ZLATÉ RUČIČKY

Deník se v rámci rubriky Zlaté ručičky rozhodl představit restaurátorku Renatu Svobodovou, která v současnosti pracuje na freskách kopřivického kostela.

Restaurátorka, jež pochází ze Studénky, se této práci věnuje již osm let. Pro povolání restaurátorky se rozhodla proto, že ji bavilo umění. „Důvodem, proč jsem se stala restaurátorkou, bylo, že mě už odmala bavila malba,“ vysvětlila Svobodová a pokračovala: „Když se k tomu přidala záliba v kopiích, rozhodla jsem se, že zkusím restaurování, protože to má k oběma blízko.“

Svobodová proto vystudovala školu se speciálním zaměřením na restaurátorství. Od roku 2002, po skončení studií, se práci, která je zároveň jejím koníčkem, začala věnovat naplno. Její „rukopis“ mohlo zhlédnout již mnoho lidí. „Restaurovala jsem toho za těch osm let už docela dost,“ informovala Svobodová. „Mám za sebou práce na malbách v historické nádražní budově v Opavě nebo v nové radnici v Brně,“ uvedla Svobodová, jež mimo jiné pracovala i na hradě Veveří nebo na zámku ve Veselíčku.

Kromě restaurování maleb má mladá restaurátorka v malíčku ještě pozlacování. „Naposledy jsem pozlacovala dva a půl metru velké benátské zrcadlo. To bylo původně celé pozlacené, ale časem se obouchaly rohy a poničilo zlato, proto si nyní vyžádalo restauraci,“ vysvětlila Svobodová.

I když se restaurátorská práce může někomu zdát nudná, opak je pravda. Kvůli výškám, ve kterých práce běžně probíhají, se z restaurátorů musí stát téměř akrobaté. „Když jsme restaurovali jednu z lodí kopřivnického kostela, zapomněli jsme na jednu ze stěn domalovat jeden ornament. Zatímco zblízka z lešení to vidět nebylo, dole ze země to opravdu vyniklo,“ zavzpomínala . A tak přemýšleli, jak situaci vyřešit. Pak se rozhodli, že jeden z nich na lešení, které zbylo po štukatérech, vyleze a šablonu domaluje. „Potom, co jsme to odmítli já i kolega, nezbylo, než aby kolegyně z Opavy, mimochodem fanynka adrenalinových sportů, na to lešení vylezla,“ smála se Svobodová a pokračovala: „Jenže nahoře zjistila, že ji k dosažení na stěnu chybí tak metr a půl.“ Svízelnou situaci restaurátoři vyřešili po svém. Na jednu tyč, dlouhou asi onen metr a půl, přilepili štětec, na druhou potom šablonu. „No a ona kolegyně to v té obrovské výšce zcela bez držení domalovala,“ dodala Svobodová.

Studénecká restaurátorka zatím vlastní ateliér nemá, ale kontakt na ni lidé najdou v Památkovém ústavu v Ostravě nebo v Olomouci.