Tenistka Petra Kvitová si plní sny

Ještě před pár měsíci ji téměř nikdo neznal. Osmnáctiletou tenistku z Fulneku Petru Kvitovou fanoušci v Česku objevili až v únoru letošního roku, kdy na turnaji v americkém Memphisu prošla z kvalifikace a v úvodním kole turnaje šokovala svět výhrou nad nejvýše nasazenou tenistkou, domácí Venus Williamsovou, ve třech setech 2:6, 6:3, 6:3.

Kvitové bylo v té době sedmnáct let a byla na 143. místě ženského tenisového žebříčku. „Už to moc neprožívám. Vzpomíná se na to dobře, ale je to jen výhra nad normální hráčkou,“ vzpomíná s několikaměsíčním odstupem Kvitová.

Před několika dny ji diváci u televizních obrazovek viděli bojovat v dresu České republiky v barážovém zápase ženského Fed Cupu v Izraeli. Kvitová získala pro Česko, které výhrou nad izraelskými tenistkami postoupilo do elitní skupiny, první bod, když porazila 18. hráčku světa Shahar Peerovou 2:6, 6:3, 6:0.

Po úspěšném Fed Cupu se 95. hráčka světa vrátila domů a v Praze se zúčastnila turnaje WTA Tour ECM Prague Open. V letadle jí dělala společnost právě Izraelka Peerová, která v Praze startovala taky. Ovšem už v prvním kole, po vyrovnané bitvě s pozdější finalistkou, Běloruskou Viktorií Azarenkovou, turnajového pavouka opustila.

Už za čtrnáct dní se ale Kvitové splní jeden velký sen. Jakožto hráčka první světové stovky bude poprvé v kariéře nasazena přímo do prvního kola mezinárodního mistrovství Francie na kurtech Rollanda Garrose. Grandslam v Paříži začíná za čtrnáct dní – 25. května. „Doufám, že navážu na formu z Izraele,“ přeje si Kvitová, aktuálně šestá Češka ženského žebříčku.

Letošní sezona vám jaksepatří vychází, jak si ji užíváte?

Ani si nepřipouštím, že by to byla nějak nejlepší sezona. Věřím, že budou i lepší než tato.

Do povědomí fanoušků jste se zapsala výhrou nad Američankou Venus Williamsovou v 1. kole turnaje v Memphisu. Ještě si na ten zápas vzpomenete?

Na vítězství nad takovou skvělou hráčkou se vzpomíná vždycky dobře. Hlavně mi to ale připomínají lidé okolo. Osobně to beru spíše tak, že jsem ji jednou porazila, a jde se dál.

Před několika dny vás mohli fanoušci sledovat prostřednictvím televizních obrazovek v utkání Fed Cupu v Izraeli. Na kurt jste šla z českých tenistek jako první, byla jste nervózní?

Bavila jsem se o tom pořadí s Lucií Šafářovou, ale shodly jsme se, že je nám jedno, v jakém pořadí půjdeme hrát. Nakonec to padlo na mě, ale nijak nervózní jsem nebyla. Spíše naopak, zdálo se mi, že jsem docela uvolněná. Bylo to fajn.

Vaše soupeřka, Izraelka Shahar Peerová, byla ale v úvodu zápasu lepší a nevypadalo to s vámi příliš dobře. První set vyhrála domácí hráčka, pak vedla i ve druhé sadě. Jak jste to dokázala zlomit?

Na kurt jsem šla uvolněná, ale jakmile začal zápas, padla na mě trochu nervozita. Peerovou jsem vůbec neznala a nevěděla jsem, jak proti ní hrát a co od ní čekat. Po prvním setu mi kapitán (Petr Pála – pozn. aut.) řekl, ať do toho jdu a hraji svou hru. Poslechla jsem ho a vyšlo to.

Asi je to rozdíl, nastupovat za sebe, anebo za Česko … Co cítíte, když jdete na kurt bojovat za reprezentaci?

Je to obrovský rozdíl. Když hrajete za republiku a české vlajky, tak se cítíte úplně jinak. Je to takové svazující. Máte větší zodpovědnost, než když hrajete sama za sebe.

Nedělní utkání proti Tzipi Obzilerové jste ale prohrála, v čem byl ten zápas odlišný?

S Obzilerovou jsem byla trochu svázaná vědomím, že jsem mohla udělat ten třetí bod, který by nám zajistil účast v elitní skupině Fed Cupu pro příští rok. Taky jsem se cítila po sobotním utkání s Peerovou docela unavená a bolely mě nohy. Obzilerová hrála výborně a jsem ráda, že holky ve čtyřhře dokázaly ten třetí bod získat.

Po víkendovém Fed Cupu jste prakticky ihned odjížděla do Prahy, kde jste se zúčastnila ECM Prague Open. První zápas jste měla hrát už v úterý. Padala na vás únava i tam?

Byla jsem ráda, že se v úterý nehrálo, protože jsem byla celý den docela ospalá (smích).

Na svůj zápas jste musela čekat celý den, a nakonec byl stejně přesunut až na středu. Jak to tenisté prožívají, když nevědí, kdy vlastně půjdou na kurt?

Já to mám tak, že dopoledne si jdu na třičtvrtě hodiny zahrát. A pak se jdu až před zápasem rozcvičit. Během dne bývám na hotelu a odpočívám. Rozhodně nejsem na kurtech celý den.

Přece jen ale nevíte, kdy přesně jdete hrát. Víte jen, že jdete pátá v pořadí, ale netušíte, v kolik hodin to bude. Dokážete se včas připravit a zkoncentrovat na začátek zápasu?

Je to vždycky trochu takové obtížné. Musíte tam volat, nebo zjišťovat, co a jak. Nejlepší je, když jdete první nebo druhá.

Rozcvičujete se častěji?

To ne. Čekám až na ten zápas před tím mým a pak se jdu rozcvičit. Snad jen když zápasy přerušuje déšť, tak se musíte rozhýbávat častěji.

Máte jich sice výrazně méně než vítězných zápasů, ale jak prožíváte porážky?

Jsem zklamaná, a někdy až moc. Hlavně, když si zápas prohraju svými vlastními chybami. Snažím se na to rychle zapomenout.

V národním týmu se potkáváte s Květoslavou Peschkeovou, která pochází stejně jako vy z Novojičínska. Věděla jste o tom, že pocházíte ze stejného okresu?

Ano, věděla jsem to a s Květou jsme se o tom i bavily. Ona je z Kopřivnice, já z Fulneku, ale obě jsme se narodily v Bílovci. Je to fajn, že jsme se sešly v reprezentač­ním týmu.

Máte k ní proto třeba blíž, nebo to nehraje roli?

Zase tak moc se s ní neznám. V Izraeli jsme spolu byly vlastně poprvé déle spolu. Květa je výborná, a především strašně hodná holka. Nic s ní není problém.

Kdo byl váš tenisový vzor, když jste s tenisem začínala?

Samozřejmě Martina Navrátilová. Ale to jen když jsem začínala. Nyní už se snažím jít vlastní cestou.

Začínala jste doma ve Fulneku, nebo jste někam dojížděla?

Přímo ve Fulneku. V pěti letech mě na kurty přivedl táta. Nemusela jsem nikam dojíždět.

Byl to tatínek, kdo vás u tenisu udržel v letech, kdy se děvčatům nechce příliš věnovat sportovní dřině? Nebo jste byla jiná?

Já sice takový typ nejsem a po nějakých zábavách jsem moc nepokukovala, takže v tomhle to se mnou táta moc těžké neměl. Ale samozřejmě i já jsem měla chvíle, kdy jsem s tenisem chtěla končit.

V kolika letech jste se „loučila“ s tenisovou kariérou?

Bylo to tak ve třinácti čtrnácti letech, ale nikdy jsem to nemyslela příliš vážně – a na druhý den jsem šla zase poslušně trénovat. Byly to takové ty pubertální výlevy (smích).

Vzpomenete si, koho jste porazila jako první a kdy to bylo?

To už je docela dávno. Vím jen, že to bylo moje úplně první utkání v šesti letech v Ostravě. Vyhrála jsem ten zápas ve třech setech, ale koho jsem tehdy porazila, to už vám nepovím.

S tenisem procestujete hodně zemí. Kde se vám nejvíce líbilo?

U mě jednoznačně vítězí americké Miami. Celý turnaj je tam krásný. Hraje se na ostrově, okolo je moře a palmy. Je to tam nádherné. Moc hezké jsou také Grand Slamy. Především tou atmosférou.

Je třeba právě Florida to místo, kde byste chtěla někdy v budoucnu žít? Nebo se cítíte lépe v České republice?

Určitě se nechci stěhovat do zahraničí. Jsem Češka a chci žít tady. Ale na dovolenou bych si do Miami určitě zajela ráda.

Nejlepších výsledků dosahujete na tvrdém povrchu. Je to váš oblíbený povrch?

Určitě. Beton je pro mě to pravé (rozhodně).

Co dělá Petra Kvitová, když nehraje tenis?

Především jsem s rodinou, nebo s kamarády. Vzhledem k tomu, že studuji třetí ročník v Bílovci na gymnáziu, musím se hodně učit.

Kým byste chtěla být, kdybyste nebyla profesionální tenistkou?

Chtěla bych asi dělat psycholožku. Vnímám problémy ostatních, lidí a možná bych k tomu proto měla předpoklady. Jinak nevím. Právě proto, že jsem nevěděla, čím bych chtěla být, tak jsem šla studovat gymnázium.

Provozujete mimo tenis i nějaké jiné sporty? Jaké jsou vaše záliby?

Ráda si zahraju volejbal, nebo basketbal. Ráda taky chodím s přáteli do kina, nebo si jen tak někam posedět a popovídat.

Jak prožíváte Mezinárodní den žen? Máte ráda tento svátek? (Petra Kvitová se na MDŽ narodila – pozn. aut.)

Je to jiné, ale ne tím, že je Mezinárodní den žen. Ten se u nás neslaví. Taťka s mamkou to nějak neuznávají. Mám v ten den narozeniny, takže slavíme, ale ne proto, že je MDŽ (smích).

DOTAZNÍK