Na programu dopoledního koncertu byl koncert školního sboru Puellae et Pueri, předání předsednictví sboru – Expředseda – Nelly Suchomelová, nový předseda – Gabriela Matúšů, a hlavně koncert symfonického orchestru Eole.

A jak ten náš „velký" den probíhal?

Z pohledu sboristy, členky Puellae et Pueri:

Zatímco většina studentů mířila jako každý den do školy, stovka muzikantů (českých i francouzských) se tlačila u bočního vchodu do Beskydského divadla. Všichni jsme vyšlapali schody, které vedou do šaten, rozezpívali se, přezpívali samostatný repertoár a pak jsme se přesunuli na jeviště k orchestru, abychom si vyzkoušeli společné písně.

Jakmile orchestr zahrál první takt písně „Titanic", což byla 1. společná píseň, myslím, že všem sboristům spadla brada. Zvuk orchestru byl fantastický. Příčné flétny, klarinety, trumpety, saxofony a další různé nástroje nyní hrály v dokonalém souzvuku v našem Beskydském divadle. V této písni si navíc zazpívala sólo, studentka teprve prvního ročníku s obrovským umem, Tereza Vašutová.

Avšak s 2. společnou písní jsme my sboristé měli poněkud problémy. Šlo o známou francouzskou píseň „Les Champs Elysées", která nám svými slovy poněkud pletla jazyky a trvalo spoustu zkoušek, než jsme se ji naučili. Nakonec jsme to však zvládli. A když se naši přátelé z Francie „odklidili" z jeviště, (věřte, že to není jednoduché všechny ty nástroje, stojany,… přesunout), mohli jsme si vyzkoušet naši Afriku. Píseň, na jejíž předvedení jsme se velice těšili! Z našeho simulovaného deště nás pak pěkně bolely ruce a nohy. Nyní už byl čas na to se převléknout do pěvecké uniformy, odskočit na záchod a napít se.

Koncert začal.

Podle potlesku bylo možné měřit, „jak se to studentům líbí". U sboru byl patrně největší potlesk právě při Africe. U orchestru to bylo těžší. Jejich skvělý program vyvolal obrovské ovace vedoucí ke „standing ovation". Zasloužili si to.

Večerní koncert byl o něco jiný. Sál již nebyl, bohužel, tak zaplněn, ani nervozita nebyla tak velká a písně byly již příjemně ozpívané. Koncert však rozhodně nebyl stejný. Sbor se při něm totiž dočkal i křtu svého nového CD s názvem „Short people", kde zpívá i společně se Sextetem. Ten byl také jedním z hostů večera. Orchestr si pak opět získal publikum. Jak oni to dělají? Již tradičně proběhlo rozloučení s pěvci z maturitních ročníků - tento koncert byl jejich posledním v době, kdy jsou ještě studenty GNJ.

Atmosféra v zákulisí byla skvělá, hodiny a hodiny zkoušek nepřišly vniveč a všichni jsme byli rádi, že se koncerty líbily, a proto samozřejmě patří velký dík manželům Dostálovým a celému přípravnému týmu kolegyň.

Z pohledu diváka:

Každodenní školní rutina byla ten den narušena. Návštěva Beskydského divadla začala přes odložení kabátů v šatně, ulovení železného kolečka, najití místa v přeplněném hledišti, až k nervóznímu "tlachání". Opona se rozestoupila a jak je nám už pár let známo, nastoupil si náš vynikající pěvecký sbor Puellae et Pueri, který reprezentuje gymnázium nejen v Čechách, ale i v zahraničí! První píseň pro mě osobně byla novinkou, ještě jsem ji v repertoáru neslyšela, a byla jsem ohromena hned ze začátku! Měla jsem pocit, že i ostatní hltali každou notu a hlásku. Další písně, už známější, si broukalo celé publikum.

Nečekanou vsuvkou pro nás však bylo pasování nového předsedy sboru. Nelly Suchomelová předala všechny funkce a povinnosti na bedra studentky 3. ročníku Gabriele Matúšů. Pasování bylo vtipné a vkusné. Samotná Gábina to nečekala, ale jelikož ji znám, tak věřím, že se do toho opře v plné síle a nezklame!

Pak přišlo něco, co nám vyrazilo dech! Jakmile moderátor Jan David z 3.B vyjmenoval všechny nástroje, ze kterých se skládá symfonický orchestr EOLE z Blois ve Francii, nikdo nevěřil, že se to na prkna slávy v Novém Jičíně může vlézt! To však bylo nic proti faktu, jak jsme byli unešeni z písní, které nám předvedli (např. Čtvero ročních období)! Ovace ve stoje?! Naše gymnázium?! No opravdu!! To jsem ještě nezažila! Ukázali jsme se tentokrát v dobrém světle…!

Závěrem bych řekla, že to byl opravdu vynikající kulturní zážitek! Nádherné skladby, noví přátelé a hlavně velké dík manželům Dostálovým a těm, kteří vstřícně pomáhali!

Michaela Mrštíková, Viktorie Polášková, Gymnázium Nový Jičín