Imaginárium břidlice na Opavsku: fantazii zde jitří hluk důlních strojů ve tmě

Pohyb světel už napoví, kam se koukat. Práci dávných horníků, těžařů a štípačů břidlice v imagináriu ukazuje hraný dokument na obrazovce, panely s fotografiemi a exponáty. Také sluch si přijde na své. Obrazotvornost probouzí audio nahrávky důlních strojů, jízdy v těžní kleci, ozvěny vláčku v důlních chodbách nebo cinkání hornických signálů. Tyto autentické nahrávky pořídil autor filmových dokumentů Lumír Moučka před zavřením posledního břidlicového dolu v České republice.

Nahrál zvuky těžby v posledním dole

Lumír Moučka jako hlavní iniciátor Imaginária vychází ze zkušenosti, že zvuk je oproti obrazu abstraktnější, takže vyvolá víc emocí. „Imaginace je představivost. Imaginárium břidlice je expozice založená na představách, co prožívají lidé v podzemí. Nápad nahrávat zvuky na poslední funkční šachtě, než ji navždy zavřou, vznikl v souvislosti s mým cyklem dokumentárních filmů na téma břidlice. Jsou tam hladké chodby, kde se zvuk přenáší a šíří neuvěřitelným způsobem. Když podzemím jela souprava vagonů plných vytěženého materiálu, zvláštní akustika na několika místech vyvolávala pocity přetlaku nebo až zemětřesení. Tyto vjemy jsem se pokusil zachytit a předat prostřednictvím Imaginária,“ vysvětlil svůj koncept Lumír Moučka.

Nový geopark přibližuje těžbu břidlice na Odersku a Vítkovsku

Matrix je nejen scifi termín pro dokonalou simulaci reality, ale také geologické pojmenování jemných částic v sedimentech. Jedním z průvodců matrixem Imaginária břidlice je také hudebně recitační skupina Ty Syčáci Petra Váši, která spolupracovala s Moučkou na jeho filmech.

Lázeňství a těžba v jednom místě

Lumír Moučka zdůrazňuje, že kromě něj za projekty popularizace břidlice stojí desítky dalších nadšenců. Patří k nim například potápěč Roman Kudela, který s kolega mapuje zaplavené důlní chodby, a také regionální historik Petr Zahnaš, který ví o krajině břidlice snad všechno.

Opavské památky: Raabovo jméno nese štola a mlýn, Grossovo už jen historie

Samotné Mokřinky s Imagináriem břidlice leží na katastrálním rozhraní čtyř obcí: Melč, Moravice, Staré Těchanovice a Nové Těchanovice – Zálužné. Vyplatí se sem přijet na více dní. Na atraktivní turistické cíle narazíte, ať už se z Mokřinek vydáte libovolným směrem: na kulturní památku lázně Jánské Koupele, na Kružberk, do Vítkova nebo do Muzea břidlice v Budišově nad Budišovkou. „Procházela tudy zemská cesta z Opavy do Olomouce. Protože formani s povozy urazili za den asi dvacet kilometrů, byla zdejší hospoda u brodu přes řeku Moravici den jízdy od Opavy ideální místo pro nocleh a odpočinek. Pramen vyhlášené minerální vody pro vodoléčbu i pitné kůry byl důvod, proč do zdejšího zapadlého zemědělského kraje začali houfně jezdit lázeňští hosté a zámožná honorace,“ představil specifika zdejší historie Petr Zahnaš.

Těžbu nastartoval protipožární patent

V malém se tu břidlice těžila odjakživa, ale masivní hlubinné i lomové dobývání odstartoval až císařský požární patent v roce 1836. Ten nařídil na nové budovy dávat výhradně nehořlavou krytinu. Kromě plechu a cihlových tašek jmenuje také břidlici. To byla výzva pro podnikatele.

Rodrigézův hrob i jezerní důl: Fajné léto v MS kraji začíná v sobotu

„Břidlice historicky byla nevyhrazený nerost, který si může majitel pozemku těžit jak chce i bez svolení panovníka nebo státu. Prochází tudy ložiskový pruh břidlice, který lemují pozůstatky těžby. Do ložiska se téměř současně zakousli Lichtenštejnové, rod Arc von Vasek a olomoucká těžařská firma Maxe Machánka. Všude přibývaly haldy, odvaly, parní stroje a podobné jevy průmyslové revoluce,“ popsal Petr Zahnaš zlatý věk břidlicové těžby. Lázeňství a zemědělství sice ustoupily do pozadí, ale nezanikly.

Dnes už břidlici musíme dovážet

Je až překvapivé, jak bezproblémově zde těžba břidlice koexistovala s lázeňstvím. „Lázně Jánské koupele byly ve své době na úrovni Karlovy Studánky nebo Luhačovic. Sjížděli se sem hosté z celé Rakouské monarchie. Rychle zde přibývaly rekreační objekty. První útlum těžby nastal, když za války museli muži na frontu. Břidlici neměl kdo těžit. Pak přišel poválečný odsun, takže nejzkušenější odborníci na břidlici, kteří mluvili německy, z regionu navždy zmizeli jinam. Dosídlenci s těžbu břidlice neměli zkušenost. Navíc se objevil eternit a další krytiny, které odsunuly břidlici na vedlejší kolej. Ještě chvíli ze setrvačnosti se tu břidlice těžila pro opravy památkově chráněných objektů, ale nakonec zavřel i poslední důl. Dnes už se střechy českých památek pokrývají jen španělskou nebo čínskou břidlicí,“ popsal Petr Zahnaš smutný konec epochy břidlice.

První verze Imaginária ve Vítkově

Speleologové a znalci báňské historie samozřejmě vědí, že část břidlicového podzemí je stále přístupná. Informace o tom, kde jsou vchody do štol a šachet si ale nechávají pro sebe. Zákon totiž říká, že do opuštěných důlních děl je vstup přísně zakázán. Navzdory tomu se v roce 2003 v jednom z opuštěných břidlicových dolů stal smrtelný úraz, takže šachta byla z bezpečnostních důvodů zasypána. Místní patrioti a fanoušci břidlice začali přemýšlet, jak bezpečně prezentovat těžbu turistům, rodinám, a třeba i školním výletům. Výsledkem byla první verze imaginária, které vznikla v roce 2013 díky spolupráci s městem Vítkov. Dalším milníkem bylo zpřístupnění nedaleké Raabovy štoly pro veřejnost, a také Flasharova dolu. V Budišově nad Budišovkou vzniklo Muzeum břidlice. Povrchové haldy, odvaly a podobné stopy těžby propojuje naučná stezka Krajinou břidlice. Imaginárium břidlice je další dílek do této mozaiky atraktivit.

Velké plány provází také Jezerní důl Čermná. kterému trempíři a potápěči říkají Rodrigezův hrob. V zaplavených těžebních komorách by se mohly stát vyhledávanou atrakcí podzemní plavby na lodičce. Dnes takový zážitek může nabídnout pouze Macocha a Punkevní jeskyně.