Sportovci ze zahraničí v Česku: Válčí s jazykem, okouzlují je památky i jídlo

Venezuelan v Tachově: Fotbal dostal přednost před baseballem

Když mu bylo sedm let, vydal se Nieves Guilarte Dehibis Jesus s maminkou, která si tady našla přítele, a šesti sourozenci z rodné Venezuely na Tachovsko, kde díky nevlastnímu dědečkovi z Česka propadl kouzlu fotbalu. „Předtím to spíš vypadalo, že budu hrát baseball, to je ve Venezuele národní sport,“ přiznal Nieves, kterému ale v Tachově neřekne nikdo jinak než Dejvis.

Lásku k fotbalu v něm probudil děda. „Sám fotbal hrál, každý den na něj koukal v televizi a mě ten sport zaujal. Začal jsem kopat do míče a neskutečně mě to chytlo,“ pokračoval talentovaný mladík. Jako správný vyniká Jihoameričan technikou, ale i kvůli drobné postavě trochu zaostává fyzicky.

close info Zdroj: Deník/Filip Nekola zoom_in 20. kolo krajského přeboru: SK Rapid Plzeň - FK Tachov (na snímku fotbalisté v modrých dresech) 0:4

Fotbal však miluje. Začínal v mládeži Sokola Stráž, pak přešel do FK Tachov a teď už třetím rokem válí za muže. Ti jsou nováčkem v krajském přeboru, ale zatím soutěží prochází suverénně, jasně vedou a mají namířeno do divize. „Zpočátku to bylo těžké, byl to velký skok, ale časem jsem si zvykl,“ říká Nieves, který i teď patří k benjamínkům v týmu.

Samozřejmě, že dál sleduje i fotbal v rodné zemi. Dobře ví, kdo jsou ve Venezuele největší hvězdy. „Jsou tam zajímaví hráči, jako Rondón, mně se hrozně líbí Soteldo, a známý je také Rincón,“ vyjmenoval bez zaváhání největší esa venezuelského fotbalu. Sám obdivuje hlavně Neymara a Messiho a na hřišti by ho nejvíc potěšil postup s Tachovem do divize. „Za to bych byl strašně rád,“ přiznal mladík, který myslí i na civilní povolání.

V Tachově-Světcích se učí na truhláře. „Letos končím. Uvidíme, co dál,“ není Nieves úplně rozhodnutý.

Nigerijec v Brozanech: Je tu jako doma, trápila ho čeština

Na severu Čech patří mezi nejznámější Afričany. Kořeny má v Nigérii, dá se ale říct, že už je napůl našincem. Útočník fotbalových Brozan Chukwudi Chukwuma žije v srdci Evropy už téměř deset let, Česko považuje za svůj domov.Fanoušci si ho můžou pamatovat z Teplic, kam kdysi přišel na zkoušku. „Ani na chvilku jsem nezaváhal. Takhle jsem se dostal do Teplic, kde jsem strávil krásné chvíle v mém životě i v mojí kariéře,“ vzpomínal.

Se severočeským klubem se nakonec rozešel, dnes Teplicím ani nefandí. „Důvody si nechám pro sebe,“ říká.

Chukwumu trápilo dlouhodobé zranění, po němž se nedokázal dostat do bývalé formy. „V životě se zkrátka stává to, že zranění ovlivní další profesní vývoj fotbalisty. Potřeboval jsem čas, abych se zotavil z panické poruchy, která se u mě objevila, a pak jsem musel někde začít, a tak mé další kroky vedly do Brozan,“ vypravuje útočník, který zažil i ligové mače se Spartou či Plzní.

close info Zdroj: ČTK/Libor Zavoral zoom_in Chukwudi Chukwuma v dresu Teplic

První chvíle v nové zemi pro něj nebyly jednoduché, českých frází znal jen pár, pomáhat si musel angličtinou. „Češtinu ještě dnes určitě nemám dokonalou, ale vždycky se nějak dorozumím,“ přiznává složitost našeho jazyka. Jinak se ale zabydlel. „Už se tu cítím jako doma. Mám tu i rodinu, Čechy mi přirostly k srdci, žije se tu moc hezky.“

Krom české kuchyně, která mu chutná, miluje také Vánoce a jako snad každého cizince ho oslovila Praha.

V posledních dvou kolech v Brozanech se mu zadařilo i střelecky. Když dal na konci března první branku proti Kolínu, byla to pro něj soutěžní trefa po více než roce. Když je Chukwuma v pohodě, umí velké věc. Kolik toho ještě ukáže ve třetí nejvyšší soutěži?

Kanaďan v Praze: Svíčková, smažák a překrásné holky

Volejbaloví Lvi Praha, aktuální finalisté mužské extraligy, mají hodně mezinárodní složení. Argentinský trenér Juan Manuel Barrial disponuje vedle českého základu hned šesticí cizinců. Jednou z největších opor je Kanaďan Fynn McCarthy. Ten přistál v Praze na začátku září 2021, a ještě než se rozkoukal, tak hned druhý den odjel k přípravnému zápasu do Liberce. Už během cesty se učil jeden z nejsložitějších světových jazyků - češtinu.

„Jazyk pro mě byl výzvou,“ vzpomíná. Se studiem vůbec neotálel. „Učebnici češtiny jsem si stáhl hned po podepsání smlouvy. Je to opravdu těžký jazyk. Jako první jsem se naučil děkuji a prosím. Obecně dříve rozumíte, než mluvíte, stále jsem ale používal slova, která snad ani neměla význam. Už je to ale lepší,“ usmívá se.

close info Zdroj: Lvi/David Kratochvíl zoom_in Blokař Lvů Fynn McCarthy si jde pro cenu určenou MVP zápasu s Příbramí

Postupně si zvykl na život v Praze a dnes už je v metropoli zabydlený. Pro mladého sportovce se nabízí hned tři klíčové pražské záležitosti - pamětihodnosti, pivo a pohledné holky.

„Prahu jsem si okamžitě zamiloval. Na Karlově mostě jsem úplně oněměl, nádhera. Zamiloval jsem si si orloj, Václavské náměstí, je to krása. Když chci relaxovat, chodím do sauny, ty v Kanadě téměř nejsou, což je škoda,“ vypráví. A pokračuje i na téma české pivo a kuchyně. „Plzeňskému typu piva se nic nevyrovná,“ usmívá se. „Z českých jídel je moje nejoblíbenější svíčková a smažený sýr. Je ale jasné, že si to nemohu dávat úplně často,“ povídá třiadvacetiletý Lev.

V průběhu svého pobytu se zamiloval nejen do pražských památek… „Našel jsem si tu přítelkyni. Je krásná, chytrá, skvělá. V Kanadě je plno hezkých holek, ale ne tolik jako u vás. Češky jsou hlavně mnohem příjemnější ke svému okolí. Máme společný smysl pro humor a také fantasticky vaří,“ pochvaluje si.

Nigerijec v Krnově: Kope v divizi, pracuje v Makru

V Česku už to dobře zná. A je spokojený. Nigerijský fotbalista John MackDonald Igbinoba působí aktuálně v divizním Krnově. Pro sedmadvacetiletého stopera se jedná již o čtvrté angažmá v klubu z Moravskoslezského kraje (Havířov, Dětmarovice, Vratimov).

 Dříve kopal borec se 44 starty v MSFL v nižších švédských soutěžích, od roku 2018 působí s jednoletou přestávkou v Česku. V sezoně 2019/20 si odskočil do Rakouska.

close info Zdroj: Deník/Petr Widenka zoom_in FK Krnov, - FC Hlučín 0:7

Od loňského léta obléká dres Krnova. „Ve Vratimově jsem hrál třetí ligu, teď je to divize. Neberu to ale jako krok zpátky,“ říká pro Deník John Igbinoba. „Ze strany Krnova byl velký zájem. Když jsem tady přijel, kluci i trenér mi hned všechno ukázali, takže se od začátku cítím jako doma. Navíc jsem o Krnově slyšel, že je to hezké město, je tady krásný stadion i hřiště,“ pochvaluje si jedna z nejexotičtějších posil v historii krnovského klubu.

Drtivá většina divizních hráčů se jen fotbalem neuživí, nejinak je tomu v případě Igbinoby. „Bydlím v Ostravě, kde pracuji v Makru. Baví mě to tam, máme výborný kolektiv a všichni jsou k sobě milí. Samozřejmě bych se někdy chtěl živit jen fotbalem, ale pokud ta příležitost nikdy nepřijde, tak se z toho hroutit nebudu,“ usmívá se John Igbinoba.

Černohorka v Kynžvartu: Okouzlila ji příroda, občas se jí stýská

Před rokem zamířila na západ Čech, kde posílila účastníka házenkářské interligy Kynžvart. Dvaadvacetiletá Černohorka Marija Božović si tak musela zvykat nejen na nové hráčky, ale také tým i prostředí. „Život v Kynžvartu je pro sportovce ideální,“ prozradila na úvod kynžvartská spojka, pro kterou to bylo druhé zahraniční angažmá v kariéře. „Příroda je tu výjimečná,“ poznamenala na adresu lázeňského města.

„Přizpůsobila jsem se, a užívám si to,“ čekla k přesunu na západ Čech, který ji učaroval. Někdy se ji však po své domovině přeci jen zasteskne. „Mám tam rodinu, přátele, což jsou pro mě nejdůležitější věci v životě,“ vysvětlovala sympatická dlouhovláska. Proto pro ni nebyly začátky v Kynžvartu jednoduché, jak sama přiznává.

„Cizinec, který je odloučený od rodiny vždy těžké, ale následně převládnou pozitivní emoce, když si člověk vzpomene, jak moc miluje to, co dělá,“ narážela Božović na házenou, která naplňuje její život.

close info Zdroj: Házená Kynžvart/Roman Knedlík zoom_in Marija Božović, Házená Kynžvart

A svůj příchod vzala kynžvartská hráčka pěkně z gruntu, když se po hlavě vrhla do češtiny. „Se spoluhráčkami komunikuji výhradně v českém jazyce a jsem hrdá na to, jak rychle jsem si to osvojila,“ nekrývala radost, že se ji krkolomná čeština dostala velmi rychle pod kůži. V současné době se nejen v Česku, ale také v Černé Hoře potýkají s inflací. 

„Určitě se dotkla nějakým způsobem každého z nás. Sice nerozhazuji peníze, ale ani nejsem spořivá. Vím, co něco stojí, a co ne, podle toho se řídím,“ vysvětlovala. „Vždy jsem byla skromná, nikdy jsme nevyžadovala příliš mnoho,“ připojila. Mimo bitvy na palubovkách však černohorská rodačka bojuje s českou kuchyní. „Mám ji ráda, ale v kuchyni nejsem moc šikovná, vždy to raději přenechám někomu jinému,“ smála se.

Američan v Přerově: Dva a půl roku u námořnictva mu stačilo

Do Česka přišel v roce 2018 hrát americký fotbal. V následující sezoně už linebacker Tyrone Clark v barvách Brno Sígrs získal cenu pro nejlepšího obránce nejvyšší soutěže. Když v roce 2020 covid zrušil další ročník Paddock ligy, sbalil se, vrátil se a narukoval do námořnictva Spojených států amerických. A vypadalo to, že jeho hráčská kariéra je u konce.

„Potřeboval jsem nějaký příjem. Strýc navrhl armádu. Nejdřív jsem to ale zkoušel u námořní pěchoty, pak u armády. Neměl jsem štěstí, ale u námořnictva mě přijali,“ vypráví Tyrone Clark, který se tak plavil na letadlové lodi v severním Tichém oceánu. „Můžu říct, že po mém desátém nasazení jsem chtěl pryč. Když přestanete dělat něco, co milujete, opravdu vám to začne chybět,“ přiznává Clark.

close info Zdroj: Martin Tajč zoom_in Hvězda brněnských Sígrs Tyrone Clark

Po dvou a půl letech u námořnictva měl 27letý Američan jasno. Udělá všechno pro to, aby se vrátil do Evropy a mohl zase hrát. „Ale tentokrát už tady chci zůstat,“ hlásí předsezonní posila Přerov Mammoths. Clark se tak vrátil na Moravu, jen do ambiciózního celku Mamutů, který vloni skončil v semifinále a rád by v brzké budoucnosti šel ještě dál.

„Proč jsem chtěl zpátky už nadobro? Kvalita života je tady pro mě o dost vyšší než ve Státech. Když se řekne Česko, cítím mír. Našel jsem tady mír v mysli i životě a hodlám tady i zůstat,“ prozradil Tyrone Clark. Sám je navíc velkým milovníkem historie, což je další důvod jeho pouta k České republice. „Baví mě poznávat českou historii. Umím ocenit i klasickou architekturu a staré budovy, které se podařilo zachovat,“ dodal závěrem.

Litevka v Mostě: Překvapili ji nadšení fanoušci házené

Jedenadvacetiletá litevská reprezentantka v házené Aušra Špone loni v září posílila českého mistra z Mostu. Chtěla ve své kariéře udělat krok vpřed, nabrat zkušenosti, zahrát si v zahraničí a okusit opojnou házenkářskou Ligu mistrů.

„Most byl pro mě jednoznačným krokem vpřed. Liga mistrů mi dala neocenitelné zkušenosti, jen mne mrzí, že jsme tam nedokázali ani jeden zápas vyhrát. Na druhou stranu to byl splněný sen zahrát si proti hvězdám jako je Cristine Neagu, tedy proti Rumunce, která byla čtyřikrát nejlepší házenkářkou světa,“ vypráví vytáhlá Litevka, kterou Most nadchnul. Postarali se o to i zdejší fanoušci. „Překvapilo mě, jak je zde házená oblíbená. Fanoušci jsou skvělí, jezdí za týmem i ven. Na poháru v Praze bych řekla, že nám udělali doslova domácí prostředí,“ přibližuje Špone, která tak s Černými anděly oslavila i osmou pohárovou trofej.

close info Zdroj: Tomáš Urban zoom_in Mostecká hráčka Aušra Šponeová

Jak vnímá rozdíly mezi Českem a svou domovinou? „Tím příjemným rozdílem je to, co už jsem zmínila, a to fanoušci a nadšení z házené, které v Mostě panuje. Jinak já si nestěžuji. Šla jsem z domova s tím, že chci zkusit něco nového, hráčsky se posunout. Mostecký klub nám cizinkám obstarává neskutečný servis, popravdě se nedivím, že je to vyhledávaný a oblíbený klub. Všechno zapadlo do sebe. Ano, stesk po domově samozřejmě je, ale člověk v mých letech se ještě umí zabavit a přijít na jiné myšlenky, když mu chybí blízcí,“ doplňuje Litevka ve službách mostecké házené.