Snímky a poznatky z Marsu lidem pravidelně posílají sondy na oběžné dráze nad Marsem a také vozítka Curiosity a Perseverance, které se pohybují po jeho povrchu. Schopnosti Webbova teleskopu snímat pomocí infračerveného světla detailní záběry by však mohly přispět k další perspektivě, která může odhalit podrobnosti o povrchu a atmosféře rudé planety.

Webbův teleskop, který se nachází milion mil (1,6 milionu kilometrů) od Země, může pozorovat tu stranu Marsu, která je přivrácená ke Slunci, což observatoř staví do ideální pozice pro sledování sezónních změn planety, prachových bouří a počasí.

Snímek mlhoviny v Orionu zachycený Hubblovým teleskopem (vlevo) a dalekohledem Jamese Webba (vpravo).
Webbův teleskop znovu fascinoval: Mlhovina v Orionu může ukrývat tajemství

Dalekohled je tak citlivý, že astronomové museli provést úpravy, aby zabránili oslňujícímu infračervenému světlu Marsu zcela přesytit jeho detektory.  Webbův teleskop proto pozoroval Mars pomocí velmi krátkých expozic.

První snímky Marsu pořízené Webbovým přístrojem NIRCam 5. září 2022. Vlevo: Referenční mapa pozorované polokoule Marsu z NASA a laserového výškoměru Mars Orbiter (MOLA). Vpravo nahoře: Snímek NIRCam zobrazující odražené sluneční světlo o vlnové délce 2,1První snímky Marsu pořízené Webbovým přístrojem NIRCam 5. září 2022. Vlevo: Referenční mapa pozorované polokoule Marsu z NASA a laserového výškoměru Mars Orbiter (MOLA). Vpravo nahoře: Snímek NIRCam zobrazující odražené sluneční světlo o vlnové délce 2,1Zdroj: NASA, ESA, CSA, STScI, Mars JWST/GTO team

Detailní povrch rudé planety

Nové snímky zachycují východní polokouli Marsu v různých vlnových délkách infračerveného světla. 

Jeden ukazuje odražené sluneční světlo a povrch Marsu. Například kráter Huygens, tvořený tmavou sopečnou horninou a Hellas Planitia, mohutný impaktní kráter rudé planety, který se táhne v délce více než dva tisíce kilometrů.

Vozítko Perseverance
Vozítko Perseverance získalo unikátní vzorky. Může jít o důkazy života na Marsu

Další snímek zachycuje tepelnou emisi Marsu neboli světlo, které planeta vyzařuje při ztrátě tepla. Nejjasnější oblasti označují nejteplejší místa. Kromě toho si astronomové na snímku tepelné emise všimli ještě něčeho dalšího. Když toto tepelné světlo prochází atmosférou Marsu, část z něj je pohlcena molekulami oxidu uhličitého. Tento jev způsobil, že se Hellas Planitia jeví tmavší.

„Ve skutečnosti se nejedná o tepelný efekt přímo na Hellas,“ uvedl planetární vědec z Goddardova střediska vesmírných letů NASA v Greenbeltu ve státě Maryland Geronimo Villanueva.

Mraky, prach, vody i plyny

„Kráter Hellas se nachází v nižší nadmořské výšce, proto tam je vyšší tlak vzduchu. Tento vyšší tlak vede k potlačení tepelné emise v tomto konkrétním rozsahu vlnových délek v důsledku efektu zvaného tlakové rozšíření,“  řekl Villanueva, který šéfuje studiím Marsu a oceánských světů prováděným pomocí Webbova teleskopu. 

Díky možnostem Webbova vesmírného dalekohledu rovněž Villanueva a jeho tým zmapoval spektrum Marsu v blízké infračervené oblasti. Spektrum naznačuje jemnější rozdíly v jasu napříč planetou, což by mohlo zvýraznit některé aspekty povrchu a atmosféry rudé planety. První analýza odhalila informace o ledových mracích, prachu, typech hornin na povrchu a složení atmosféry obsažené ve spektru. Objevily se také stopy vody, oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého.

Výzkumný tým NASA se o dalšími informace o pozorování Marsu pomocí Webbova teleskopu podělí ve studii, kterou v budoucnu předloží k odbornému posouzení a publikování. Tým pro výzkum Marsu se těší, že využije Webbovy možnosti k vystižení rozdílů mezi jednotlivými oblastmi rudé planety a k hledání plynů, jako je metan a chlorovodík, v jeho atmosféře.