Kliknutím zvětšíteKdyž německá armáda ztratila na konci roku 1944 Katovicko a ještě dříve Porúří a Sársko, mělo Ostravsko pro Třetí říši zásadní strategickou cenu. Zde se zajišťovalo uhlí a železo, jinak by válka nemohla pokračovat.
Obraně této oblasti se proto věnovalo obrovské úsilí.
Narukovat museli starci i mladíci nad šestnáct let. Podél severní oblasti bylo vybudováno několik obranných linií, do kterých byly začleněny také někdejší československé pevnosti. Německé vrchní velení vydalo rozkaz, že Ostrava nesmí být za žádnou cenu vydána.
ZNIČIT OSTRAVU?
Nicméně se počítalo i s eventualitou, že maršál Ferdinand Schörner frontu neudrží. V takovém případě měly nastoupit připravené destrukční čety.
Část německého obyvatelstva byla evakuována, někteří s sebou brali i dobytek. Speciální oddíly se připravovaly k odvezení všeho cenného z podniků, ostatní mělo být zničeno. Na těchto pustošivých akcích se odmítali podílet i Němci.
Například šéf protivzdušné obrany Rudolf Pfitzner se spojil s podzemní odbojovou organizací Jindra a pomohl odstranit nálože na hlavní poště. Tím ji zachránili.
Zničen byl ale rozhlas i ředitelství moravských místních drah.
PŘÍPRAVA NIČENÍ
Přesto byl rozsáhlý plán destrukce podniků pečlivě připravován. Nálože byly uloženy v závodech Julius Rütgers v Ostravě-Zábřehu, v hrušovské chemičce, v závodech Vítkovického hutního a horního těžířstva. Na hlavní ostravské nádraží v Přívoze přijel destrukční vlak. Z nové vozovny zbyly jen vypálené sutiny. Náložemi byly ničeny všechny lokomotivy. Koncem dubna odjel destrukční vlak směrem na Frýdek.
Jiné skupiny chystaly ničení elektráren, především té největší třebovické. Ochromeny byly elektrárny Dolů František a Ignát. V provozu zůstala jen elektrárna Karolina, kde dělníci odstranili nálože. Nedostatek elektřiny měl mít za následek zastavení čerpadel a zaplavení dolů. Elektrárna Karolina začala vyrábět proud již 2. května 1945 a těžkým škodám v dolech bylo zabráněno.
Také v mariánskohorské dusíkárně měli štěstí. Zaměstnanec Josef Procházka přerušil vedení k náložím umístěným pod výrobnami ledku. V podstatě nebyly poškozeny ani Přívozské závody minerálních olejů. Vše cenné bylo odvezeno z firmy Severní dráhy Ferdinandovy, vedle důlního zařízení, náhradních dílů, strojů a elektromateriálu byl tíživou ztrátou odvoz důlních map.
ZÁCHRANA TOVÁREN
Dramatické chvíle nastaly ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Hrušově. Armádní destrukční skupina se zničením váhala, takže osm z nich nechala jednotka SS pro neuposlechnutí rozkazu zastřelit. Prokázanou skutečností je, že vedoucí oberlandrátu Gustav Jonak byl ve spojení s ilegální odbojovou skupinou Jindra, která na něj vyvíjela nátlak, aby byl destrukční plán zrušen. Jonak při poválečném výslechu tvrdil, že přesvědčil o nesmyslnosti ničení ostravských průmyslových podniků a dolů svého nadřízeného generála von Arninga.
Ve Vítkovických železárnách odpovídal za provedení destrukcí major F. Wödl, který údajně rovněž udržoval styky s českým odbojem a na základě rozhodnutí generála von Arninga nedal rozkaz k totální destrukci hutních provozů. Za což byl oddíly SS zatčen a odsouzen k trestu smrti, poprava se ale neuskutečnila.
Kontrolu nad ničením prováděly ve městě jednotky SS, přesto v některých podnicích němečtí vojáci rozkaz k destrukci nesplnili a odmítli splnit rozkaz maršála Schörnera.
Bohužel byly do vzduchu vyhozeny všechny mosty přes Odru a Ostravici až na Říšský most (dnes Sýkorův) spojující Těšínskou ulici se Zámostím ve Slezské Ostravě, který zachránil Miloš Sýkora a sám při tom zahynul, a železniční most u Žofinské hutě. Ten zachránil Josef Brabec, přičemž rovněž sám zahynul.
Při ostravské operaci padlo přes 24 tisíc sovětských vojáků a tisícovka českých z 1. československého armádního sboru. V Ostravě přišlo v bojích o život 1142 rudoarmějců, tři čeští tankisté a 388 civilistů. Škody způsobené boji o Ostravu a destrukcemi dosáhly výše devíti miliard předválečných československých korun.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
