Neuvažovala jste po rozvodu s bývalým manželem nad tím, že se vrátíte k dívčímu jménu?
Pevně věřím, že se jednou vdám podruhé. Nechtěla jsem své příjmení, kvůli byrokracii s tím spojené, měnit tam a zase zpátky…
Váš partner je přírodověc, ochránce přírody, elefantolog. Jste ráda, že nemáte po boku muže z branže?
Existuje spousta párů z jedné branže. Několik takových znám a může to fungovat i velmi dobře. Když jsou partneři ze vzdálených světů, odpadá ze vztahu možné riziko jakéhosi nezdravého soutěžení a srovnávání. Navíc se díky člověku z jiného oboru stále dozvídáte nové informace, podněty. To vám nedovolí stagnovat a zapouzdřit se ve svém malém světě. V mém případě je to obohacující. V otázkách přírody jsem, myslím, už docela kovaná… Někdy i trochu proti své vůli. (smích)
Ha Thanh Špetlíková s partnerem Arthurem Sniegonem v talk show 7 pádů Honzy Dědka.
Co zajímavého jste se naposledy dozvěděla?
Víte například, jak negativní vliv na kvalitu vody v rybnících, potažmo v řekách, a na populace vodních ptáků, obojživelníků i hmyz mají současné přerybněné rybníky? Kvůli zisku z prodeje ryb se chová v českých nádržích asi pětkrát více kaprů než v padesátých letech. To s sebou přináší přeživinování celého systému a s tím spojené důsledky pro celou přírodu i nás všechny. Toto se nadále jakoby nic děje i na území CHKO Třeboňsko, kde by prioritu měla mít příroda. Nikoli komerční zájem soukromých podnikatelských subjektů.
Čím zajímavým jste partnera naposledy obohatila vy?
Zajímám se o zdravé stravování. V posledním období si o tom zjišťuji více informací. To zajímá i Arthura, takže mu také dokážu rozšířit obzory. Ne že by dříve nejedl zdravě, naopak. Ale teď je to naše společné téma, které se dá stále rozvíjet.
close
info
Zdroj: Profimedia
zoom_in
Ha Thanh Špetlíková s partnerem Arthurem Sniegonem.
Lidé vás znají především z televize. Chtěla byste se víc realizovat v divadle?
Čistá pravda. Divadlu jsem se po dlouhé roky vyhýbala jako čert kříži. Nakonec jsem s ním přece jen začala a jsem za to vděčná. Každá role je specifická výzva. Člověk se na ní mnohému naučí. Díky reprízám mám možnost se se svou rolí velmi sžít a ladit jemné nuance, což u filmu není. Při divadelní roli se dá rozvíjet a experimentovat za pochodu, což mne baví. Na druhou stranu bych se nechtěla dostat do stavu, jak to mají někteří jiní, že jim divadlo zaplňuje de facto každý večer. Je to obdivuhodné. Pro mě ale zároveň trochu děsivé, když si představím, že bych tak fungovala.
Pražské Divadlo Bez zábradlí uvádí novou komedii Láska z mládí. Jaká je vaše role?
V původní předloze se děj odehrává ve Francii. Má postava je Číňanka. V naší verzi jde o mírnou úpravu na mladou ženu původem z Vietnamu. Hlavní proměna, kterou jsem v divadelní hře Láska z mládí prosadila, byla v chování a mluvě postavy.
V původní verzi by se mi totiž vůbec nelíbilo tento charakter hrát, byť v komedii. Dotyčná měla značný přízvuk a také v mnoha dalších ohledech její vnímání dost podporovalo různé stereotypy vůči jiným etnikům. To rozhodně sama nechci. Naštěstí se díky spolupráci s režisérem Romanem Zachem, který věc viděl stejně, podařilo najít novou a nadále vtipnou rovinu této postavy. Roli jsem pak s klidným srdcem mohla přijmout.
V této inscenaci musí budoucí ženich vlastnit zámek, aby si mohl vzít svou lásku. Existují podobné zvyky ve Vietnamu?
Haha. Za takových podmínek by tam do manželství jen sotva někdy někdo vstoupil. Vietnam je složený z šedesáti etnických skupin. Měl, a má, opravdu bohaté tradice i svatební zvyky.
V minulosti určitě podobné záležitosti roli hrály. Konkrétní příklady ze současnosti neznám. Je patrný postupný vývoj. Od situace, kdy partnery svazku vybíraly rodiny, až k modelu, který známe ze současné Evropy, kdy je rozhodnutí vstoupit do manželství, až na (děsivé) výjimky, jen na mladých.
Jaké vietnamské tradice sama udržujete?
Přiznám se, že ne mnoho. Dodržování některých pěkných zvyků plánuji obnovit, jakmile budeme vychovávat vlastní děti. Ráda bych jim za svou rodnou stranu předala tradice oslav lunárního nového roku nebo vietnamských dušiček.
Máte tradice ráda?
Nejsou tradice jako tradice. Pokud se bavíme o zvycích, jako je oslava nového lunárního roku s mandarinkovníkem doma nebo příprava tradičních novoročních rýžových balíčků, mám tato kulturní dědictví ráda. Naopak tradiční výběr partnera rodiči dotyčné/ho je samozřejmě něco jiného. Nelíbí se mi to.
Nahrává se anketa ...
Vždy jsem měla tendenci hodnotit věci podle toho, jestli mi dávají smysl. Nikoli podle toho, zda pocházejí z tradičního, nebo třeba moderního Vietnamu, či odtud z Evropy. Přežité tradice ráda opustím! Bez toho bychom se přece nikam nepohnuli. Je-li řeč o tradiční víře v magické a léčivé účinky vařených tygřích kostí nebo prášku z nosorožčího rohu, je tato tradice samozřejmě nejen směšná, ale přímo děsivá.
Je pravda, že jste přizpůsobivá?
Bez kontextu může znít takové prohlášení dost podivně. Uvedu ho na pravou míru. Jako malá jsem kvůli přesunům svých rodičů napříč Českem (a původně ve Vietnamu), žila – kromě jižní Moravy – snad ve všech koutech republiky. Vždy jsem si musela najít nové kamarády a místo na slunci. Bylo třeba přizpůsobit se novým podmínkám. Vůbec to ale neznamená, že bych si nechala vše líbit, nebo jak se říká, nechat kálet na hlavu. (smích)
Je pro herečku výhodou být přizpůsobivá?
Asi ano, je to vlastně jedna z podstat tohoto povolání. Umět a moci přijmout mnohé rozdílné role. Dokázat i v rámci krátkého času vplout z jedné postavy do jiné a pak zase zpět. A ano, z globálního pohledu je podle mne schopnost adaptace potřebná a důležitá. Určitě výhodnější i příjemnější než být strnule rigidní jen v jedné poloze a překonaném názoru. Neznamená to ale nemít své vlastní hranice a nechat si vše líbit. To vůbec.
Nejste jen herečkou, ale i kavárnicí. Doplňují se tato povolání?
Kavárenskou činnost jsem před lety rozbíhala jako svá zadní vrátka. Nevěřila jsem, že bych se jednou mohla plně uživit herectvím a uměleckou tvorbou, kterou jsem studovala. Nedávno jsem se ohlédla a ejhle… Je to už dvanáct let, kdy se herectvím de facto živím. Kavárna není existenční nutnost. Za tu dobu se z ní však stala jistá vášeň a profesní deformace. (smích)
Umíte si představit den bez kávy?
Ano. V případě kavárnice je opravdu nasnadě a vhodné si od kávy a závislosti na ní udržet odstup. Obecně se do žádných závislostí, ať už na něčem, nebo někom, nechci pouštět.
Ha Thanh Špetlíková je kavárnicí. Namíchat umí i ostré nápoje.
Ráda si zachovávám svou nezávislost za všech okolností. Tu a tam si dám delší čas zcela bez kávy. Jindy ji značně omezuji tak, abych tuto dobrou drogu nepotřebovala, ale dala si ji jen, když fakt chci.
Kam na kávu?
Nedávno jsem definitivně uzavřela Kafe Pragovka. Důvody byly dva. Rozsáhlá rekonstrukce celého průmyslového areálu, a s tím spojené těžkosti. Ale hlavně nový koncept majitelů této zóny, který už mi nevyhovoval. Netěšilo by mne být jeho další součástí. Nedaleko VŠE v centru budu otevírat Kafe Prales. Stane se tak nejpozději koncem roku.
Bude mít váš podnik přidanou hodnotu?
Nadále budeme nabízet špičkovou kávu, rozšíříme možnost jídel. Celkově bude kavárna mediálně i jinak přispívat k chodu organizací na ochranu pralesního života v čele s kriticky ohroženými slony pralesními. Ty ochraňuje organizace Save-Elephants mého partnera Arthura Sniegona.
