Ligocki se loni zapsal již poněkolikáté do České knihy rekordů, když přes noc na 1. dubna ujel za dvanáct hodin na zimním stadionu v Novém Jičíně 238,99 kilometru, což představuje 1744 okruhů po 137 metrech. „Abych to překonal, musím jet v průměru asi dvacetikilometrovu rychlostí,“ nastínil před startem Ligocki a dodal, že jeho rekord byl výkon tak na hranici možností.

V pondělí 30. března ráno byl v plné síle na zimním stadionu ve Studénce. S sebou měl na posílenou čokolády Margot, nápoje Powerride, polévku od kolegyně z práce, Ludmily Klezlové, a nezbytnou slivovici. K překonání mu přijeli pomáhat i čtyři vodiči – Pavel Mičulka ze Studénky, David Palacký z Bludovic u Nového Jičína, Radim Plešek z Nového Jičína a Rostislav Hypl, který jel s Ligockim pokaždé. „No, je to šílené,“ komentoval Hypl stručně Ligockiho snažení.

Bylo devět minut po šesté hodině ranní, když Jan Kopera, trenér ultramartonce, odstartoval souboj s kilometry. To už byla na místě přítomna Hana Kostelníková z pelhřimovské Agentury Dobrý den, která přijela kvůli případnému dalšímu zápisu do České knihy rekordů.

Krátce po poledni, když byl Ligocki v půlce svého snažení, měl oproti loňskému rekordnímu průběhu náskok jednadvaceti kol. Asi ve třetí čtvrtině ale začal zaostávat. Jenže hlasité povzbuzování vodičů, k nimž se přidali další nadšenci, a několika desítek fanoušků jej vyburcovalo k neskutečnému výkonu. Když v 18.09 hodin projel páskou, měl za sebou 1779 okruhů po 137 metrech, což činí 243,7 kilometru. „Pan Ligocki překonal rekord a má mé velké uznání,“ sdělila Kostelníková z pelhřimovské aentury.

„Je to úžasný chlap a je nádhera, že se nám to podařilo,“ shodovali se unavení, ale šťastní vodiči, kteří měli na úspěchu velký podíl.
Hrdinovi dne popřál i starosta Suchdolu nad Odrou Richard Ehler. „Takový okamžik člověk nezažívá často, ale Karel Ligocki nám takové okamžiky připravuje každoročně,“ pousmál se suchdolský starosta a dodal, že pevně věřil, že to Ligocki dokáže.

Samotný Ligocki byl neskutečně unavený a zároveň i spokojený. „Měl jsem krizi asi dvě hodiny po začátku, kdy mě začala bolet záda, ale díky vodičům a všem, co mě podpořili, se to povedlo. Mám nádherný pocit a takovou vnitřní satisfakci, že i v takových podmínkách vítězí láska ke sportu nad penězi,“ vyznal se Ligocki, jehož snem je zajet si někdy v česku na klsickém ledovém oválu, o němž se stále častěji hovoří v souvislosti s úspěchy Martiny Sáblíkové. „Tam by to bylo určitě mnohem lepší,“ uzavřel Ligocki.