„Byznys to nebyl a s chudobou už vůbec ne!“ nechává se slyšet Lenka Grochalová. Ta je majitelkou čtyřiadvaceti domů v ulicích Bílé, Cottonovy i Hany Kvapilové po bratru Petru Bardíkovi (jenž je svého času kupuje od radnice Mariánských Hor a Hulvák) a dnes bere ubytovávání nepřizpůsobivých jako obrovskou chybu.

„Pětašedesát sedmdesát procent bytů jsme měli zrekonstruováno k nenáročnému bydlení, neměli jsme nicméně zkušenosti s danou skupinou obyvatel. A že nám je to tří měsíců zničí,“ tvrdí majitelka kolonie Červený kříž. Která se s nájemníky osobně zná a nedělá ji potíž si s nimi tykat. Spolehlivě určuje, kdo tu žije a kdo je odjinud.

„Teď je tu větší klid. Ale ráno jsem zase musel odvedle vyhánět ty feťáky,“ volá Jozef z okna mezi jednotlivými šluky z cigarety. Podle něj jsou nejhorší spolunájemníci pryč. Aby je přešla chuť se vracet, běžně se prázdné byty před opravou zazdívají. Jako naproti… až na jednu z domácností, co má být prázdná, avšak evidentně není.

Pověstný svinčík u garáží už je každopádně mnohem menší. Celá lokalita působí pustě, vždyť ve třech ulicích jsou obývané jen čtyři domy. Auta tu moc neparkují, převrácené popelnice má údajně na svědomí silně foukající vítr. Těch pár obyvatel mimo starousedlíky se nemá chuť příliš vybavovat, raději i s dětmi mizí uvnitř činžáků.

Helena s Pavlem tu žijí osmatřicet, respektive sedmatřicet let, jsou zvyklí za tu dobu na leccos. To nejhorší, doufají, že mají za sebou. „Nikdo nás tu neokradl,“ říkají. Co se zlodějů týče, poslední případ odcizených kabelů má rychlé rozuzlení – domácí hrozí, že půjdou pryč všichni a pachatele komunita hned sama nachází (lup už ne).

Aleně žijící v Červeném kříži se sestrou Evou i nemocnou matkou se tady taky líbí. A hodlá zůstat. Jenže je nová zásadní podmínka: Slušné chování! Majitelka kolonie dává nájemní smlouvy na dobu delší, než půl roku, jen těm skutečně osvědčeným. Jozef mezi ně třeba patří a za garsonku platí bez služeb necelých šest tisícovek.

V sedmi domech, kde se činí stavaři, to ovšem bude po renovaci asi už více. Tyto chce majitelka mít hotové ještě v letošním roce a nabízet je k normálnímu bydlení slušným lidem. „Věřím, že je tady dokážeme přivést. Na druhé straně by nebylo fér odtud vyhazovat ty, co v Červeném kříži žijí a chovají se řádně,“ uvádí Grochalová.

„A teď je zde vidět opravdu posun,“ míní starosta obvodu Partik Hujdus s tím, že s úbytkem nepřizpůsobivých je i méně stížností na lokalitu. S majitelkou nachází radnice společnou řeč, její vedení chce konečně učinit za ošklivou minulostí Červeného kříže „tlustou čáru“. Jen je zapotření, aby se do opravených domů stěhovali noví slušní nájemníci a místo přestala navštěvovat pochybná individua!