Deníku svěřila, v čem by si dokázala představit spolupráci s komunistkou Kateřinou Konečnou, aktuálně jedinou zástupkyní Moravskoslezského kraje v europarlamentu, a proč by se jako hrdá Karviňanka nikdy nepřestěhovala do Prahy.

Kdy jste vy sama byla volit do Evropského parlamentu? A kde?

Už v pátek u nás v Karviné na ZŠ Dělnická.

Jak vypadal váš víkend, když výsledky byly zveřejněny až v neděli v jedenáct? Jak jste do té doby trávila čas?

Víkend jsem si užila. Konečně jsem mohla být jeden den doma s rodinou. V sobotu jsme se synem byli v Dinoparku a užila jsem si klid doma na zahradě. V neděli jsem pak jela do Prahy na štáb.

Jaká byla atmosféra ve volebním štábu Pirátů?

Ze začátku optimistická. Když jsme ale zjistili výsledek, byla jsem zklamaná. Ne proto, že jsem se nedostala já, ale proto, že jsme získali jen jeden mandát.

Vy jste nepočítala s tím, že byste mohla po volbách odjet? Ani rodina se vás například neptala, jestli už máte sbalený kufr do Bruselu?

Já osobně jsem s tím nepočítala, protože přece jenom za mnou na kandidátce byli pro širokou veřejnost známí Mikuláš Peksa nebo Mikuláš Ferjenčík. A i když jsem byla třetí na kandidátce, tak pořád moje startovní pozice komunální političky z Karviné byla nevýhodná, proto jsem se snažila to odmakat. A myslím, že i mediálně se mi dařilo se prosadit. Ale že bych stoprocentně počítala s tím, že tam budu, tak to ne, protože podle výsledků to vypadalo na dvě křesla. Ale samozřejmě jsme všichni tři na prvních pozicích kandidátky měli sbalený kufr, zabukované letenky a byli jsme připravení ihned odjet. Například Markéta Gregorová do Bruselu odlétala hned v pondělí v 6 ráno.

Myslíte, že vaše vnímání šancí před volbami bylo ovlivněno atmosférou na sociálních sítích?

Ano. Já jsem od začátku upozorňovala na to, že si myslím, že Filip Turek má velký mediální potenciál a že může oslovit mladé voliče, protože on má sto padesát tisíc followerů. Já mám tisíc osm set, takže logicky ta jeho mediální a marketingová síla je úplně někde jinde. Já jsem na tento fenomén upozorňovala, ale bohužel se nám to nepodařilo zvrátit. U Pirátů musí vůbec nastat nějaká změna, protože jde vidět sestupný trend. Vidíme, že v celé Evropě liberální nebo nějaké progresivní strany spíš oslabily a naopak posílily ty strany konzervativní, pravicové. Ale nechci se na to vymlouvat. Musíme si udělat analýzu a restartovat novou kampaň.

Co vám jako první proběhlo hlavou, když jste zjistila, že máte jako Piráti pouze jedno křeslo?

Že mě to ovlivní negativně v krajských volbách, protože je to prostě jasný propad. A že se budu muset zamyslet na příčinami toho neúspěchu. Taky jsem viděla kolegu Marcela (Kolaju, lídra kandidátky Pirátů - pozn. red.) a bylo mi to i vůči němu a kolegům z týmu líto. Nejvíce jsem ale myslela na to, co všechno za tu krátkou dobu musíme změnit, protože v Moravskoslezském kraji vyšel náš výsledek pod pět procent, což samozřejmě není v pohodě.

A proměnily se nějak vaše pocity těsně po výsledcích v jiné, nyní s odstupem dvou dní? Jestli se třeba u vás to zklamání nepřetavilo v nějakou větší bojovnost?

Řekla bych, že ano. Byla jsem samozřejmě smutná a rozpačitá, ale slíbila jsem si, že to nevzdám, ať se stane cokoliv. Kolegové z Moravskoslezského kraje mi dodali elán. Já jsem nabídla ihned možnost své případné rezignace, aby stranu do komunálních voleb vedl někdo jiný, ale kolegové se naopak za mě postavili a řekli, že ty zkušenosti musíme teď zúročit. Jsem vděčná, že stále cítím podporu od kolegů v kraji a že snad zúročím to, co už jsem odpracovala na evropské kampani. Musíme teď v kraji zamakat a najít způsob, jak se dostat k voličům u nás.

Myslíte, že vás lidé registrují více v našem kraji, nebo právě v Praze, třeba i díky celostátní kampani?

Je to paradoxní, ale vlastně mi přijde, že byť se moje hlavní téma týkalo uhelných regionů a sociálně a hospodářsky ohrožených skupin, které jsou zvláště tady na Karvinsku a Ostravsku, tak mi přišlo, že větší odezva byla v Praze a jiných regionech, kde více vnímali, že nám je potřeba pomoct.

Není to signál z kraje, že jsou pro ně důležitá jiná témata?

To je určitě jedna z věcí, kterou teď budeme vyhodnocovat. A ano, asi to není úplně priorita pro krajské volby, protože například Novojičínsko nebo Bruntálsko jsou regiony, které mají úplně jiné problémy.

Vzhledem k tomu, jakou cílovou skupinu nejvíce oslovujete a jaké byly odezvy na vaší kampaň v Praze a ve středních Čechách, myslíte, že kdybyste kandidovala v Praze, měla byste větší šanci?

To ano. Jsem přesvědčená o tom, že my celkově jako Piráti s naší politikou nemáme v našem regionu takové šance jako jinde. Dlouhodobě tady nemáme jednoduchou pozici a vždycky jsme tady daleko za tím celostátním průměrem. A já jsem to tak vnímala. Na druhou stranu ale od začátku, co jsem se dala k Pirátům, jsem říkala, to není sprint, je to maraton. Je pravda, že po těch dvanácti letech už jsem někdy unavená a říkám si, jestli mi ta politika stála za všechny ty oběti. Ale pořád to ještě beru tak, že ano. A že zkrátka jednou jste nahoře, jednou dole. Samozřejmě, pokud nevyjdou krajské volby nějak zásadně, tak budu zvažovat, jestli jsem ten správný lídr, nebo je čas na změnu. A pokud to nevyjde, tak rozhodně nejsem typ člověka, který by se někde držel zuby nehty.

Vyjádřila jste jistý smutek nad tím, že vlastně jediným zástupcem Moravskoslezského kraje, který nás bude hájit v Evropském parlamentu, je Kateřina Konečná. Myslíte si, že zájmy našeho regionu hájí a bude hájit dostatečně?

Kateřina je z Nového Jičína a dlouhodobě tam působí v politice. Mě hlavně fascinuje, že člověk, který se deset let živí bruselskou politikou a dalších pět let bude, má jako hlavní program rozklad té instituce, to mi vždycky přišlo hrozně nesmyslné. Takže z tohoto důvodu mě to mrzí. Jinak samozřejmě nepopírám, že kampaň Stačilo! byla očividně lepší než naše a že prostě důvěru získali. Musíme se zamyslet jako Piráti nad tím, proč nám v kraji říkají, že jsme moc doleva a reálně pak tady uspějí komunisté. Zatím to vypadá, že k lidem nedokážeme dostat naši vizi.

Před volbami jste vy osobně a Kateřina Konečná byly jediné reálné naděje našeho regionu na zástupce v europarlamentu. Co myslíte, že to vypovídá o kraji, když jediné kandidátky se šancí na probojování se do Bruselu, jsou ženy s levicovým smýšlením?

Dlouhodobě se snažím vysvětlovat, že se necítíme jako levičáci, byť nějaké levicové křídlo tam určitě je a některé ty myšlenky možná doleva směřují. Já trvám na tom, že jsme středová strana.

Kdybyste se dostala do europarlamentu a byly byste s Kateřinou Konečnou jediné dvě zástupkyně kraje, dokážete si představit, že by byly nějaké body, ve kterých byste byla schopná nebo ochotná s ní spolupracovat?

Jestli jsem správně pochopila, jak celý Evropský parlament funguje, tak bychom byly v naprosto protilehlých frakcích. Takže většinou opravdu hájíte zájmy té frakce, ve které jste. Na druhou stranu, co vím a musím objektivně říct, tak co jsem měla zpětnou vazbu od lidí z průmyslu v Moravskoslezském kraji, tak Kateřina Konečná skutečně s nimi komunikovala a řešila v EU některé věci, které se týkají vyloženě průmyslu. A je možné, že by se tam našlo nějaké téma, které není hodnotové, a které by bylo pro Moravskoslezský kraj důležité. My samozřejmě máme vyloučenou jako strana spolupráci s komunisty na všech úrovních, ale myslím si, že mluvit spolu musíme, pokud máme nějaký společný zájem. Takže já jsem nikdy nebyla z těch, kdo by absolutně nekomunikovali s lidmi, protože mají jiný politický názor. Určitě bychom se s Kateřinou neshodly na žádných hodnotových věcech, určitě bychom se neshodly na zahraniční a bezpečnostní politice ani genderu, ale možná v nějaké jednotlivosti, která, jak říkáte, by se týkala třeba pomoci průmyslu v Moravskoslezském kraji nebo právě těch uhelných regionů, tak bych samozřejmě s ní byla schopná domluvit. Myslím, že v politice není dobrý přístup absolutního odmítání komunikace s kýmkoli.

V jednom rozhovoru jste řekla, že partner je připravený převzít péči o rodinu v případě, že byste odjela do Bruselu. Jak to máte teď?

Na jednu stranu si myslím, že jsme si všichni oddechli, že to nebudeme muset řešit, protože pro mě to bylo mentálně docela náročné si představit, že budu tak málo času trávit s rodinou. Partner byl připraven a je vlastně i teď. Ten poslední měsíc jsem skoro nebyla doma, takže už musel převzít kompletně péči o domácnost. Teď se zase všechno vrací zpátky do původních kolejí. A syn je taky rád, že budu doma. Takže všechno zlé je k něčemu dobré a minimálně v tomhle je to plus, že budu víc s rodinou.

Kdyby náhodou přišla nabídka od Pirátů nebo z vlády jít do Prahy, kde byste mohla své zapálení pro politiku možná více prosadit, šla byste?

Já to tady mám přes všechno ráda a nikdy jsem se do Prahy stěhovat nechtěla, byť si myslím, že bychom tam měli jednodušší život. Pro mě je priorita komunál, ten region a Evropský parlament byl prostě příjemné překvapení a výzva. Ale já jsem vždycky chtěla dělat politiku v regionu, takže pro mě se de facto prakticky nic nezměnilo. Nechci se na to vykašlat a odejít pryč. Stejně tak bych si moc přála, aby i můj syn neodešel v budoucnu z Karviné. Aby si nemyslel, že to nejlepší pro něho v dospělém životě bude se odstěhovat jinam. To by mě moc trápilo. My jsme celá rodina zůstali v Karviné. A mě mrzí, že mladí lidé nevidí žádnou budoucnost v tomhle regionu a odchází pryč. Moc bych si přála, aby se nám podařilo změnit situaci na Karvinsku tak, aby ho tam čekal stejně dobrý život jako třeba v Praze.

Jak teď po náročné kampani budete dobíjet baterky?

Na zahradě s rodinou. Od té doby, kdy pořád mluvím a jsem hodně ve společnosti a vystresovaná, tak v poslední době fakt nejvíc relaxuju na zahradě. Zaleju zeleninu a budu renovovat starý nábytek. Při broušení si vyčistím hlavu.