Měly jsme jiný jízdní řád, říká herečka Veronika Freimanová s dcerou

Veronika: Do společnosti? Co to je společnost? (smích)

Tereza: Bude to víc než rok.

Veronika: Určitě to bude víc než rok a půl.

Tereza: A myslím, že nejenom pohromadě, ale vůbec celkově.

Veronika: Je pravda, že v posledním roce jsme byly po celou dobu v úzkém kontaktu, ale že bychom někam vyrážely, to si nepamatuju.

Jak jste tedy trávily loňský rok?
Veronika: Divadla byla zavřená, nicméně něco málo jsem dotáčela. Obě jsme také prodělaly koronavirus a musím přiznat, že na mě jsem také hodně hlídala vnučku Ellu, viď?

Tereza: To je pravda. Máma hlídala a já měla volno. Bylo to dobrý. (smích)

Veronika: Vždyť jsi pracovala…

Tereza: To je pravda. Občas jsem taky pracovala, a protože nebyly školky, bylo to docela organizačně komplikované.

Veronika: Měly jsme jiný jízdní řád.

Tereza: Protože máma nemohla hrát, tak hlídala. Měla jinou náplň. (smích)

Veronika: Profitovala z toho tedy hlavně Ella.

Iva Janžurová a Sabina Remundová: Společné chvíle si užíváme

Společnost

Máte pocit, že jste byly v posledním roce víc v kontaktu než v předchozích letech?
Tereza: Myslím, že jsme pořád v dobrém kontaktu.

Veronika: Ano, scházíme se furt.

Naposledy, když jsme se, Veroniko, viděly, tak se vám právě narodila vnučka…
Veronika: Ano, ten den byla premiéra dvojdílného thrilleru Metanol a tehdy jsem říkala, že ze mě nic souvislého nedostanete, protože se mi ráno narodila. Pamatuju si to. Byla jsem tam skoro celou noc. Odtrpěli si to teda hlavně Marek s Terezou, ale nakonec jsme tam i s druhou dcerou Markétou přijely také. Ta kvůli tomu dorazila z Anglie.

Tereza: To už je tři roky.

Jaká jste babička? Spíš rozmazlovací, nebo vychovávací?
Veronika: Pokud jsme spolu samy dvě, tak bych řekla, že jsme s Ellou parťáci. Ona je pro každou blbost a spolu si to skvěle užíváme. Jakmile je ale kolem víc lidí, je spíš taková prosazovací. A jinak ji samozřejmě rozmazluju, jako asi všechny babičky. Ale všeho s mírou.

Tereza: Všichni ji rozmazlujeme.

Zpívá si a tancuje? Objevují se u ní tendence, že by se také vydala na dráhu herečky?
Tereza: Herecké sklony má hodně. Je to velká herečka. (smích)

Veronika: Je úžasná! Na podobné věci se ale matky nebo babičky nemůžete ptát. Pro nás je ve všem úžasná.

Chtěly byste, aby šla vůbec tímto směrem? Obě se v prostředí showbyznysu pohybujete a ne vždy je to procházka růžovou zahradou…
Veronika: Ať dělá, co ji bude bavit. To je strašně důležité. Zatím jsou jí tři roky, takže je ještě brzo předpovídat, čím bude. To se ještě může desetkrát změnit. Hlavně jí přeju, ať má úžasný život, a Terka se mnou asi bude souhlasit, hlavně ať ji to baví.

Tereza: Přesně. Uvidíme, co ji chytne.

Spousta lidí trávila v posledním roce hodně času na sociálních sítích. Jak jste s nimi na tom? Máte vlastní profily?
Tereza: Máma je v tomhle ohledu na nule.

Veronika: (smích) Já jsem v tomhle ohledu absolutní nula. To jde úplně mimo mě.

Tereza: Já na nich trávím i díky práci docela hodně času, protože částečně musím, ale určitě tak jako zdravě. Asi jako každej průměrnej mladej člověk ty sociální sítě sleduju, dívám se na to, co mě zajímá, a samozřejmě i na to, co potřebuju k práci, takže tak nějak normálně.

David Kraus: Dítě byla má vysněná touha, a najednou se ten zázrak stal

Společnost

Dáváte na sociální sítě i fotografie ze soukromí?
Tereza: Dávám tam i fotky ze soukromí, s kamarády, občas tam dám i dceru, ale ne pravidelně. Rozhodně nejsem dennodenní přispěvatel, spíš občasný. (smích) Když jsem na dovolené, dám, že jsem na dovolené, když upeču dort, dám tam občas dort, ale to je snad všechno.

Veronika: A taky mazanec.

Tereza: Jo, a taky mazanec! (smích)

Vás, Veroniko, sociální sítě nezlákaly?
Veronika: Ne. Nikdy jsem to ani nezkoušela, na mě z toho jde hrůza. Naštěstí jsem už tak stará, že to ke své práci nepotřebuju. A ten prodej soukromí a úžasná možnost zásahu příznivců mě spíš děsí. Možná je to rys mojí generace, ale tak to prostě je. Osobně jsem ráda, že sociální sítě nepotřebuju, ale chápu, že ročníky, které přišly na svět po mně, to ke své práci potřebují. Já už mladší, vyšší, štíhlejší nebudu, všichni už, doufám, vědí, co ve mně je, víc už mi asi nepomůže. (smích)

Jeden váš herecký kolega mi vyprávěl, že si založil účet na Instagramu a vydržel na něm pouze týden, protože když mu řekli, že by bylo fajn, aby se občas trochu odhalil, že si tak zvedne sledovanost, tak ho to dost vyděsilo…
Veronika: To se nedivím, takovýhle požadavky! To by mě taky vyděsilo.

Tereza: To ani já nedělám.

Potkáváme se pod Petřínem při příležitosti otevření nového foodtrucku, který je skvělou sezonní alternativou pro každou restauraci. Dokážete si představit, že byste do podobného byznysu šly?
Tereza: Dlouho jsem měla kosmetický salon, což nechci říct, že je úplně stejné, ale je to svým způsobem podobné, že nabízíte lidem určité služby.

Veronika: Ale pánbůh ji má rád, protože skončila přesně loni v únoru, než začal koronavirus.

Tereza: Tehdy jsem se domluvila s majitelem, že skončíme. Někdo to po nás převzal, ale za dva měsíce se naplno rozjela pandemie a ten člověk, pokud vím, už ani neotevřel, takže jsme měli takové trochu štěstí v neštěstí. Ale jak už jsem řekla, je to trochu podobný byznys, akorát restaurace je podle mě tedy velká řehole, je to hodně složité po všech stránkách, takže si moc neumím představit, že bych v tom dělala.

Veronika: Teď je ta doba taková, že bude ještě dlouho trvat, než začnou vznikat nové restaurace.

Tereza: Osobně obdivuju všechny, kteří v tomto byznyse dělají. Jestli tuhle dobu přežili, tak je to tedy velký kumšt.

Jakou preferujete kuchyni?
Veronika: Já mám moc ráda italskou, je v ní pořád co objevovat. Poprvé jsem třeba ochutnala porchettu (šťavnatá, aromatická vepřová pečínka původem ze střední Itálie, pozn. red.) a už chápu, proč je tak populární. Škoda, že pod Petřínem nebyla už tenkrát, když jsme tu bydleli a když sem děti chodily do školy. Asi s kamarádkami budeme muset obnovit tradici petřínských pikniků.

Tereza: Já mám italskou kuchyni taky ráda.

Uvnitř jsme stále mladí, říkají hvězdní manželé Hrzánová a Holub

Společnost

Terezo, chcete se do budoucna ještě pustit do podnikání?
Tereza: Já stále ještě podnikám. Mám už několik let svoji firmu, která dělá jógové podložky, a k tomu mám vždycky ještě nějakou další práci, jako jsem měla třeba salon, takže se nenudím.

Jóga je takové vděčné cvičení pro ženy. Cvičíte ji, nebo natáčíte videa?
Veronika: Á, už je to tady. (smích)

Tereza: Je pravda, že jóga se teď cvičí hodně.

Veronika: Terka vybavuje studia.

Tereza: Děláme třeba různá videa, jak na použití podložek doma nebo i ve studiích, ale nejsem ten typ, že bych se sama doma natáčela a pak to postovala. Cvičím, ale nenatáčím se u toho. (smích)

Veronika: Nikdo tě při tom nevidí. (smích)

Tereza: Ano, jsem ráda, že mě při tom nikdo nevidí.

Veroniko, vy cvičíte?
Tereza: Máma cvičí.

Veronika: Ano, cvičím každý týden. Mám úžasnou lektorku, se kterou se domlouváme tak, aby mi to časově vyhovovalo. Tímto Kačenku zdravím. Je to s ní úžasné. Já bych se jinak nehýbala, ale v mém věku už je to bohužel potřeba.

Cvičíte jógu, nebo se věnujete něčemu jinému?
Veronika: Ne, to není jóga. To je takové udržovací cvičení. (smích) Abych se vůbec hýbala. Spíš takové chiropraktické cvičení. Jak říkám, je to úžasné a bez toho by to nešlo.

Nevěnovala jste se v lockdownu i procházkám? To dělala velká spousta lidí…
Veronika: Snažila jsem se. Na mém mobilu bylo občas i šest kilometrů, občas ale velká nula. A když už tam ta nula byla dlouho, tak jsem někam vyrazila nebo jsme vyrazili ve více lidech. Pak jsem se taky snažila chodit s Ellou, jak jsme se zrovna domluvily. Pravda je, že jsem se do procházek nutila, ale tu nulu jsem tam mít nechtěla.

V posledních letech vás, Veroniko, vídáme hodně v pohádkách. Kromě fantasy pohádky Princezna zakletá v čase měla u diváků velký úspěch i pohádka Princezna a půl království. Jak se vám točilo s Marošem Kramárem na Bouzově?
Veronika: Jako první se mi vybaví zima, (smích) ale Bouzov byl úplně úžasný. Byla tam opravdu skvělá parta lidí, užili jsme si srandu, bylo to moc hezké natáčení. Mám z toho i pár vtipných zážitků. Jak byl Bouzov pronajatý, nedalo se nic odkládat na další den, točilo se až do půlnoci a my jsme tam s Marošem seděli ve velkém sále, který se pořádně nedal ani vytopit. Koruna ho tlačila do hlavy, já měla naštěstí paruku, ale zima nám byla šílená. A najednou se celý štáb přesunul někam jinam a my jsme tam zůstali ve tmě a zimě sedět. Maroš se klepal a do toho ticha prohlásil: „Když si představím, kolik lidí mi teď závidí…“ To byla už třetí, čtvrtá hodina ranní. (smích)

S dcerou chci být kamarádka, říká Berenika Kohoutová

Společnost

Na svém kontě máte opravdu hodně pohádkových postav. Je nějaká, kterou jste ještě nedostala a třeba byste si ji ráda zahrála?
Veronika: Já už si vůbec nic nepřeju, protože mě potkaly úžasné věci. Ještě než se tu rozjela pandemie, tak jsem točila nejen štědrovečerní pohádku, ale točila jsem i fantasy pohádku a částečně animovanou pohádku. Myslím, že mě potkávají věci, které bych si nikdy ani nevysnila.

Chtěla byste vůbec žít pohádkový život? Pořád jen kralovat a o každodenní drobnosti se nestarat?
Veronika: Nevím, jestli by mě to bavilo. Jsem spokojená s tím životem, který mám, a myslím, že bych ho neměnila.

Stává se vám často, že vás lidé zastavují a říkají, že vás viděli v tom a v tom filmu či seriálu?
Veronika: Ne že by se mi to stávalo každý den, ale občas mi někdo někde řekne, že se doma dívají na to a na to, většinou to bývají seriály, a začnou mi vyprávět, co se tam zrovna děje. Nejvíc si mě lidé spojují s filmem Sněženky a machři, pak také se Snowboarďáky a Rafťáky a se seriálem Vyprávěj. Teď běžel na Primě seriál Einstein – Případy nesnesitelného génia, kde jsem hrála Vojtovi Kotkovi maminku, tak jsem zvědavá, kde to skončí. (smích)