Jak ale situace dopadla, se stále neví. Redakce současného majitele Jánských Koupelí Jana Netala zastihla telefonicky na letišti. „Byl jsem nějakou dobu mimo republiku, takže je možné, že mě doma čeká nějaká pošta, která všechno změní. V současné době ale opravdu nevím. Zájemce se telefonicky ani jinak zatím neozval," svěřil se Jan Netal.

V případě, že by se ale lázně neprodaly, má Jan Netal záložní plán. Věnovat je obcím na Vítkovsku. „Jsem ochoten darovat obcím na Vítkovsku devadesát procent vlastnictví lázní. Podmínkou ale je, že zažádají o dotaci z Evropské unie. Ta by tím pádem mohla být až devadesátiprocentní, a mohlo by tak dojít k jejich opravě," plánuje Jan Netal.

Na Vítkovsku z toho ale blahem neskáčou. Konkrétně starosta Vítkova Pavel Smolka se domnívá, že se v tomto případě jedná spíše o danajský dar. „Osobně s námi nikdo nejednal, četl jsem to jen v novinách. A myslím si, že tam to taky zůstane," zůstává při zemi Pavel Smolka.

Považuje za velmi nereálné, aby město do takového podniku šlo. „Ve Vítkově máme například kino, které je kulturní památkou. O dotaci jsme žádali třikrát, a stále jsme ji nedostali. A to je kino pro nás nesrovnatelně stěžejnější než Jánské Koupele," upozornil. Podle něj by bylo využití lázní pro občany Vítkova minimální.

Celá situace je o to smutnější, že Jánské Koupele mají bohatou historii a kdysi patřily mezi nejvyhledávanější lázeňská centra u nás.

Lázeňský dům postavil roku 1812 majitel panství Jan Tenczina, ale lesk jim dodal hlavně další majitel, hrabě Camillo Razumovský. Jeden pramen nese jméno jeho manželky Marie. Pramen Pavla má zase jméno po dceři jiného majitele, Felixe Arze. Oba prameny byly vybudovány u hlavní budovy a volný přístup umožňoval veřejnosti pití léčivé kyselky v libovolném množství.

Železité minerální prameny se v minulosti osvědčily při léčbě chudokrevnosti a poruch látkové výměny, uhličité koupele měly blahodárný vliv na choroby srdce, uplatnily se také při léčbě revmatismu, neurastenie, nespavosti i gynekologických potíží. Ve válečném období sloužil lázeňský areál Němcům jako zajatecký tábor pro vysoké důstojníky Spojenců a v padesátých letech se objekty staly jednou z největších československých odborářských zotavoven.

Úpadek celého lázeňského areálu začal hned po roce 1989 a za několik let byly lázně už zcela zdevastované. Na lepší časy se blýsklo, když je v roce 2003 koupila společnost Baneba s. r. o. Ta měla s bývalými lázněmi velké plány mimo jiné zde mělo vyrůst wellness centrum a mělo se opět začít s léčbou pomocí železitých pramenů.

Projekt měl prakticky jedinou trhlinu, která mu ale ve finále zlomila vaz chyběl movitý investor. Lázně tedy sice byly koupené, ale nebyly peníze na jejich opravu. Proto se je firma rozhodla prodat, což se jí nedaří dodnes.