Bývalý bezdomovec z Ostravy řeší sociální bydlení i v Bruselu

„Že jsem nechal ženě byt po rodičích, byla má největší chyba. Nemohl jsem si dovolit ubytovnu, stal se bezdomovcem a živořil tak sedm let,“ vzpomínal šestašedesátiletý bývalý předák v dílně mechaniků elektronických zařízení sociálního podniku META.

Zdroj: Deník/Radek Luksza Jedním dechem doplnil, že odrazit se ode dna mu pomohl odpor k alkoholu. „Nikdy jsem pití neholdoval. Když se na to podívám, tak alkohol sice na chvilku pomůže, ale ráno po vystřízlivění z opojení člověk zjišťuje, že žádný jeho problém není vyřešený,“ vysvětloval.

On se však se svými trably vypořádat chtěl. „Spával jsem venku a neměl možnost se převlékat, o dodržování hygieny nemluvě. Našli se ale dobráci, kteří mi zajistili charitní noclehárnu a poté i azylový dům, v nich začala má cesta zpět do důstojného života,“ upřesnil.

Noc venku akce, při níž dobrovolníci spí na nádraží a poukazují na problematiku bezdomovectví znamenala setkání se studenty z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity. „Rozhodl jsem se taky angažovat a poděkovat tak společnosti,“ prohlásil pan Evžen.

Následovala první zahraniční cesta a ocenění ve Vídni za projekt Kruh naděje (divadelní inscenaci vycházející z osobních příběhů bezdomovců). „Stal jsem se v Ostravě členem akční skupiny pro lidi bez domova. Až po nás vznikly podobné v Praze a Brně,“ líčil.

Hicy pohledem stavebního dělníka a „trolejbusáka“

Angažovanost v této oblasti zavedla pana Evžena na různá místa v Česku, kde se řešila i příprava zákona o sociálním bydlení. „Ten schválila Poslanecká sněmovna parlamentu, Senát ne. Pro nás, usilující o to, aby na lidech v nouzi nikdo nevydělával, to byl ale i tak úspěch,“ nechal se slyšet.

Dosavadním vrcholem pro něj byly do Bruselu, kde se řešily otázky bezdomovectví a sociálního bydlení mezinárodně na „evropské“ úrovni. „Byl jsem tam jako český zástupce už třikrát. Znamená to pro mě, že jsem se vydal na správnou cestu,“ dodal pan Evžen.

Úroda ovoce je bídná, shodují se zahrádkáři