Smutné výročí: před 10 lety odešel do skokanského nebe lyžař století Jiří Raška

„Sportu jsem dal vše a nikdy se z úspěchů nevznášel v oblacích,“ prozradil Jiří Raška své krédo v jednom z rozhovorů pro Deník. Provázelo ho celý život.

Skanzen je pro Jiřího Rašku důstojným místem

Svou zemi reprezentoval dlouhých šestnáct let, během nichž vyhrál Intersportturné (nyní Turné čtyř můstků) a dvakrát byl druhý, na mistrovství světa vybojoval stříbro na velkém můstku a v letech na lyžích bronz.

Osobní vzpomínky

„Každý člověk rád vzpomíná na období, kdy se mu dařilo. Pro sportovce je největší čest startovat na olympiádě, a když v takovém závodě obstojí, je to pro něj to nejkrásnější,“ vybavily se mu při ohlédnutí za svou kariérou jako první vždy hry v Grenoblu 1968, kde byl i vlajkonošem české výpravy.

Za vítězství dostal tehdy televizor a tajně deset tisíc korun, finanční odměny zakazovala pravidla Mezinárodního olympijského výboru. Anabázi zažil i s darovanou Škodou 1000 MB - jako amatér si ji nesměl vzít, rok proto jezdil s tovární SPZ a pak auto odkoupil.

„Velký zážitek mám i z Planice, kde mě po závodech v letech na lyžích pozval třikrát na oběd jugoslávský prezident Tito,“ nesmazatelně se mu vryla do paměti další významná událost.

Úspěchy a ocenění

Byl vyhlášen Českým lyžařem století, získal cenu Českého klubu fair-play za celoživotní činnost, Cenu Emila Zátopka pro českou sportoní legendu i medaili Za zásluhy od prezidenta republiky, Ota Pavel o něm napsal knížku Pohádka o Raškovi.

Vnuk Rašky: Jsem rád, že závod nese jméno dědy. Byl skvělý

Přes všechny úspěchy a medaile zůstal Jiří Raška celý život skromným, pracovitým, vždy usměvavým a dobrosrdečným člověkem s pevnými morálními zásadami, v roce 1968 podepsal prohlášení 2000 slov. „Děda byl srdcař, a když si vzal něco do hlavy, tak za tím šel,“ prozradil jeho vnuk Jan Mazoch, rovněž bývalý skokan na lyžích a olympionik.

Ze skokana koučem

Jiří Raška se stal sportovním i lidským vzorem nejen pro své vnuky, ale i pro celé generace skokanů na lyžích, které po konci své aktivní kariéry od roku 1974 trénoval v rodném Frenštátě i v reprezentaci.

„Závodník se stará jen sám o sebe. Jako trenér, který má v soutěži pět kluků, jsem pětkrát nervoznější a vše víc prožívám,“ srovnával pocity skokana a kouče. Sám naposledy skočil z můstku K-40 m v roce 1979 v Harrachově.

Jeho velký sen o olympijském triumfu dalšího českého skokana na lyžích se mu nesplnil. „Přál jsem to Parmovi, Dluhošovi, Plocovi, Ježovi, Sakalovi, Jandovi i všem dalším. Škoda, že se jim to nepodařilo,“ mrzelo Jiřího Rašku, že nikdo z jeho následovníků si pod můstky a vlajkou s pěti propojenými kruhy nevyslechl českou hymnu.

Olympijský vítěz Raška dal sportu vše a nikdy se nevznášel v oblacích

Loňského 4. února by legenda českého skoku na lyžích oslavila osmdesátiny. Můstky, které se před téměř padesáti lety na jeho počest začaly stavět na Horečkách a pak se staly dominantou Frenštátu pod Radhoštěm, jsou od roku 2012 Areálem Jiřího Rašky a od stejného data se v něm každoročně skáče jeho memoriál.