Jazzová opera Dobře placená procházka dvojice Suchý - Šlitr měla svou premiéru v divadle Semafor v roce 1965, o rok později vznikla slavná filmová verze Jána Roháče, ve které excelovali kromě samotných autorů i Eva Pilarová či Hana Hegerová a vzešla z ní řada dodnes populárních hitů jako Rekomando blues, Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám, Ty jsi švarná, Hallelujah! Proč je to tak a další.
Hlavní postavy Uli a Vanilka jsou mladí manželé, stojící před rozvodovým řízením. Běh věcí však změní telegram od tety z Liverpoolu, která odkazuje milión korun Vanilčině dítěti. Ústřední melodií jazzové opery je milostná píseň Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám. Prolíná se dějem v různých polohách, od poeticky a lyricky vážné, až k ironicky parodující a satirické. Její smysl v dějovém kontextu - jako vyznání lásky - určuje i název hry: procházka po této krajině by byla získaným miliónem liber opravdu dobře zaplacena.
Klicperovo divadlo hru zpracovalo s patřičným respektem. „Silný je sám o sobě ten anekdotický příběh, silná je muzika a navíc máme výborného režiséra Radka Balaše, který dělá naprosto svůj žánr, ve kterém je podle mě nejlepší u nás. Navíc se Balaš zná se Suchým, a tak se mi zdá, že jsou to silné vazby, ze kterých naše inscenace vzniká,“ řekl o hře autor její hudební úpravy Pavel Horák.
V polovině 60. let 20. století byli autoři Jiří Šlitr a Jiří Suchý jednou z nejpopulárnějších divadelně-hudebních dvojic s nezaměnitelným stylem svých inscenací, hudebním projevem a humorem. Volně navázali na tradici Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kteří vytvářely zábavní divadlo pro širokou veřejnost; ne však prvoplánovými prostředky, ale snahou najít vtip a humor v poezii, hudbě, v alegoriích a parafrázích na současné dění nebo na lidské vlastnosti a chování. V tomto podnebí vznikla v roce 1965 i jejich jazzová buffopera Dobře placená procházka, kterou o rok později převedl do filmové podoby režisér Miloš Forman.
