Zahrnuje některé výtvarné práce Reskové, o níž prozradila Marta Burianová, ředitelka frenštátské knihovny, že v těchto dnech dožívá sedmdesáti let. Malířčina cesta za barevným vyjádřením světa přitom není dlouhá. Malovat začala koncem 90. let v odezvě na skon svých rodičů. Dosud absolvovala ovšem již více jak třicet výstav v několika českých městech, její obrazy se nacházejí i v soukromých sbírkách u nás i v Rakousku a Španělsku.
Autorka používá tempery a suché pastely, přičemž propojování obou technik se jí velice daří. Dokáže tak dobře vyjádřit své cítění. Teple působí díla, v nichž se prolíná harmonie hnědi a okrových tónů – barev francouzských impresionistů. Její vřelý vztah k hudbě prozrazují koláže, které budí obdiv návštěvníků výstav, neboť jsou pojímány jako vize snů a skutečností.
Své náměty Resková hodně čerpá z přírody, kterou jí učil milovat její otec. „Matka mne zase zasvěcovala do tajů hudby, proto se na mých obrazech objevují i hudební prvky,“ poznamenala malířka a dodala, že také její nejoblíbenější obraz z třiceti sedmi právě vystavovaných, nese název Barvy hudby. „Tak ho nazval můj manžel, který mým kresbám přiděluje názvy. Nevím, kam na pojmenování chodí, ale vždy vystihne to, co jsem svojí malbou chtěla říci. Moc mu za to děkuji, je mi velikou oporou při mé výtvarné činnosti,“ podotkla Resková.
Na zahájení vernisáže přišla asi padesátka autorčiných známých, kamarádů, přátel i z Literárního klubu Petra Bezruče, jehož je členkou. Všichni si velice pozorně prohlédli vystavované obrazy a měli možnost se zaposlouchat do tónů líbezné hudby v podání žáků místní umělecké školy. „Vystavovat své obrazy ve Frenštátě je pro mne srdeční záležitost, vidím tady známé tváře, což je pro mne vždy zavazující. Věřím, že to není má poslední vernisáž. Děkuji, že jste přišli a povzbudili mne tím k další práci“ uvedla ve svém proslovu Resková.
Dajana Zápalková
