Tečku za svou úspěšnou sportovní dráhou udělal v osmadvaceti letech po olympiádě v Naganu. Skoky na lyžích František Jež dál sleduje, ale jak sám přiznává, dnes nejčastěji v televizi.

„Tak jednou dvakrát za sezonu se mi podaří zajet se podívat na nějaký závod. Naposledy jsem byl v polské Visle, příští týden se chystám do Harrachova, ale s kluky z mančaftu jsem pořád v kontaktu," prozradil 42letý Jež a dodal, že nejčastěji se vídá s Davidem Jiroutkem, kterému v roce 2000 dělal deset měsíců asistenta u české reprezentace.

Pak se stal manažerem frenštátského skokana Jakuba Jandy. „Bylo to dost náročné období, polovinu času jsem věnoval své firmě a druhou Jakubovi, kterého jsem zastupoval a sháněl mu peníze na přípravu. V té době jsme ale s přítelkyní čekali narození dcery a začali stavět dům," vzpomíná na spolupráci s vítězem Turné čtyř můstků a Světového poháru, trvající sedm a půl roku.

„S Jakubem jsme pořád v kontaktu, sleduji ho a fandím mu," říká Jež. Oborem jeho podnikání jsou už řadu let finanční služby a poradenství v dopravní technice. Na můstky ale úplně nezapomněl. „V rámci časových možností se občas zúčastňuji závodů dětí a dorostu jako rozhodčí stylu," vysvětlil bývalý skokan na lyžích, který žije v Rožnově pod Radhoštěm.

Přednost teď dává sjezdovkám, na nich stál naposledy o víkendu ve Vrchlabí. Ve slalomu osobností k sobě dostal partnera ze závodu veřejnosti. A jak dopadl? „Samozřejmě že jsme to vyhráli," smál se spokojeně Jež.

V Krkonoších viděl v televizi i obě vítězství 32letého Jana Matury ve Světovém poháru v japonském Sapporu. „Měl jsem z toho velkou radost," řekl bývalý závodník. Maturu znal už jako začínajícího skokana, jeho otec Ježe trénoval v reprezentaci.

„Pro Honzu to je obrovská satisfakce za to, že u skoků vydržel. Nebyl výrazně silový dynamický závodník, ale pomohla mu změna stylu. Skoky se začínají vracet k vyšším nájezdovým rychlostem a ten, kdo se po odrazu rychle dostává do letové fáze, má výhodu. U něj se technika sešla s novým materiálem lyží, kombinéz i profily můstků. Současný trend naopak nevyhovuje Jakubu Jandovi, který má jinou techniku i pojetí," vysvětlil účastník čtyř zimních olympijských her.

„Radost mám z každého dobrého výsledku českých skokanů. Konkurence ve světě je dnes obrovská a být v ní na bodované pozici v Top 30 je výborné," cení si Jež svých následovníků. Těch je v poslední době stále méně.

„Zájem o skoky je menší než dřív a členská základna mládeže je omezená," mrzí bronzového medailistu z Albertville.

„Dobře není propracován ani systém, protože z kategorie dorostu přejde do mužů jen pár závodníků, ostatní skončí kvůli tomu, že nemají žádné sociální zajištění a perspektivu. Když se nedostanou do Dukly, jdou studovat nebo pracovat a jejich sportovní vývoj se zastaví. Ti, kteří zůstali, pak doma nemají konkurenci, za nimi je obrovská díra. Proto jsem rád, že při tak malém počtu máme vůbec nějaké výsledky," vidí bývalý reprezentant příčinu ústupu z medailových po­zic.

Na svah se teď vydává se svou pětiletou dcerou Barborou, kterou učí lyžovat.

„Zdá se, že je pohybově nadaná, ale nečekám, že bude na špičkové úrovni. Spíš chci, aby si vyzkoušela víc sportů, bavila se tím a rozšířila si životní náplň. Když uvidím, že na to má a sama bude jednou chtít vrcholově sportovat, podpořím ji," těší se František Jež z postupných krůčků své dcery.