Zdroj: Archiv

Ostrava si brzy připomene 75. výročí konce druhé světové války a osvobození města. Oslavy výročí však musely být kvůli současné pandemii zrušeny. Moravskoslezský deník a město Ostrava proto touto formou ve společném seriálu připomenou výročí osvobození města a konce druhé světové války. Zavzpomínejte s námi na hrdiny, události a příběhy posledních bojů největšího konfliktu v dějinách lidstva i samotného města.

Mikuláš Končický se narodil 1. ledna 1925 v tehdejší polské části Volyně (dnes na Ukrajině), a to ve vesnici Trostjanec, otec byl učitel Čech, maminka Ukrajinka. Mikuláš vychodil měšťanskou školu v Dubně, později studoval na obchodní akademii.

Když východní Polsko obsadila Rudá armáda, začal Mikuláš studovat na sovětské desetiletce. Tu ukončil v červnu 1941 jen pár dnů před vpádem německé armády do Sovětského svazu.

ZE ŠKOLY DO ARMÁDY

V roce 1941 nastoupil do zaměstnání, učil na ukrajinských školách až do roku 1944, kdy se přes kraj znovu převalila fronta. Po podrobných výsleších a zjištění, že Vladimír Končický i jeho syn Mikuláš jsou Češi, dostali možnost vstoupit do československé vojenské jednotky.

Syn byl odeslán k 1. československé samostatné tankové brigádě, zúčastnil se výcviku a stal se velitelem jedné z čet tankového praporu a zúčastnil se úporných bojů o přístupové cesty k Dukelskému průsmyku. Byl pak povýšen na desátníka. Ve svých pamětech velmi podrobně popsal tuto krvavou bitvu.

OSTRAVSKÁ OPERACE

Poté bojoval jako tankista v Jaselské operaci. V březnu 1945 byla 1. čs. samostatná tanková brigáda reorganizována a začleněna do armádních jednotek, které zahájily takzvanou Ostravskou operaci. Končický ve svých pamětech poctivě popisuje úspěšnou obranu německé armády, ztráty i chyby na české straně.

„Netvrdím" vzpomínal Končický, „že jsme byli tak moc stateční, ale podařilo se nám s pomocí místních lidí projet tajně mezi německými liniemi, překonat Odru, a tak jsme byli v Ostravě jako první." Uvedl, že do Ostravy postupovali ve dvou proudech, jednu kolonu vedl on, druhá jela k Nové radnici, kde padl jeho přítel Josef Gregor. On sám pokračoval Ruskou ulicí až k divadlu na dnešním Smetanově náměstí.

Vzhledem k tomu, že velká část Moravy byla obsazena vojsky generála Ferdinanada Schörnera, byli proti nim vysláni i českoslovenští tankisté. Překonali Oderské vrchy a mířili k Olomouci. Jenže ve Štěpánově se pod Končického tankem prolomil můstek přes Oskavu a ten z něho sklouzl do říčky.

Tanky odjely a Končický zůstal na místě. Ze Svatého kopečku je ostřelovalo německé dělostřelectvo. Tank se podařilo vyprostit až za několik dnů, takže Končický promeškal vítězný pochod Prahou.

ODCHOD Z ARMÁDY

Po válce působil u různých tankových útvarů armády, například v Pardubicích nebo v Moravské Třebové, byl velitelem autokolony při bojích proti banderovcům a stal se pak vojákem z povolání.

Otcův důraz na vzdělání v něm zůstal, takže dále studoval, vyučoval na tankovém učilišti ve Vyškově, od roku 1949 také ve Vojenské akademii v Hranicích. V roce 1950 působil jako vedoucí profesor pro teorii a konstrukci vozidel.

V roce 1953 dokončil vysokou vojenskou školu v Brně a získal titul inženýra. Postupoval i v hodnostech, v roce 1967 byl zástupcem náčelníka pro věci technické na vojenském učilišti ve Vyškově.

Tady nastává v životě Mikuláše Končického zlom. Po srpnu 1968 otevřeně nesouhlasil se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa a po různých příkořích a šikanování z armády dobrovolně odešel.

V únoru 1975 přijal místo vedoucího dopravy u Pozemních staveb v Ostravě. Po roce 1989 se stal významným členem obnovené Československé obce legionářské. Prezident Václav Klaus dekoroval Mikuláše Končického nejvyšším vyznamenáním Řádem bílého lva, v květnu 2015 byl povýšen do hodnosti generálporučíka.

Již v roce 2005 Končický prohlásil: „Nepřipomínám osvobozovací boje pro vlastní slávu, ale proto, aby vlast a mladí lidé na tyto významné události nezapomněli." V roce 2008 Ostrava udělila Mikuláši Končickému čestné občanství.