Kliknutím zvětšíteNeznámá a neidentifikovaná létající tělesa ve vysokých atmosférických vrstvách jsou v současnosti poměrně populární. Před deseti lety je konspirační teorie spojily s malým meteoroidem, který explodoval nad ruským městem Čeljabinsk.
Toto těleso, jehož průměrná velikost byla odhadnuta zhruba na dvacet metrů, se pohybovalo rychlostí kolem 19 kilometrů za vteřinu a do zemské atmosféry vstoupilo 15. února 2013. Když narazilo na její ochrannou vrstvu, vybuchlo, k čemuž došlo jen asi 30 kilometrů nad Čeljabinskem.
Jasná a horká exploze nesla podle odborného webu EarthSky dvacetinásobek až třicetinásobek energie atomové bomby, která vybuchla nad Hirošimou. Podle NASA šlo o energetický ekvivalent přibližně 440 000 tun TNT. Výbuch vytvořil rázovou vlnu, která na vzdálenost přes 320 čtverečních kilometrů zpovyrážela okna a poškodila budovy celkem v šesti ruských městech. Exploze zranila více než 1200 lidí, většinou od létajícícho skla.
Jako ve válečné zóně
Sergej Serskov, který před 10 lety pracoval a žil v Čeljabinsku, byl onoho rána ve své kanceláři, když ho asi v 9:20 vyděsil jasný záblesk skrz okno. „Podíval jsem se ven a uviděl jsem obrovskou kouřovou čáru, připomínající kondenzační páry z letadla, ale mnohonásobně větší,“ popsal tehdy situaci BBC News.
„O několik minut později se okno náhle otevřelo a došlo k obrovské explozi následované spoustou malých. Připadal jsem si jako ve válečné zóně a trvalo to asi 20 až 30 minut,“ dodal Serskov. Výbuch rozbil okna po celém městě, která později Serskovova stavební firma pomáhala zasklít.
Pro místní lidi představovala exploze v atmosféře šok. „Ten záblesk mě vyděsil k smrti. Utíkali jsme k mámě a najednou nás zasáhl strašný otřes, jako při zemětřesení. Kočka byla tak vyděšená, že poškrábala radiátor,“ uvedla tehdy jedna z čeljabinských uživatelek twitteru.
Meteor natočilo na video hned několik svědků:
„Měli jsme právě geometrii a starali jsme se o své. Pak nás ten záblesk všechny doslova přilepil k oknu. Mimozemská invaze!“ napsal jeden z čeljabinských školáků.
Viděli ho i jinde
Výbuch byl jasně zaznamenán i v Jekatěrinburgu, městě nacházejícím se 200 kilometrů severně od Čeljabinsku. „Zrovna jsem si odskočil před dům zakouřit a kouknul se na nebe, když se obloha najednou rozzářila jasným světlem. Vypadalo to, jako kdyby někam na jih od Jekatěrinburgu právě dopadlo Slunce,“ napsal tehdy na svůj profil na sociálních sítích lídr rockové kapely Smyslovije Galjucinacii (Smyslové halucinace) Sergej Bobunec.
Polina Zolotarevskaja, která pracuje pro Jihouralskou obchodní a průmyslovou komoru v Čeljabinsku, řekla moderátorovi pořadu Today Jamesi Naughtiemu, že viděla „velmi jasné světlo“ následované silnou explozí, která poškodila okna v její budově. Poté bylo vidět až 20 jasných oranžových objektů.
Záblesk meteoroidu byl ale pozorován i jinde než jen nad Ruskem, svědectví o něm se dochovala například také z Velké Británie. „Byl jsem venku na zahradě a právě jsem experimentoval s pořízením několika záběrů hvězd, když se objevila úžasná ohnivá koule, která se rozpadla na mnoho jasných kousků a docela pomalu se pohybovala po obloze přímo mně nad hlavou,“ řekl Colin Campbell ze severoirského Lisburnu.
„Příležitostně se zajímám o astronomii a nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Bylo to opravdu ohromující, jako pomalu se pohybující ohňostroj. Ohnivá koule mi přímo nad hlavou cestovala z východu na západ,“ dodal.
Další pozorování byla nahlášena na řadě míst středního Skotska, včetně měst, jako je Edinburgh a Glasgow, a ve východní Anglii. Pravděpodobně nejsevernější pozorování meteoru zaznamenala shetlandská pobřežní stráž.
Extrémně silný superbolid
Zemská atmosféra je bombardována menšími i většími vesmírnými tělesy neustále. Podle údajů Organizace Smlouvy pro všeobecný zákaz jaderných zkoušek, monitorující svými senzory Zemi a hlídající infrazvukové signály jaderných detonací, zaznamenaly tyto senzory od roku 2000 do roku 2014 celkem 26 dopadů meteoroidů odpovídajících množstvím uvolněné energie atomové bombě.
Ruský superbolid z 15. února 2013 byl však i přesto výjimečně silný; podle NASA šlo o nejsilnější explozi způsobenou vesmírným tělesem od dopadu tunguského meteoritu do prostoru centrální Sibiře v roce 1908.
Tunguská událost přitom zůstává dodnes největší známou explozí vyvolanou dopadem meteoroidu. Výbuch kamenné planetky ve výši pouhých deseti kilometrů nad zemí tehdy srovnala se zemí přes dva tisíce kilometrů čtverečních lesa, pokácela více než 80 milionů stromů a pozabíjela soby. Tlaková vlna z této exploze byla natolik silná, že vyrazila okna domů ve městě Vanavara, vzdáleném 65 až 70 kilometrů od epicentra výbuchu. Otřes zaznamenaly seismologické stanice po celém světě a následný obrovský lesní požár byl pozorovatelný ze vzdálenosti mnoha set kilometrů.
Epicentrum se však tehdy nacházelo naštěstí nad neobydlenou částí Sibiře, takže se výbuch i přes svůj kataklyzmatický rozměr obešel prakticky bez ztrát na životech. Na druhé straně zůstala tunguská událost z téhož důvodu dlouho nedostupná pro vědecké studium, protože první výzkumný tým ruského mineraloga Leonida Kulika dorazil k místu exploze až v roce 1927.
Výbuch čeljabinského meteoroidu naproti tomu zachytila spousta kamer i fotoaparátů, a zařadil se tak naopak mezi nejlépe zdokumentované dopady vesmírného tělesa na Zemi v celých lidských dějinách.
Kromě záznamů máme i úlomky
Protože čeljabinský meteoroid byl příliš masivní na to, aby celý shořel v atmosféře, dopadla na zem v okolí tohoto ruského města spousta úlomků, které za sebou zanechaly ve sněhu jasně viditelnou stopu, takže na ně brzy vznikl hon a záhy nato se objevily i na černém trhu.
Asi největší množství těchto segmentů dopadlo do oblasti západně od Čeljabinsku. Hodně jich spolykalo jezero Čebarkul v ruské části pohoří Ural, kde trosky meteoroidu prorazily do zamrzlé jezerní hladiny šestimetrovou díru. Záhy po jejím objevení zamířili k tomuto místu vědci z Uralské federální univerzity, kteří sesbírali v okolí tohoto otvoru 53 kousků meteoritické horniny.
Velký fragment čeljabinského meteoritu uložený ve sbírkách Státního muzea dějin jižního Uralu
K dalšímu významnému objevu došlo v červnu 2013, kdy ruští vědci zaměřili pomocí magnetického zobrazování velký meteorit pohřbený v usazeninách na dně jezera. Po několikatýdenní operaci se jim podařilo 15. října 2013 tento největší úlomek čeljabinského meteoritu vytáhnout. Vážil celkem 654 kilogramů a dodnes zůstává největším nalezeným fragmentem čeljabinského meteoritu.
Vznikl systém varování
Shodou okolností ve stejný den, kdy došlo k čeljabinské události, se ve Vídni sešla pracovní skupina Výboru OSN pro mírové využití vesmírných těles, studující objekty blízké Zemi, aby dokončila doporučení pro OSN, jak naši planetu před možnými dopady meteoroidů bránit. Jedním z výsledků tohoto setkání bylo, že Valné shromáždění OSN schválilo zřízení Mezinárodní sítě varování před planetkami a Poradní skupiny pro plánování vesmírných misí. Tyto instituce vznikly jako svého druhu fórum, v jehož rámci mohou národní vesmírné agentury vzájemně spolupracovat na preventivních opatřeních, jež by měly minimalizovat škodlivost dopadu jakéhokoli vesmírného tělesa.
Současně NASA rozvíjela svůj program pozorování vesmírných těles, jenž se zaměřuje na hledání objektů o velikosti 140 metrů a větších, které představují při potenciálním dopadu na Zemi největší riziko. Cílem programu je najít alespoň 90 procent těchto těles dostatečně včas, aby je bylo možné vychýlit z kolizní dráhy se Zemí, nebo alespoň Zemi připravit a co nejvíce snížit škody.
„Díky modernizovaným dalekohledům, které byly v posledních letech spuštěny, se rychlost objevování planetek značně zvýšila,“ uvedla v roce 2018 manažerka tohoto programu Kelly Fastová. „Nyní je sledováno více než osm tisíc těchto větších těles. Stále je však možné najít více než dvojnásobek tohoto počtu,“ dodala.
V lednu 2016 NASA zřídila Úřad pro koordinaci planetární obrany, jehož úkolem je zajistit včasnou detekci potenciálně nebezpečných objektů – meteoroidů a komet, jež mohou jejich oběžné dráhy přivést do vzdálenosti asi osmi milionů kilometrů od Země a jsou dostatečně velké, aby dosáhly na zemský povrch. „Úřad zodpovídá za sledování a charakterizaci jakýchkoli potenciálně nebezpečných objektů, vydává varování o potenciálních dopadech, poskytuje včasnou a přesnou komunikaci o jakékoli skutečné hrozbě dopadu a zároveň koordinuje plánování reakce vlády USA,“ uvedla NASA.
Je za tím UFO nebo HAARP, tvrdí milovníci spiknutí
S čeljabinským meteoritem se pojí také několik konspiračních teorií, jež přisuzují jeho explozi nikoli ochrannému působení pozemské armosféry, ale buď srážce s nějakým neznámým mimozemským létajícím předmětem, nebo vlivu amerického projektu HAARP, zkoumajícího ionosféru pomocí vysokofrekvenčních rádiových signálů.
Teorii o srážce s UFO představili ruští ufologové už v březnu 2013 a založili ji na analýze jednoho ze záznamů pádu čeljabinského meteoroidu. Podle nich prý bylo na tomto záznamu patrné, že se padající meteoroid srazil s nějakým neznámým objektem v atmosféře, o nějž se roztříštil.
Teorie o HAARP jako původci bezmála všech přírodních katastrof na Zemi (od dopadu meteoritů přes zemětřesení až k hurikánům a obřím přílivovým vlnám) se v posledních letech vracejí prakticky s každou živelní pohromou, jejíž vznik a průběh je přičítán právě HAARP.
Žádná z těchto teorií se ale nikdy nepotvrdila ani se pro ni nenašel žádný věcný důkaz. Příroda ani vesmír na ukázání své síly zřejmě ani lidskou, ani mimozemskou inteligenci nepotřebují.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
