Nejslavnější a nejlepší éru prožíval Luboš Pospíšil na začátku osmdesátých let, kdy jako nejoblíbenější člen C&K Vocalu, hlavně u dívčí části publika, skládal věci, které s producentskou pomocí Ladislava Kantora natáčel pod vlastním jménem. Hudebně mu ještě přispíval Ota Petřina, texty mu až na výjimky psal výhradně právě Kantor.
Jeho první velká deska „Tenhle vítr jsem měl rád“, vyšla až v roce 1983.
Kapelu, která jej vynesla na výsluní, opustil Luboš Pospíšil v roce 1982, kdy založil vlastní skupinu 5P, ve které dále působili Bohumil Zatloukal, Michal Pavlík, David Koller a Vladimír Boháček „Původní název měl být 5PM), přičemž to P jsem byl já a M Petr Michalík, který se na desce podílel a s kterým jsem založení kapely domlouval. A protože už s náma potom v tý kapele nebyl, zůstalo to jen u 5P,“ vysvětlil prapodivný název tehdejší nadějné formace sám Pospíšil. Na popud hudebního publicisty Jiřího Černého začal spolupracovat s básníkem Pavlem Šrutem, který ho začal zásobovat velmi kvalitními texty. Ač se sestava souboru neustále proměňovala, jeho zvuk zůstával vždy podřízen průraznému tenoru Luboše Pospíšila a neobvyklým poetickým Šrutovým textům.
Po roce 1990 se Luboš Pospíšil věnoval převážně hraní a vydal několik desek, jeho hvězda však po zářivém desetiletí začala pomalu zapadat. Vychází snad až zase v poslední době. V roce 2000 se Luboš Pospíšil domluvil na autorské spolupráci opět s Bohoušem Zatloukalem a Martinem Vajglem, zájem o spolupráci projevil i jazzový baskytarista Pavel Jakub Ryba a v roce 2001 vznikla zatím poslední deska Luboše Pospíšila Hazardní slavnost. Toto spojení muzikantů si pracovně říká LPG, čili Luboš Pospíšil Group. Jedna věc je jistá. Luboše Pospíšila muzika baví.
