SVÁTEK PRÁCE

Svátek práce vznikl již na konci 19. století, a to ve Spojených státech amerických. Své kořeny má ve stávce dělníků, jejímž cílem bylo prosadit osmihodinovou pracovní dobu. V USA se slaví od roku 1888, u nás od roku 1890 (oslava probíhala v Praze na Střeleckém ostrově).

Během minulého režimu se stal tento svátek jedním z nejdůležitějších konaly se mohutné oslavy, průvody, vojenské přehlídky…

Jedná se sice o mezinárodní svátek, ale třeba v USA a v Kanadě se slaví až první pondělí v září, v Austrálii pak první pondělí v říjnu.

SVÁTEK ZAMILOVANÝCH

První květen, respektive 1. máj, je u nás považován také za svátek všech zamilovaných. Jedná se o českou tradici.

Zvyk prvomájového polibku pochází z pohanské tradice, kdy příroda byla příkladem pro člověka. A člověk věřil, že svou činností zase ovlivňuje dění v přírodě.

Polibek pod stromem, který je plodný, měl v prvé řadě zajistit páru plodnost. Později samozřejmě i krásu pro ženu. Ve středověku se vždycky začátkem května, na letnice, sjížděli rytíři k turnajům. Už v roce 755 byla ve Franckém království předložena největší přehlídka zbraní a rekrutů právě na 1. května.

Také zásnuby, při kterých se dívka předávala mládenci před svatbou, na rok na zkušenou, se konávaly v květnu.

POLIBEK POD ROZKVETLOU TŘEŠNÍ

Líbat ženu na 1. máje pod rozkvetlou třešní patří mezi relativně mladé tradice. Jen tak žena do roka neuschne. Až do 19. století bylo ale nemyslitelné, aby muž ženu políbil na veřejnosti.

V tradiční společnosti bylo dovoleno líbat toho druhého teprve tehdy, pokud už byla dvojice zasnoubena, anebo alespoň muž projevil ve vztahu k ženě nějaké vážnější úmysly. Polibek byl totiž považován za velmi intimní projev přízně.

STAVĚNÍ MÁJEK

Chlapci se v předvečer 1. května vypraví do lesa a useknou co nejvyšší strom, nejlépe břízu. Strom oklestí, ponechají jen špičku, kterou ozdobí pentlemi z krepového papíru, květinami a podobně. Na máj se zavěšuje zdobený věnec.

Hotovou májku postaví na návsi a celou noc ji hlídají před chlapci z jiných vesnic. Část z nich se naopak vypraví do vedlejších vesnic a snaží se ukrást májku.

Čím více májek chlapci ukradnou, tím samozřejmě lépe. Pokud se chlapcům podaří svou vlastní májku uhlídat, mohou pak první květnovou neděli obcházet svobodná děvčata ve vsi, která pro ně mají připraven dáreček. Večer se pak koná veselice.

Kromě těchto obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky vyzdobené břízky před domy svých dívek. V některých oblastech Čech se májka staví o letním slunovratu, a to z jedle nebo borovice, a po slavnosti se spálí.

V některých oblastech jihovýchodní Moravy se zas staví v době svátku světce místního kostela před hodami. Podle britského antropologa Jamese Frazera je účelem stavěním máje přinesení lesního ducha do vesnice a zajištění jeho požehnání. Slavnosti spojené s májkou bývají často doprovázeny přítomností figury či člověka s ní ztotožněného. Bývají oblečeni do květů nebo listí.

Klasickým příkladem je anglická Královna máje May Queen nebo slovinský Zelený Jurij, někdy existuje májová dvojice nazývaná králem a královnou.

Podle Frazera představují personifikaci ducha rostlinstva a jara. Nejstarší známý doklad o stavění máje je z roku 1422, kdy za postavení máje dostal hoch odměnu ruku děvčete. Na základě postavení máje a vzájemného slibu bylo manželství uznáno církevním soudem na pražském hradě a dne 23. června 1422 byla slavena svatba.

CHODNÍČKY LÁSKY

Prvního května nad ránem bylo také v některých krajích zvykem vysypávat chodníčky lásky pěšinky z písku, vápna, pilin, otrub nebo kukuřičného šustí spojily domy zamilovaných dvojic, mnohdy tak vyšlo najevo, co mělo některým očím zůstat utajeno.

KYTKA A VĚNEČEK

První květnovou neděli obcházejí chlapci s májkou svobodné dívky a dostávají od nich dárečky. Večer se pak koná májová veselice, které se říká Kytka. Jestliže je večer v režii dívek, pak se této oslavě říká Věneček. Dívky dávají chlapcům zelené věnečky. Také obcházejí sousedy a vybírají peníze na zaplacení oslavy.

MAJÁLES

Studentská veselice, která oslavuje jaro a lásku. Tradice je doložena už od dob rozmachu univerzit v 15. století, a již tehdy se ustálil zvyk tolerovat studentskou recesi, a to i provokativní. Některými autory je původ slavnosti v českých zemích kladen až do prostředí středoškoláků v 18. století. V den školního volna před filipojakubskou nocí (30. dubna) se žáci vydávali pod školními prapory a se svým učitelem do jarní přírody, kde zpěvem oslavovali radost. Během druhé světové války došlo k přerušení této tradice, stejně tak v době komunismu. V současné době se konají tyto veselice ve větších městech (zpravidla tam, kde jsou vysoké školy). Součástí bývá průvod, při kterém se volí král/královna majálesu, různé soutěže a zábava pro mladé.

MÁJOVÁ POBOŽNOST

Oblíbená lidová mariánská pobožnost (mariánská úcta, taktéž nazývaná mariánským kultem, je úcta k Panně Marii, matce Ježíšově), která má své místo v římskokatolické církvi. Už ve středověku je možné zaznamenat zvláštní mariánské pobožnosti spojené s měsícem květnem. Šiřitelé křesťanství se snažili tímto způsobem převážit vliv pohanských májových slavností římského a germánského původu. Pravý rozmach ve vývoji májových pobožností započal teprve v 17. století, až se na konci 19. století ustálil do dnešní podoby každodenního slavení po celý měsíc květen. Pobožnosti se konají denně obvykle navečer před ozdobeným oltářem nebo sochou Panny Marie. Neexistuje žádný závazný liturgický předpis o její formě. Pobožnost může vést duchovní i laik v kostele, ale rovněž mimo něj třeba u božích muk v polích. Jedná se obvykle o sled mariánských písní, modliteb, litanií, případně naučné náboženské četby.

*Zdroje: ceske-tradice.cz; chytrazena.cz; czech.cz; wikipedia.cz; jarodic.cz; ajdnes.cz