Řidiči, kteří se strachovali o černou Stopařku z Bruntálské, možná ani nezaznamenali, že krátce měla společníka. Po jejím boku se vyskytoval malý černý pas, kterého se týmu Heleny Mikulcové podařilo odchytit už dříve. Plachá rychlá Stopařka byl horší oříšek.

Starosta Brantic, Městská policie Krnov i Helena Mikulcová ze spolku Šance pro jejich život žádali o pomoc služby zaměřené na odchyt psů. Po neúspěšných pokusech odchytovky své snahy uzavřely s tím, že v takovém prostoru je odchyt psa nemožný.

NASTRAŽILI SKLOPEC S MASEM

S tím se Helena Mikulcová odmítla smířit. S týmem dobrovolníků nalíčili na černou tulačku odchytovou klec, neboli sklopec. Střídali se u něj na hlídkách za každého počasí. Viděli, jak Stopařka polehává pár metrů od sklopce, všechny misky kolem už má prázdné, ale jít pro maso ve sklopci se neodváží. 

V okamžiku, kdy se o černé Stopařce začalo diskutovat na sociálních sítích a vyšel o ní článek v Deníku, stala se z fenky u silnice psí celebrirta. Na jejím oblíbeném místě na horizontu začala zastavovat auta, aby ji lidé nakrmili nebo zkusili odchytit.

Tým, který koordinovala Helena Mikulcová spoléhal spíš na znalost psí psychologie a postupné ochočování, než na pronásledování psa v rojnici.

CHTĚLA K NÁM, ALE STRACH BYL SILNĚJŠÍ

To nejcennější, co do případu investovali, byla spousta času, trpělivost a víra, že jednou to musí vyjít.

Ten den, v pondělí 29. červa, to nevypadalo moc slibně. Dobrovolníky neodradily lijáky a varování před povodněmi. „Fenka nejdříve pobíhala asi padesát metrů od nás, ale blíže přijít nechtěla. Každý krok blíže k ní byl její krok dozadu. Tak jsem si sedli si do trávy a ona nás pozorovala,“ popsala situaci na facebooku Deníku paní Lucie, přímá účastnice úspěšného odchytu.

Po nějaké době se fenka konečně začala k lidem přibližovat, ale jen velmi opatrně. „Každý náš ohyb ji plašil. Obcházela si nás lesem a vždy vylezla z jiné strany. Po další dlouhé době se k nám přiblížila tak na půl metru. Kňučela, a šlo vidět, že chce jít za námi blíž, ale strach byl silnější,“ popsala Lucie klíčový okamžik, kdy přišel nápad plazit se a chodit po čtyřech, aby se fenka cítila mezi svými.

PLAZILI SE V DEŠTI PO MOKRÉ LOUCE

Neodradilo je ani to, že louka byla úplně nasáklá vodou a plná klíšťat. Když se lidé chovali jako ona, začala na ně více reagovat. „Pršelo, byly jsme mokré od hlavy až k patě, ale řekli jsme si, že musíme za každou cenu vydržet. Další zlom přišel, když si fenka začala očichávat naše místa a chodila čím dál blíže k nám a dávala najevo hravost. Pokusy o pohlazeni ale byly stále zbytečné. Vždy couvala. Když jsme šli k lesu, začala za námi utíkat,“ popsala Lucie okamžik, kdy přišel ten správný okamžik zkusit na hravou fenku salámek. Nejdřív si ho nechtěla vzít z ruky, ale pak změnila názor. Týmu bylo jasné, že teď po hodinách ochočování už to konečně musí vyjít, když se dokonce nechala se pohladit pod krkem. Současně bylo jasné, že každý neuvážený pohyb by znamenal neúspěch.

POLICEJNÍ PSOVOD JEL KOLEM NÁHODOU

Tehdy se potvrdilo, že připraveným štěstí přeje. Čirou náhodou projížděl kolem policejní psovod pan Pavel. Zastavil a šel nabídnout svou profesionální pomoc. Vytáhl z auta hračku pro psy: tenisák na šňůře. „Lehl si k nám na zem a hračkou si fenku přilákal. Ta se sice strachem hračku chytla. Pan Pavel hračku přitáhl těsně k sobě. Fenka se k němu přiblížila a to byl okamžik k pohotové reakci psovoda. V mžiku chytil fenku holýma rukama, aniž by věděl jestli kousne. Hned dostala vodítko a byla naše,“ popsala Lucie perfektně provedenou práci všech účastníků. Zvládli to díky skvělé spolupráci.