Mladý farmář Václav Kokeš se svou ženou Klárou postupně přebírají zodpovědnost za rodinnou farmu ve Staré Bělé. Jaké problémy dnes musí zemědělci řešit? Nejen s tím se nám Kokešovi svěřili během návštěvy Deníku na jejich farmě…
Život na farmě
Život na rodinné farmě Kokeš rozhodně nestojí. Kromě asi čtyřiceti kusů hovězího dobytka a řady další zvěře obhospodařují Václav Kokeš se svou ženou, otcem a příležitostnými pomocníky lány polí a do toho se starají o šestiměsíční dcerku. Stejně jako Vašek, i malá Amálka má stroje ráda odmala.
„Máme výhodu v tom, že malá má ráda traktory. Dám si ji do nosítka a celý den lítáme na traktoru,“ směje se čtyřiadvacetiletá farmářka Klára Kokešová. „Ve chlívě je to stejné, vidle v ruce, Amálka na břiše a jedeme. Hlavně je tak spokojená a my šetříme čas,“ říká novopečená matka. K dobytku je třeba vstávat časně, ale jakoby na farmě fungovala jakási synergie, dcerka rodiče vždy vzbudí včas.
Zejména v uplynulých týdnech to bylo klíčové, práce bylo až až. „Právě jsme doseli jařiny, ať už kukuřici, sóju, nebo už zkraje jara pšenici a ovsa, a začínáme je ošetřovat fungicidy,“ popsal sedmadvacetiletý Václav Kokeš poslední týdny na farmě.
Kdo má ruce a nohy, pomáhá
Dennodenní rutinou je pak starost o dobytek, na farmě Kokeš v Ječmínkově ulici ve Staré Bělé chovají na čtyřicet kusů hovězího dobytka, většinou býků, ale také krávy a jejich telata, slepice a k ruce na polích mají i tři koně. Mladé rodině stále zdatně sekunduje Vaškův otec s tetou, která zastala většinu práce zdravotně indisponované maminky, jež nadále pomáhá s lehčími pracemi. V sezoně vypomáhá mladší bratr na studiích a občasně i Vaškovy sestry, které se starají hlavně o kobyly, nebo Klářiny kamarádky.
Brzy na farmě chystají porážku býka pro vlastní spotřebu a pak začnou „šetřit síly“ na přelom července a srpna, kdy se rodina až do konce září nezastaví. „Začne sklizeň, bude třeba zasít řepku. Nastane nejdivočejší část roku, tou dobou však budeme mít nejspokojenější dítě,“ směje se Václav Kokeš s odkazem na zálibu své dcerky v zemědělských strojích.
I on sám jim – a celkově práci na farmě – propadl odmala a jeho otec věděl, že farma bude v dobrých rukou. „Jen co jsem viděl přes volant traktoru, věděl jsem, že tohle chci dělat,“ vzpomíná na rané mládí Václav Kokeš. „Jen jsem nevěděl, že k ruce budu mít i tak šikovnou robku,“ říká na adresu své ženy. „Ne každá zemědělství pochopí a chce v něm fungovat,“ zdůrazňuje.
Manžel jako bonus k traktoru
Pro Kláru Kokešovou byl „příjemným bonusem“. „Uhnala jsem ho u nás na plese. Když jsem zjistila, že je zemědělec, nezamlouvalo se mi to, představovala jsem si – asi jako většina lidí – otročinu. Pak mě ale vzal do traktoru a bylo vymalováno. S technikou jsem dostala i bezva manžela,“ popisuje s úsměvem svou cestu za štěstím Klára Kokešová.
Přesto musejí mladí farmáři řešit i problémy. A ty jsou v dnes zemědělství velké. Mnohem horší než bylo před lety sucho. „Na podzim jsme odevšad slýchali, že teď na jaře nebudou hnojiva, že máme uschovat úrodu a prodat ji výhodně na jaře. Jenomže hnojiva, která jsme na podzim nakoupili za dvojnásobnou cenu, teď stojí polovic, bohužel stejně jako úroda. Takže na silu máme loňskou úrodu a dvě třetiny očekávaného zisku v nedohlednu,“ popisuje Václav Kokeš strasti v současném zemědělství.
Zejména okolní východní země se podle Kokeše jejich vlády snaží před Bruselem víc zastávat a štve jej, že zemědělství je obětí politiky. „Tato příkoří by měla veřejnost znát. Evropská unie dělá čachry s Ruskem, což se nás přímo dotýká, protože hnojiva se dělají ze zemního plynu. Najednou je nějaká sankce jinak, cena hnojiv jde dolů, s ním i cena pšenice a řepky, a my se oproti tomu, co bylo avizováno, můžeme jít klouzat,“ štve farmáře, stejně jako to, že EU zakázala používání pesticidů a pěstování geneticky modifikovaných plodin.
„Jenomže vše, co se dováží ze zemí třetího světa je jaké? Geneticky modifikované a stříkané pesticidy. Takže na to doplácejí akorát místní zemědělci,“ vzkazuje Kokeš s tím, ať si unie nechá dotace, ale umožní každému podnikat podle sebe. „Dříve se daly výnosy odhadovat, věděli jsme, jak na tom budeme za rok, teď nevíme nic, sezonu od sezony je to hazard,“ dodává k současným strastem v oboru.
