Kliknutím zvětšíteDo rodných Palkovic se před časem vrátila a tvrdí, že je šťastná a spokojená i „mimo pražskou civilizaci“, kde nějakou dobu pobývala. Kaczi je v podstatě prototypem zdravě vypadající, energické ženy, pocházející z hor, která nemá daleko ke spontaneitě, jak v hudbě, tak i v osobním životě. Přesně takovýto prototyp možná v české hudbě chyběl, a proto její jméno můžeme čím dál častěji číst v titulcích hudebních časopisů i webů.
Její singly Nahá nebo Oběť již mají na YouTube mnoho zhlédnutí a mladou zpěvačku zvou nyní, v době koronavirové, i na live streamy, které vždy dokáže okořenit svou nezdolnou pozitivní energií. Před časem dokonce nahrála singl Držíme spolu, a to i přes omezené podmínky v karanténě. Kdo vlastně tato kudrnatá brunetka s nakažlivým úsměvem je?
„Já jsem vlastně nikdy ani žádný jiný přístup k životu neměla.“ |
 Kaczi |
Odmalička vyrůstala v hudební rodině. Ne náhodou proto všechny tři sourozence Koulákovy odmala rodiče k hudbě vedli. „Já jsem vlastně nikdy ani žádný jiný přístup k životu neměla,“ směje se Kaczi, civilním jménem Kateřina Kouláková, která vzešla z rodných beskydských Palkovic. Odtamtud odešla nejdříve na studia do Olomouce, posléze do Prahy, kde rovněž studovala, nicméně již hudební obor na Konzervatoři Jaroslava Ježka, potažmo „Ježkárně“, a odtamtud se nakonec vrátila zpět do Palkovic, podle jejích slov tam, kde se cítí dobře.
„Odmala se u nás zpívalo a hrálo vlastně při veškerých příležitostech. Takřka by se to dalo nazvat životním stylem,“ zmiňuje Kaczi. Jako jediná ze všech tří sourozenců se věnuje hudbě profesionálně a má s ní úspěch a dosah nejen v rodném Moravskoslezském kraji, ale i dál. Jak sama tvrdí, Praha je výborným místem na získávání důležitých kontaktů, ale její místo k životu je v Beskydech.
Kaczi začínala ve třinácti zpívat s rodinnou kapelou, od které se později odvíjela její další kariéra. Jako listař, a ne sluchař, jak se dělí muzikanti na dva druhy, začala více podle sluchu vnímat práci s nástroji až díky konzervatoři. Dlouho také pracovala s hlasem. „Mám to všechno vydřené. Díky každodenní píli při práci s hlasem jsem se posunula a mohu mé zkušenosti předávat dál, kdy vyučuji i jiné zpěváky,“ říká.
„Odmala se u nás zpívalo a hrálo vlastně při veškerých příležitostech. Takřka by se to dalo nazvat životním stylem.“ |
 Kaczi |
„Nezdá se to, ale hlas je nejvíce skřípnutý především stresem. V podstatě je to s mými žáky nejen o zpěvu, ale i o celkové duševní pohodě, kdy se hlas odráží od psychiky,“ popisuje Kaczi. „Člověku nejvíce pomůže, když je svůj, přirozený a autentický. Kolikrát mi připadá, že některé pěvecké styly jsou naprosto vyhrocené a nepřirozené, a to i navzdory tomu, že je absolutně respektuji. Já chci v tomto ale být svá a být i takovým příkladem,“ tvrdí Kateřina, ke které chodí operní zpěvačky, aby se naučily zpívat „normálně“. „Je důležité v sobě najít důvěru k sobě samé a udusit věci, kvůli kterým se obviňujeme. Na hlase se to totiž vždy projeví,“ uzavírá kapitolu o lektorování zpěvačka.
Podle Kaczi je umění velice subjektivní záležitostí, která by se neměla hodnotit podle stanovených měřítek. A především v dětském věku, kdy jedna narážka na talent, ať už je jakýkoli, může dítě
poznamenat na celý život. Sama se rozhodla věřit si natolik, aby v současnosti hudebně balancovala hned mezi několika žánry – folkem, popem, klasickým písničkářstvím, ale i šansonem.
„Tím, že jsem hrála i v bigbítové kapele, bylo mou první představou zpívat s kytarou v ruce. Jen kvůli dědečkovi jsem se pak naučila na akordeon. Moc si přál, abych mu na něj zahrála na jeho sedmdesátinách. Nyní už nežije, ale tohle jsem opravdu stihla a zahrála mu tam tenkrát jeho oblíbenou písničku,“ svěřuje se hudebnice. Sama hraje na kytaru, klavír a akordeon, všechny nástroje pak ráda doprovází elektrickou hračkou zvanou looper, která dokáže nahrané zvuky a melodie opakovat a vrstvit.
„Je důležité v sobě najít důvěru k sobě samé a udusit věci, kvůli kterým se obviňujeme." |
 Kaczi |
Mezi vzory osmadvacetileté hudebnice patří například Alanis Morissette, kterou zbožňuje od raného mládí. „Je to persona, hodně přirozená a uvolněná, i hlasově, což se mi líbí. Později jsem objevila francouzskou zpěvačku ZAZ, a v té jsem se naprosto zhlédla,“ vypráví Kaczi. V té době již v hudbě „kopala sama za sebe“ a hudba ZAZ jí přišla blízká nejen tím, jak zněla, ale i tím, jak ji zpěvačka sama interpretovala a podala. „Energie, která z ní vycházela, styl hudby, oduševnělost, to všechno… Mým největším snem je si s ní třeba i zahrát a zazpívat,“ popisuje. Se zpěvačkou se opravdu krátce setkala a věnovala jí své CD. Dalším vzorem je pro tuto mladou energickou dámu Janis Joplin, pro kterou podle jejích slov neexistovalo nic jiného než hudba a svoboda. „Nebyl v tom žádný kalkul, v té době se hudba dělala ze srdce,“ říká se stálým nadšením. „Woodstock by se měl obnovit,“ doplňuje s energickým smíchem.
Vývojem každého muzikanta je i inklinace k mainstreamovému proudu, čímž si prošla i Kaczi. „Dlouhou dobu jsem přemýšlela, co chci vlastně hrát, aby to lidi zajímalo, ale pak mi došlo, že chci být především sama sebou. Samozřejmě, že chci hrát pro lidi. Ale svou hudbu,“ zmiňuje písničkářka.
Na otázku, proč se vrátila zpět z Prahy do rodných Beskyd, odpovídá jednoznačně a sebejistě. „Já chci zůstat především tam, kde se cítím dobře. Přátele mám po celé České republice, což je pro muzikanta velkou výhodou, ale ve výsledku už mi v současnosti stačí zajít si do hor místo nějakých divokých party, které už mě stejně moc neberou,“ vypráví Kateřina.
„Woodstock by se měl obnovit.“ |
 Kaczi |
Největším snem je v současné době pro Kaczi spojit hudbu a hory. „Chci přenést hudbu do hor. Se vším všudy. Vymýšlím live stream z Lysé hory, do toho jednám s rozhlasem o krátkých přenosech hudby z hor. V Praze mi bylo fajn, ale nic z tohoto by se tam nedalo realizovat. Pro můj život jsou zkrátka hory a Beskydy konkrétně strašně důležité a to nejlepší, co může být. Prostě můj domov.“
Pro Kaczi je snění o budoucnosti přirozenou věcí, o které se nebojí mluvit. „Ještě před rokem jsem si psala takový „wishlist“, jakousi představu toho, čeho bych ráda dosáhla. A navzdory tomu, že bych si chtěla zahrát na velkých místech s velkými hvězdami, ve výsledku mi stačí moje zpívání v přírodě, a to mě paradoxně dělá nejvíce šťastnou. Hudba je ke štěstí velkým nástrojem.“
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
