Poslední čas je vás víc vidět… Začínáte platit za ženu, která má své názory a nebojí se je použít.
Já se tak nikdy nevnímala. Říkám věci, které si myslím, a nevadí mi o nich mluvit. Nenapadlo mě, že tím někoho naštvu nebo pohorším, což tedy bylo asi trochu naivní. Někteří lidé (převážně muži, podotýkám), pak potřebovali zpoza obrazovek mně a světu vysvětlit, že jsem mladá, blbá a nic nevím. Zároveň mi nepřijde, že bych někdy řekla něco vyloženě kontroverzního. Kolikrát šlo spíš třeba jen o titulek, který byl lehce vytržený z kontextu a pisatel si z toho vzal svoje.
Hodláte si do budoucna dávat pozor na pusu, nebo jste v tom zcela svobodná?
V určitou chvíli jsem měla potřebu stáhnout se a radši se moc nevyjadřovat. Ale rozhodla jsem se na to vykašlat. Chci si umět stát sama za sebou.
Od jedenácti let účinkuje Natálie Halouzková v televizních i filmových projektech. Nedávno začala zpívat, nyní patří k hvězdám pražského Divadla Kalich. Herečka, známá se seriálu ZOO či filmu Všechno nebo nic, má odvahu veřejně diskutovat o věcech, které mnozí považují za tabu. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka mluvila bez překážek o tématech, jako je sebeuspokojení a orgasmus. Její upřímnost vyvolala řadu reakcí v diskusích i na sociálních sítích.
Natálie Halouzková v pořadu 7 pádů Honzy Dědka:
Po několika filmových a seriálových rolích jste se našla v muzikálu. Účinkujete v Biografu láska. Co vás na té práci překvapilo?
Že nemusí být stereotypně konkurenční. Tušila jsem, že mi v Kalichu bude dobře, ale netušila, jak moc. Sešla se opravdu skvělá parta.
Musela jste se s něčím popasovat?
(smích) Zpěv mi dával zabrat. Ale nejvíc jsem se musela popasovat sama se sebou, se svými nervy. Překonat stud, trošku víc si věřit. A naučit se moc neposlouchat svého vnitřního kritika, podle kterého je samozřejmě všechno špatně.
První muzikálovou sezonu máte za sebou. Jaká to byla zkušenost?
Velká. Otevřely se mi dveře do světa, kterého jsem chtěla být součástí. A já se hodně naučila po všech stránkách. Jsem za to vše moc vděčná.
close
info
Zdroj: se souhlasem Richarda Kocourka
zoom_in
Natálie Halouzková odstartovala svou muzikálovou kariéru v Biografu láska
Singl Hany Zagorové Biograf láska vyšel v roce 1983. V době, která je vám opravdu vzdálená. Líbí se vám móda té doby?
K té hudbě mám oproti módě značně blíž. (smích)
Co z osmdesátek byste ráda zažila?
Upřímně, mám trochu problém odpovědět. Tu dobu znám jenom skrz vyprávění, média. Nezažila jsem ji. Tím pádem to nemohu úplně posoudit. Napadá mě jen, že bych si přála zažít koncerty Whitney Houston a Tiny Turner… a vlastně spousty dalších umělců. Byl by jich asi celý seznam.
Druhou muzikálovou zkušeností vám bude komedie Srdcový král. Byly zkoušky jednodušší, když jste se už v Kalichu etablovala?
Jednodušší je to v tom, že už znám prostředí. Role samotná je pro mě zase o level výš. Víc zpívám, tančím, hraju. Je to výzva, další krok mimo moji komfortní zónu.
Měla jste sama idola, srdcového krále pověšeného na zdi pokojíčku?
Na zdi v pokojíčku jsem nikdy žádného „srdcového krále“ neměla. Mám tendenci vzhlížet spíš k ženám.
A je dobré mít idoly?
Obecně si myslím, že je fajn vzít si od každého něco. Každý člověk mi může být inspirací, nikdo z nás není dokonalý. Neměli bychom super dokonalost chtít ani po sobě, proto nemám jediného idola. S perfekcionismem a pocitem, že nejsem „dost“, nicméně hodně bojuji. Mám v hlavě ideální představu sebe samotné, což ve výsledku znamená, že jsem málokdy opravdu spokojená. Je to věc, na které se teď snažím hodně pracovat. Tyto vzorce myšlení bych ráda přeprogramovala.
Myslíte, že by nám všem prospělo víc rebelství?
Záleží na tom, co „rebelství“ znamená. Každý si pod ním představí něco trochu jiného. Pokud to znamená občas udělat něco jinak, „než by se mělo“, vzepřít se konvencím, tak to je, myslím, věc důležitá. Nejen pro umělce.
Natálie si ráda dělá věci po svém:
Vy taková jste?
Snažím se tohle v sobě prolomit… Tu tendenci být věčně poslušná, neříkat věci, které lidi nechtějí slyšet, všem vyhovět a dávat si stále pozor, abych náhodou neudělala něco špatně. Cítím, že mě to začíná brzdit.
V muzikálu Srdcový král hraje hlavní roli láska. Vám už převrátila osobní život vzhůru nohama?
Převrátila! Člověk s ní nezmůže vůbec nic, to je na tom vlastně krásný. Jsem hodně povahy všechno, nebo nic. Myslím, že to mluví za vše.
Vy na svého „srdcového krále“ čekáte?
Já na nikoho rozhodně nečekám. Když přijde, přijde. Když ne, tak ne. Je mi dobře a rozhodně se nenudím, abych musela na někoho čekat. (smích)
Elvis Presley, z jehož písní se muzikál skládá, měl neuvěřitelné charisma. Je charisma to nejdůležitější?
Je rozhodně tím, co mi na muži imponuje, i když třeba není vyloženě můj typ. Naopak, když můj typ je, ale charisma nemá, chemie nevznikne… Myslím, že to tak má většina z nás, alespoň co jsem slyšela.
Hlavní postava muzikálu Chad je okouzlující narcis. Takoví muži vás baví?
Narcisům se vyhýbám velkým obloukem.
Rock’n’roll měl klíčový vliv na změny ve společnosti. Mnoho písní otevřeně hovořilo o tématech, která byla považována za tabu. Vidíte v tom analogii s dnešní dobou?
Každá doba je něčím přelomová, každá generace přináší něco nového. Posouváme se stále kupředu, doufám.
Srdcový král se zkoušel před sedmi lety. Co jste tehdy dělala vy?
Před sedmi lety mi bylo patnáct. Prožívala jsem svůj středoškolský život. Od té doby se samozřejmě změnilo snad úplně všechno.
