Divadelní ochotníci z Bernartic nad Odrou si tentokrát nastudovali zpěvohru s písněmi Karla Valdaufa nazvanou Nejlíp je u nás. Nijak složitý děj z prostředí vesnice pojednával zejména o vzájemné náklonnosti opačného pohlaví. Kolem tří stovek návštěvníků se ale náramně bavilo, zazpívalo si dnes již zlidovělé písně a nakonec celý herecký ansámbl odměnilo potleskem vstoje.

Spokojenost s účastí diváků dával najevo i režisér hry Ivan Prašivka, který se divadlu věnuje již desítky let. Ten také prozradil, že se zkoušením hry začali loni v říjnu a zkoušeli jedenkrát týdně. S blížící se premiérou ale herci zkoušeli až třikrát týdně. „Tu hru už jsem kdysi vybral, ale neměli jsme k tomu dostatek sil,“ vysvětlil Prašivka.

Celkově se o představení staralo pětadvacet lidí, z toho asi dvacítka herců. Ti prý neměli nijak zvlášť velký problém se zpěvy, kterých, je ve hře velké množství. „Už jsme hráli třeba Mamzelle Nitouche, předtím třeba muzikál Nejkrásnější válka. Je tady dost zpěváků, poznamenal Prašivka.

Pochází z Jičiny. Místní části Starého Jičína, a divadlo hrál už jako malé dítě. Vystudoval pedagogickou školu a začal učit. Do Bernartic nad Odrou přišel v pětadvaceti letech po svatbě. „Tenkrát působil v Bernarticích režisér Karel Klos a ten za mnou přišel, jestli bych do toho nešel,“ vzpomínal na své začátky u divadla v Bernarticích nad Odrou Prašivka. Bylo to v roce 1960 a tehdy nastudovali Medvěda a Námluvy, dvě aktovky od Antona Pavloviče Čechova. Prašivka začal režírovat a režíroval i ve škole, kde režíruje dodnes. Práci u souboru Lidová scéna přerušil na devět let, kdy dělal v Novém Jičíně vedoucího městského kulturního střediska. Pak koupil v Bernarticích nad Odrou dům a vrátil se k režírování souboru, který existuje bezmála 150 let.

Po sobotním úspěchu je jisté, že zpěvohra Nejlíp je u nás se dočká i nějaké reprízy. Například Dívčí válku Františka Ringo Čecha soubor reprízoval devětkrát. „Tak byla to sranda a měli jsem i pěknou scénu,“ naznačil důvody Prašivka, jehož velkým přáním Ivana Prašivky je nastudování dramatu Federica Garcii Lorcy Dům doni Bernardy Alby. „Byla by to čistě ženská záležitost, ale v souboru jsou holky, které by to zvládly,“ uzavřel přesvědčivě Prašivka.