Kliknutím zvětšíteÚčinkujete pod širým nebem rádi?
Berenika Kohoutová: Někteří kolegové hraní pod širým nebem rádi nemají, údajně nejde o pravé divadlo. Ale já ho mám moc ráda. Konkrétně v případě představení Marta, kde je hodně komunikace s publikem, mě to opravdu baví. Začínáme hrát v červnu, kdy je po většinu představení ještě denní světlo, takže to nepůsobí jako v klasickém divadle, kde se začátkem představení v sále zhasne. Mě moc těší, že vidím publikum, líbí se mi, že mám přehled.
Premiéra divadelního recitálu Marta:
Hana Holišová: Pod širým nebem hraju ráda. Je to příjemné zpestření po roce, kdy je člověk zavřený v divadle, většinou ve tmě. Účinkuji v několika inscenacích, které se hrají venku. Je to samozřejmě vždycky napínavé kvůli počasí, ale připadá mi, že jsme tam s diváky nějak více spolu. Více se tam stírá rozdíl mezi jevištěm a hledištěm, jsme na jedné lodi a občas nás ještě propojí nepříznivé počasí.
Vojtěch Kotek: Vždycky jsem si říkal, že nechci hrát divadlo v létě, protože ho hraju celý rok. V létě si od něj chci odpočinout. Ale na Kampě jde o něco jiného. Jednak je to jasně dáno lidmi, kteří v té inscenaci jsou. A pak už i to, že člověk hraje Wericha na Kampě, je ikonické samo o sobě.
Nahrává se anketa …
Čím vším je pro vás Letní scéna Musea Kampa speciální?
Vojtěch Kotek: Má své kouzlo, skoro bych řekl až magii. Než jsem na Kampě začal hrát, nikdy předtím jsem se tam takhle často nepodíval. Večer, když představení skončí a lidé odejdou, je kouzelné se tam projít. Mám tam jednu cestičku, která vede od Musea Kampa směrem proti proudu Vltavy, naproti Střeleckému ostrovu. Tam to vypadá, jako kdybyste se najednou ocitli v lucernami osvětlených uličkách Paříže.
Hana Holišová: Tato scéna má obrovský genius loci, byla jsem se dvakrát podívat na inscenaci Meda, která mi totálně uhranula. To bylo ještě v době, kdy paní Meda Mládková žila, díky čemuž pro mě mělo představení větší sílu. Fakt, na jakém místě jsem, že paní Meda, díky níž tam můžeme být a zároveň se dívám na její životní příběh, je od nás kousek…
Kampa má ohromnou atmosféru! Mám ráda, když hrajeme dílo Marta pod velkým stromem na nádvoří Musea, který nám ale občas komplikuje život. Hlavně když kolem poletuje drobné chmýří a dráždí ke kašli. (smích) Ten prostor má pro mě obrovské kouzlo.
Berenika Kohoutová: Kampa je krásné, jedinečné místo. Návštěvu tamní letní scény lidé berou jako událost, hezky se obléknou a opravdu si to užijí.
Máte adrenalinové nebo vtipné zážitky spojené s hraním na této letní scéně?
Vojtěch Kotek: Když hrajeme ve velkém dešti a diváci chtějí zůstat, i když zmoknou! To pak čekám, jestli přijdou kroupy nebo nějaký úraz. Třeba že si zlomíte nohu na mokrém pódiu. (smích) Funguje to tak, že když prší ještě před začátkem představení, strašně se mi nechce. Hned v prvních pěti minutách mám na jevišti zinscenovaný pád, kdy sebou říznu. Když je mokro, okamžitě se promočím… Ale diváci i spád celého představení ve mně vybudí pozitivní adrenalin, takže je to vlastně velká výzva.
Letní scéna Musea Kampa, představení Werich:
Berenika Kohoutová: Když strašně prší je to adrenalin vždycky. Lidé jsou neuvěřitelní, jak zůstávají v hledišti až do konce představení! Jednou nám zlobily porty (mikrofony pozn. red.), tak jsme ten fakt vzali do hry a bylo to docela vtipné.
Pavla Beretová: Ten prostor je živý. Když jeviště není zavřené v kostce, v budově, má člověk na výběr. Buď z toho může být nervózní a nějak s tím bojovat, nebo tohle vše pojmout do hry. Já volím druhou variantu. Moc mě baví, když se cokoliv děje. Říkám si, že okolní děj patří k životu, k příběhu, který se odehrává na jevišti. Občas jde trochu o improvizaci. Třeba když z parníku, který pluje kolem, duní diskotéka. Nebo hudební festival na Střeleckém ostrově… Už se stalo, že si i Meda zatančila na techno.
Hana Holišová: Nepotřebuji dělat žádné adrenalinové sporty, ani adrenalinové zážitky nevyhledávám. Žádné skoky padákem, bungee jumping… pro mě je adrenalinem divadlo. Když hrajeme v létě venku a začne pršet, i to je kolikrát adrenalin. Nebo když se na jevišti přihodí něco nenadálého. Všeobecně je naše povolání slušný adrenalin.
Letní divadelní sezona se blíží. Co kromě příprav na ni zabírá nejvíce času?
Vojtěch Kotek: Snažím se co nejvíce věnovat své nové rodině a z práce spíš utíkat. Ovšem jsou věci, ze kterých utéct nejde, které byly domluvené dlouho dopředu. Ale snažím se dělat, pokud možno, jednu věc. Ne tři najednou, jako dřív.
Hana Holišová: Momentálně se zaobírám tím, jak vše vybalancovat: mít víc prostoru pro sebe, pro svoje blízké, ale i pro práci, která mě moc baví.
9
Tipy na víkend
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
