Odborníci z Vysoké školy báňské Technické univezity Ostrava a Hlavního institutu hornictví z Katovic vydávají zprávu s „uklidňujícími“ výsledky zkoumání emisí vycházejících z hořících hald.

„K překračování úrovně znečištění, která je povolena platnou legislativou, vlivem termicky aktivních odvalů nedochází,“ vzkazuje Václav Dombek, odpovědný za vedení projektu.

Obyvatelka heřmanické Gruntovní ulice paní Dáša sice tyto závěry nezná, avšak upozorňuje, že doma mají kvůli asi kilometr vzdálené haldě čističky vzduchu.

Halda Heřmanice, 28. června 2019 v Ostravě. Na snímku prach z haldy.

„Jejich filtry jsou černé. Bílý stůl v zahradě utírám denně, hadr je taky černý,“ říká s tím, že už mají vychytáno, odkud jde vítr nejčastěji. Ze severovýchodu, což je právě od haldy. Prádlo kvůli tomu venku věšívají opravdu zřídka.

Likvidace ekologické zátěže v sousedství trvá přesně dva roky; od července 2017.

„Od hořlavých látek jsme vyprali téměř dva miliony tun haldoviny. Ale ještě asi desetkrát tolik zbývá…“ konstatuje Petr Gřunděl, výrobní ředitel Ostravské těžební. Ta provozuje na odvalu linku pro separaci hlušiny. Mokrou cestou což podle něj vylučuje prašnost, a stížností od veřejnosti tedy ubývá.

„Dokud do odvalu nehrábli, dalo se to. Žiju tady padesát let a dělal jsem povrchového zámečníka na šachtě, která stála vedle. Chodil jsem i na hořící haldu na hřiby, býval tam teplejší vzduch s lehkým zápachem,“ vzpomíná pan Jiří. Podotýká, že nyní prý umělý kopec s hlušinou (a kdoví i jakým dalším odpadem) ze šachet ukládanou asi 150 let cítí daleko intenzivněji. Nepříjemněji.

Halda Heřmanice, 28. června 2019 v Ostravě.

„Rodáci si tady samozřejmě pamatují zelený kopec se stromy. Ale to už je minulost. Termická aktivita se na haldě rozšiřuje každý rok průměrně o dalších sedmdesát metrů. Když odval hoří, uvolňují se z něho různé látky a práší se,“ vysvětluje Gřunděl. Upozorňuje, že kdysi na Heřmanickou haldu chodila inspekce životního prostředí „jako domů“. Teď jsou její kontroly sporadičtější.

„Jestli halda škodí, nedokážeme říci. Ale pravda je, že se tady na ni nadává. Ani se není čemu divit, jak nejde věšet prádlo ven a bílé auto je furt špinavé…“ tvrdí pan Luboš. Bývalý horník z heřmanické šachty bydlí v Záblatské ulici, je tak jedním z nejbližších obyvatel u odvalu, a tím pádem nejčastěji utírá parapety u oken domku. A věří ve zlepšení, až ekologická zátěž jednou zmizí.

Analýza rizik vypracovaná v červenci 2010 v souvislosti s halou v Heřmanicích doporučuje tento problém nebagatelizovat. Mimo jiné uvádí, že zdejší hlušina obsahovala svého času okolo 242 350 tun síry, z níž mohlo vzniknout 727 060 tun síranů. Než by se všechny uvolnily z hlušiny, teoreticky uplyne 1650 let. Čemuž se nedá jinak předejít než jejím odtěžením a vyseparováním.

K TÉMATU

Vědci na šesti odvalech v pohraničí
VŠB-TU Ostrava a GIG Katovice nezkoumaly pouze Heřmanickou haldu, ale i další hořící odvaly na české a polské straně. A to Emu i Hedviku v Ostravě, Charlottu v Rydułtowech, Marcel v Radlině a Wrzosy v Pszowě. „Vznikají tady především oxid uhličítý, sulfany či základní uhlovodíky,“ líčil docent Václav Dombek, šéfující projektu. U jedovatých rakovinotvorných polycyklických uhlovodíků nezjistili nepříznivé hodnoty. Stejně tak se v „zanedbatelné míře“ vyskytly i nejjedovatější polyaromatické uhlovodíky, zejména benzo(a)pyren. „Ve vzdálenosti více než půl kilometru od termicky aktivních zón je vliv na úroveň znečištění ovzduší nevýznamný,“ uzavřel Dombek.