Jak hodnotíte 5. místo v tak nabité kategorii?

Je to špatné. Abych pravdu řekl, do závodu jsem nastoupil z plného tréninku, protože připraven jsem měl být až za delší dobu, takže jsem měl ještě hodně tuku. Nicméně to byla perfektní zkušenost a závody jsem si opravdu užíval. Dlouho jsem kvůli zranění nezávodil, ale chtěl jsem to zkusit. Počítal jsem totiž, že se zúčastním i světového šampionátu veteránů ve Španělsku. Tuto možnost jsem nakonec zavrhl, protože na to, abych mohl konkurovat světové špičce, mi chybí ještě asi rok práce.

Co závody obecně?

Třeba se mnou na pódiu stál nalevo loňský mistr světa mužů, napravo letošní polský mistr Universe. To byly opravdu kulturistické špičky. Taky Molnár, který vyhrál svou kategorii, už nyní vypadá jako profesionál, kterým jistě i bude. Mělo to opravdu velmi vysokou úroveň.

Ve 44 letech většina populace takové výkony podat nedokáže. Jak zvládáte skloubit tréninky, rodinu, práci…

Do 40 let jsem vlastně nezávodil, ale hrával jsem různé ligové sporty. Teď jsem se do toho vrhl s tím, že děti jsou už starší. Taky v práci to dokážu řešit, protože pracovní dobu si vytvářím sám. Hodně mě to baví a drží mě to ve formě, v jaké chci, a je to pro mě důležité, protože mám vždy nějaký cíl. I proto mám už naplánovány akce příští rok, a pokud bude forma dobrá, možná zkusím evropský nebo světový šampionát veteránů.

Kolikrát během týdne trénujete? Předpokládám, že stravu jako běžný člověk asi taky nemáte…

Chodím trénovat minimálně pětkrát týdně, a co se týče stravy, to je nedílnou součástí tohoto sportu. Je to celoživotní cesta založená na dietách. Já osobně jím od pondělí do pátku bez tuku, na snídani vločky a jinak rýže, brambory a hodně masa. Jen v sobotu jím ostatní pochutiny, které mám rád.

Je to jen o kulturistice, nebo to kombinujete i s jiným sportem?

Já osobně dělám navíc instruktora spinningu, který mám dvakrát týdně, a ještě rád hraji fotbálek a hokej. Určitě se to kombinovat dá.

Před samotnými závody nastává proces, který se dá přirovnat doslova k alchymii.

(smích) Před samotným závodem se dělá superkompenzační týden, kdy se v první fázi jí pouze bílkoviny a sacharidy jsou skoro na nule. Pak se přestává solit, začíná se cukrovat, nepít skoro voda, rýže a brambory bez soli a až v den závodů si dávám jídlo, které i zasytí. Je to všechno samozřejmě složitější a mnou popsaný postup je hodně zjednodušený. Navíc každý s tím má jiné zkušenosti, takže je to hodně o každém sportovci.

Co kulturistika v České republice?

V současné době máme, dá se říct, světovou špičku. Právě Tomáš Bureš vyhrál všechny amatérské turnaje a nyní je v profících. Je to výborný, po Jablonickém jeden z nejlepších kulturistů. Určitě má před sebou výbornou budoucnost. Navíc se dobře jeví i několik dalších mladých kluků. Asi takto, pokaždé když někdo od nás jede na šampionát světového charakteru, téměř vždy doveze medaili. Nejhorší na tom je to, že když naši fotbalisté prohrají se Španělskem, jsou toho plné noviny i televize, ale o tom, že máme perfektního kulturistu nad sto kilo, což jsme neměli už spoustu let, nikdo neví. Bohužel tím, že je tento sport hodně spojován s dopingem, není pro čtenáře a ostatní zajímavý. Přitom právě kulturistika je podle mého jedním z nejtěžších sportů, protože se do toho musí zapojit i ta strava. Kdo si nezkusil právě ten superkompenzační týden, kdy si člověk sáhne až na úplné dno svých fyzických i psychických sil, tak to nemůže pochopit. Navíc i samotné tréninky jsou opravdu hodně těžké, nehledě na to, že to je o nadzvedání mnoha a mnoha tun.

Řekl bych, že s horší medializací půjde ruku v ruce i horší zájem sponzorů?

Asi ano. Není to pro sponzory tak zajímavé, ale jak jsem řekl, je to dáno špatnou dopingovou zkušeností.

Nyní jste vybojoval 5. místo v kategorii masters. Máte nějaké další cíle?

Původně jsem do Opavy ani jet nechtěl, protože jak už jsem říkal, vrchol přípravy měl nastat až pět týdnů po závodech. Ale protože to bylo v Opavě a byli tam i veteráni, tak jsem to šel zkusit. Připraven jsem tedy nebyl a asi jsem tam jezdit neměl, ale jak jsem již řekl, ta perfektní zkušenost z mezinárodního závodu je k nezaplacení a do budoucna nesmírně cenná. Nicméně můj celoživotní cíl je umístit se do šestého místa na mistrovství světa veteránů.