Jsem od přírody skeptik, říká zpěvák Martin Chodúr

Dalo by se říct, že jste dokázal sám sobě, že na to máte? Zvýšilo se vám tím pádem sebevědomí alespoň o kousek?
Spíš jsem našel cestu, jak to dělat. Poté, co jsem natočil album Martin Chodúr 3, u mě nastal autorský blok. Nevěděl jsem, jakým směrem se vydat. Jsem od přírody skeptik a říkal jsem si, jestli je vůbec možné sdělit posluchačům něco, s čím je člověk sám vnitřně spokojený. A jak fungovat v rámci populární hudby, abych tam zúročil vše, co mě zajímá, i to, co populární není? Řadu myšlenek a postupů jsem cítil, že použít nemohu. Pro běžné publikum to zkrátka není stravitelné. Měl jsem dvě možnosti. Vydat se popovým směrem a ztratit sebe samého, nebo jít směrem uměleckým, ale ztratit posluchače a potažmo svoje živobytí, protože se živím jako popový zpěvák. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, ale pak mě napadl koncept. Jedním rámcem nového alba se stal můj hlas, který vše spojuje a druhým rámcem je Tisíc a jedna noc. Kniha, která v sobě má neuvěřitelné množství různých příběhů. Příběhů, které samy o sobě nejsou ničím zajímavé, ale jsou zajímavé formou jako takovou.

Takže jste do tohoto alba mohl vložit všechno ze sebe a zabalit to do bonbonku Tisíc a jedna…, kde si každý najde něco.
Přesně tak. Přišel jsem na ten rámec.

Seriálový profesor Vojta Dyk: Je to poslání, tu zodpovědnost učitelům nezávidím

Dělá vám dobře, když vás někdo pochválí?
Záleží jak kdo a o jakou pochvalu se jedná. Některé druhy pochval totiž mohou být ve své podstatě i kritikou. Představte si, že jste demokrat a vaším cílem je otevřená společnost. Potom přijde fašista a řekne: „Děláš to dobře.“ Taková pochvala pak není vůbec pochvalou, protože zjistíte, že to dobře neděláte. Takže já nad tím, když mě někdo pochválí, přemýšlím, jak je to vlastně myšleno a zda s dotyčným souzním. Pochvaly, které dokážu přijímat, jsou ty, kdy si i já myslím, že se mi něco povedlo a někdo mě v tom názoru utvrdí. Ale vzhledem k tomu, že jsem si vědom vlastních nedostatků, tak s pochvalami většinou úplně nesouhlasím, nicméně jsem za ně rád. Je příjemné slyšet, že se mi něco povedlo.

Již řadu let žijete s partnerkou Ivonou, s níž vychováváte syna Martínka. Předpokládám, že se vzájemně umíte pochválit, ale zároveň říct i svůj vlastní názor.
Moje přítelkyně Ivonka je velmi upřímná, takže ta svůj názor řekne za všech okolností. Ona má ale takovou zvláštní vlastnost, a to tu, že na svém názoru netrvá univerzálně. Lidé totiž mají tendenci pokládat svůj názor za univerzální pravdu. Často tomu tak bývá na Facebooku, když někdo napíše: „To je blbost“ nebo „Tohle je nesmysl“. A bere to tak, že to je univerzálně pravdivé. Proto si tak vážím Ivonky. Ona řekne svůj názor, ale je si vědoma limitace, že to je jen její názor a nic jiného z toho neodvozuje. Zároveň to ale samozřejmě neznamená, že to tak nemůže být. Jí se třeba něco nelíbí, nebo jí přijde, že to není dobré, ale není to tak, že bych to nemohl dělat.

Zkrátka je to její názor a nebojí se vám ho říct.
Přesně tak a nebojí se konfrontace. My se dokážeme zasmát tomu, když já si myslím, že je to přesně naopak, a v závěru dojdeme k tomu, že pravdu máme vlastně oba. A je to tak správně. Ona se nebojí říkat svůj názor a já se nebojím ho prosazovat i na úkor toho, že to zrovna není něco, co by se jí líbilo. (smích)

Kamil Střihavka: Musí existovat nějaké vrcholy a mety, Jesus mezi ně patří

Názory jsou jedna věc, ale ovlivňuje vás vaše partnerka po pracovní stránce třeba i nevědomě?
Její vliv je v tom, že rád dělám hudbu, která se jí líbí. Možná i trochu cítím, že velká část mého publika je dost podobná právě jí. A díky tomu, že vím, co se líbí Ivon- ce, mohu odtušit, co se líbí ženám, které mě poslouchají. Díky ní jsem si vědom aspektů, které jsou důležité pro mé posluchače. Ale co se týká hudby, je spousta věcí, které její hudební vkus limitují. Spousta toho, co mám rád já, se jí ani nemůže líbit a to mě vede k tomu, že věci, které mně přijdou zajímavé, dokážu v hudbě natolik skrýt, že osoba, která chce hudbu vnímat tak, jak ji vnímá, tak je vlastně ani nemusí objevit a nejsou pro ni natolik důležité.

Z toho, co jste v rozhovoru řekl, vyplývá, že když skládáte nové písně, není to ryze podle vás ani se nesnažíte prvoplánově zalíbit fanouškům.
Přemýšlím nad tím, aby to fungovalo jako celek. Kdybych přemýšlel jenom nad posluchači, bylo by docela jednoduché stvořit něco, co by se jim líbilo. Je to poměrně přímočaré, zkopírovat něco, co už tady bylo a jen trochu to pozměnit. Já bych věděl, jak to prvoplánově udělat, aby se to zalíbilo. Ale spíš se snažím, aby v mé hudbě bylo všechno. Jin jang, aby to dávalo smysl, abych si své posluchače neznepřátelil, ale aby je to trochu pošťouchlo a napadaly je myšlenky, které by jim při poslechu jiných písniček na mysl nepřišly.

Kromě toho, že jste si složil veškerou hudbu, napsal texty a vše nazpíval, jakou práci jste ještě na novém albu odvedl?
Je tam spousta nástrojů a já využil v podstatě všechno, co jsem se za těch osmnáct let naučil, když se zase vrátím k té plnoletosti v hudebním světě. (smích) Hraju tam na klarinet, saxofon, příčnou flétnu, syntezátory, španělskou kytaru, kytaru, a dokonce i na trumpetu. Dalo by se říct, že jsem ke každé písni natočil kompletní demo, to znamená, že jsem v takovém hrubém „náhozu“ nahrál, jak bych chtěl, aby píseň ve finále zněla. K tomu jsem připravil notový materiál, ze kterého jsme jako kapela vycházeli.

Všechny hudební sny jsem si už splnil, říká zpěvák Richard Krajčo

Vaše koncerty si představuji spíš s poklidným a sedícím publikem. Zvednete tu a tam fanoušky ze židlí?Někdy ano. Záleží na tom, jaké je publikum a jak se chce zabavit.

Takže jste rád, když vidíte, že to s lidmi „šije“.
Že se jim to líbí. Určitě. Proto také dělám populární hudbu, protože v žádné jiné oblasti toto není. Když vidíte, že si to lidé užívají, je pohled z pódia skvělý. Ve chvíli, kdy děláte nepochopitelnou hudbu a diváci jí nerozumějí, je to izolující a pro mě strašně nudné, protože chci sdílet své myšlenky. A k tomu také populární hudba slouží. Myšlenky, které by jinak nikoho nezajímaly, díky ní propašuju i k těm, kteří je, když budou chtít, mohou pochopit.