jak už jste uvedl, je bývalým profesionálním házenkářem s několika odehranými zápasy a zkušenostmi. Tyto zkušenosti, které posbíral jako hráč, se nám jako trenér snaží předat. Svým příchodem od základu překopal náš bývalý herní systém. Navíc nám dodal sebevědomí, které je velmi důležité. Pro mě, jako mladého hráče, je velká pocta a také zodpovědnost, hrát pod někým takovým jako je on. Jsem rád, že se od něj mohu učit.

Kromě mužské kategorie jste hrál i za dorost, kde se vám individuálně velmi dařilo. Byl jste suverénně nejlepším střelcem ligy. Jak hodnotíte své výkony a výkony týmu?

S výkony našeho dorosteneckého týmu nemůžu být spokojen. Liga byla vyrovnaná, a kromě Zubří, které dominovalo a zaslouženě dokráčelo pro titul, dokázal porazit každý každého. Nám se však nedařilo, podávali jsme špatné výkony a skončili jsme až na devátém místě, které považuju za neúspěch. Je sice pěkné a těší mě, že se mi střelecky dařilo, mé individuální výkony jsou pro mě však druhořadé, pokud nevyhrajeme jako tým, což se nám letos moc nedařilo. Mrzí mě to dvojnásobně, protože se jednalo o moji poslední sezónu mezi juniory.

Před týdnem jste se zúčastnil reprezentačního srazu hráčů do dvaceti let v Zubří. Jak se vám dařilo a jaké pocity jste si z něj odvezl? Jak vidíte své šance probojovat se do týmu, který pojede na srpnové mistrovství Evropy divize B do Rakouska?

Jsem rád, že jsem dostal pozvánku na tento sraz a mohl jsem se ho zúčastnit. Není to moje první zkušenost s reprezentací. Byl jsem už ve výběrech do 16 i 18 let. Na tyto srazy jezdím velice rád, protože s kluky máme velmi dobrou partu. Během soustředění jsme se věnovali především individuálním činnostem jednotlivce a různým herním kombinacím. Z týmu mám velmi dobrý pocit a troufám si říct, že v srpnu můžeme bojovat o ty nejvyšší mety. A jak vidím mé šance? Myslím si, že mám velkou šanci jet a udělám pro to maximum, aby tomu tak bylo.

Přejděme teď od házené k vašemu osobnímu životu a studiu. Studujete na gymnázium, letos maturujete. Jak těžké je skloubit sport na vyšší úrovni se studiem? Dá se stíhat obojí, nebo máte ve škole nějaké úlevy?

Někdy je to dost náročné. Toho volného času, abych se věnoval škole nebo přítelkyni, moc nemám. Jelikož házená v Kopřivnici ještě není na profesionální úrovni, jako tomu je například v Plzni, Karviné nebo v prestižních ligách, kde se trénuje ráno i odpoledne, tak nemusím mít ve škole nějaké úlevy. Do školy chodím každé ráno jako normální žák a odpoledne trénuju. Podle mě se sport a studium skloubit dá. Je to ale velmi individuální. Záleží, jak se k tomu ten dotyčný postaví. Já tvrdím, že pokud člověk chce, dá se to zvládnout.

Jste přijatý na Masarykovu univerzitu v Brně. Budete se muset kvůli studiu rozloučit s kopřivnickým klubem? Jaké jsou vaše plány do budoucna?

S kopřivnickým klubem ani s házenou se loučit zatím nechci. Rád bych zůstal a hrál za Kopřivnici. Všechno však záleží na maturitě a následně mém rozvrhu na vysoké škole. Proto bych nechtěl ještě předbíhat. Pravděpodobně ale budu muset trávit většinu týdne v Brně a nebudu moct dojíždět na tréninky do Kopřivnice, což je velká komplikace. Chtěl bych to udělat tak, že bych například od pondělí do čtvrtka trénoval v nějakém brněnském klubu, v pátek bych absolvoval trénink v Kopřivnici a o víkendu bych hrál zápasy. Tohle by bylo ideální řešení.

Jaký je váš oblíbený házenkář a čeho byste chtěl v házené dosáhnout?

Mým vzorem je Mikel Hansen, který v současné době obléká dres francouzského PSG. V budoucnu bych se rád házenou živil. Aktuální stav české házené mému přání zatím nepřeje, protože většina mých spoluhráčů chodí i do práce a nejsou profesionálními hráči. V zahraničí je situace sice o mnoho lepší, opouštět Česko ale nechci.