Poprvé na golfu aneb K čemu je na golfu vlastně dobrý caddie

Porušila jsem obě. Budiž mi polehčující okolností, že jsem byla na golfu poprvé 

Jsou mezi nimi lidé, kteří by pro popularizaci hry udělali téměř cokoliv. Třeba vzali s sebou na hřiště golfem naprosto nepopsaný list a pohybově totální nemehlo, aby mu předvedli, jak krásný je to sport. (Přiznávám, do té doby jsem si myslela, že golf je sport fyzicky náročný asi jako šachy - projdete se po trošku větší, krásně upravené zahradě a sem tam ťuknete do míčku…)

Několik hodin mi trpělivě vysvětlovali pravidla hry a překládali, co znamenají jednotlivá slova golfového žargonu. Omlouvali se za svého caddieho přátelům, se kterými hrají. Stokrát (tolik jsem zkusila odpálit míčků) mi, nepoučitelnému tvorovi, pak v klidném proslovu zopakovali, co dělám špatně. Ne, že by byli tak upovídaní, jenže já dělala neustále špatně téměř všechno…

Do bagu svačinu

Na první jamce kravařského golfového hřiště se schází dnešní flight (viz minislovníček): architekt Vladimír, makléř Ivan, novinář Jarda a ředitel firmy Miro. Jsem Mirův caddie. Domnívám se, že úkolem caddieho je starat se o bag.

Bag je poměrně objemné zavazadlo s oddíly na jednotlivé hole a spoustou kapes, do kterých se musí vejít rukavice, míčky, týčka (což je dřevěný nebo plastový bodec, který se zapíchne do trávníku a odpaluje se z něho míček), tužky na zapisování skóre do karty, hadřík na hole, nealko, placatice s něčím ostřejším a bůhví co ještě, o čem nemám tušení. (Doporučuji ale do některé z nich vpašovat i pořádnou svačinu, protože hra, které jsem se účastnila, trvala čtyři hodiny, a dvě hodiny jsme ještě strávili na odpališti neboli driving rangi.)

Bag je připnutý k podvozku se třemi koly. Moc se mi k němu nechce to mám drandit po trávníku s tříkolkou? Vždyť vypadá jako skutečný dětský kočárek! Kdyby se alespoň netlačil před sebou, ale tahal za sebou jako někdejší golfové vozíky…

Musím mít nějaký úkol. A tak mi pánové svěří kartu na zapisování skóre. To je prostě past vedle pasti! Par, hlásí Miro na třetí jamce. Když vidí můj nechápavý pohled, vysvětlí mi, že každá jamka je podle vzdálenosti odpaliště od samotné jamky, do níž padá míček (což je podstata golfu dostat míček do jamky), ohodnocena číslem. To je par.

Právě tolika údery má zdatný golfista přemístit míček do jamky. Na kravařském hřišti jsou jamky tří-, čtyř- a pětiparové. Před začátkem hry na jamce si můžete prohlédnout její schéma dozvíte se, jaký má par a jak vypadá (kde je odpaliště, zda se hraje přes překážky typu voda či písek a kde je green neboli jamkoviště).

Doběh na green

V první řadě musím poopravit své mínění o golfu coby údery ozvláštněné procházce. Pánové po hřišti neboli fairwayi postupují poměrně svižným tempem. Posléze už vím, že než se nachystají k odpalu, měla bych je předejít, abych pak ke greenu nemusela dobíhat. Musím se pohybovat obezřetně po okraji hřiště, abych nekřížila dráhu neřku-li místo dopadu golfovému míčku.

Ale všichni čtyři pánové jsou skutečně zdatní golfisté. Moje obavy o život jezevčíka, se kterým se u hřiště prochází mladý pár, i hejna kachen na rybníku u jamky číslo dvě jsou naprosto neopodstatněné. Kachny to asi tušily už mnohem dřív, protože dál nevzrušeně brázdily hladinu nebo stoicky seděly a probíraly si peří.

Hřiště Zámeckého golf klubu Kravaře, které vzniklo v roce 1997, bylo původně devítijamkové. Od letošního května má osmnáct jamek. Půvabná je „stará" část, která hráče vede mezi mohutnými staletými stromy anglického parku u barokního zámku, viditelně stále fungující ekosystém. Jednu chvíli pak jako byste vystoupili ze zahrady otevře se obzor s pruhem opečovávaného trávníku a novými jamkami. Překvapuje mě, kolikrát hráči musejí pálit přes vodu. („Na našem hřišti můžete skončit během turnaje nejen 42krát v lese, ale i 24krát ve vodě," píše se na webu klubu.)

Pokud některou z ploch vypustí, na dně se asi budou skrývat poklady. A to doslova když se Jardovi na dvanácté jamce příliš nedařilo dostat míček přes jezírko, utopil jich v něm dobrých pět. Kravařští chlapci viděla jsem dva zřejmě mají prima brigádu: hledají ztracené míčky, které pak hráčům za desetikorunu prodávají zpět. Svých pět utopených míčků by tak Jarda dostal zpátky za padesátikorunu. To jde. Nové totiž stojí od nějakých dvaceti do více než sta korun…

Zelený koberec

Po polovině hry se nejlíp daří Ivanovi. Devět jamek zahrál na 49 úderů, par je 37. Na čtyřech jamkách uhrál par. O úder více má Jarda, nejhůř je na tom Miro. Asi proto, že mi musí neustále něco vysvětlovat… Posléze už tuším, co všechno člověka rozhodí dokud jsem na drivingu sama, mnohem líp si dokážu hlídat hlavu (oči se mají soustředit na míček), ruce (pravý loket u těla), postoj i švih.

Když už tam jsme čtyři (z toho tři to prokazatelně umí), jde to o poznání hůř. Třeba když slyšíte specifický zvuk jejich povedeného odpalu a svistot letícího míčku, nedá vám, abyste se nepodívali, kam až dopadne. A zklamaně nekontrolovali, kam se došoural ten váš.

Nový kus hřiště není zatím tolik zacloněný stromy. Jsou už vysazené, ale pár let bude trvat, než vytvoří majestátní habitus. Ustal vítr, který předtím rozehnal mraky. Slunce se sice kloní, ale pořád má sílu. Už delší dobu odolávám pokušení vyzout si tenisky a vyzkoušet měkkost udržovaného trávníku.

„Smím?" ptám se. Říkají, že ano. Nevím, jestli se jen jako správní gentlemani snaží vyhovět rozmarům dámy, anebo se prohřešuji proti dalšímu pravidlu golfového bontonu, ale jsem ráda, že jsem to riskla. Úžasné, měkké jako koberec s pořádně vysokým vlasem, hebké a chladivé…

Ani jsem nepostřehla, kdy jsem se vlastně chopila „kočárku". (Zřejmě ve chvíli, kdy ho ozdobily moje tenisky.) Taky už jsem si stačila všimnout, kdy hráči vytahují kterou hůl. Mají jich požehnaně: driver se používá na první odpal posílá míček hodně daleko. Železo je hůl s kovovou hlavou pro středně dlouhé a krátké rány. Železa ještě mají čísla (čtyři až sedm) a liší se úhlem, který svírá hlava hole s rukojetí; čím větší úhel, tím výše odpálený míček vyletí a kolměji k zemi padá. Putter je hůl se speciálně tvarovanou kovovou hlavou, s níž se na greenu „doťukává" míček do jamky. V bagu jsou například ještě péčko (kovová hůl s označením P) anebo esko (S), které Ivan použil, aby dostal míček z písku.

Povlávající caddie

Jak se trasy mezi jamkami kříží, potkáváme se s dalšími flighty. Všichni se zdraví. Většinou se určitě znají, ale jinak to patří k bontonu. Kultivovaný sport asi sám o sobě vybízí ke kultivovanému chování i když se některému z pánů nedaří, nic peprnějšího od nich neslyším. Neustále se lehce špičkují. Konverzují, ale práce se tu nějak neprobírá.

Všímám si i golfové módy. Moje tričko nemá límeček, nemám čepici s kšiltem a tenisky jsem u nikoho dalšího taky neviděla. Bůhví, proti kolika nepsaným golfovým pravidlům jsem se nevědomky prohřešila… Vytahuji fotoaparát. Slunce je nízko a postavy mají úžasné dlouhé stíny. Jenže pak hrající čtveřici nestíhám, takže musím pořádně přidat do kroku. Při hře se tu prý dá nachodit i deset kilometrů. Asi to nebude úplná procházka…

Na čtrnácté jamce se společnosti upřímně přiznám, že už mě nebaví za ní povlávat a že se odpojím. Odevzdám skórkartu i kočárek, vyfasuji železo sedmičku a drivingové míčky (liší se od míčků pro hru) a můžu si jít pinkat. Jak se správně drží hůl, se dozvídám až později (levou rukou, a pravou se jen přidržuje).

Druhý krok je správný postoj: s holí sedmičkou se mám k míčku postavit stabilně rozkročená, aby byl přede mnou přímo uprostřed. Mám si na něm vybrat místo, k němuž zafixuji pohled. Mám pokrčit kolena, abych se mohla pootočit a přenášet váhu. Hlava se nemá hýbat, jen tělo. Nápřah. Loket pravé ruky má být stále u těla, hůl vede levá. Švih. Teď by měl míček teoreticky vydat charakteristický zvuk a letět a já bych se za ním měla dívat a dívat… Ťuk. Míček se odkutálí pár metrů.

Smířit se

Všimli jste si všech těch „mělo by"? Já se fakt snažím… Další. Ťuk. Byla jsem příliš zvědavá, kam míček poletí. Další. Soustředění. Hůl má hlavu kolmo k míčku. Žlutý wilson leží přede mnou, fixuji oči na písmeno S na logu. Napřáhnu se, švihnu… Mimo. Nápřah, švih… Nic moc, další. Tak jsem si představovala, že by to mohlo být jednodušší… Není.

A už vůbec mi to nezjednodušil ten starší, velmi laskavý pán, který se zastavil, aby se mnou prohodil několik vět. „Moc mi to nejde," říkám s omluvným úsměvem. Pán je sice starší, ale určitě mu to neušlo. „Člověku nezbývá než se s tím smířit," odpovídá s úsměvem. Kolem třicátého odpáleného míčku jsem poprvé měla pocit, že tak nějak to možná mělo být.

„Nejhorší jsou ti, kteří přijdou, že už drželi v ruce hokejku a že hůl jako hůl a pak do toho mlátí a ono jim to napoprvé i lítá a oni jsou sami se sebou spokojení a že vlastně vůbec nepotřebují trenéra, protože jim to vlastně jde…," prohodil prezident kravařského golfového klubu Miroslav Tošer, než jsme se vydali na driving. Když se „ze cvičiště" vrátíme a on slyší, kde končily moje míčky, prohodí: „Jsem to říkal…"

Lážo plážo odpal

Na driving rangi nepotkáte jen naprosté začátečníky, jako jsem já. Odpaly sem chodí pilovat i zkušení hráči. Což začátečníkům nepřidá. Po nějakých šedesáti ranách mám pocit, že už poznávám, kdy se úder vydaří. Ale jak zařídit, abych to uměla bezpečně ovlivnit? Je tolik věcí, na které se musím soustředit…

Když se mě Miro snaží vyfotit, totálně mě to rozhodí. Ani video mě nepotěší já se tak snažím, a ono to vypadá, že to pálím jen tak lážo plážo… Začínám si vymýšlet, že bych třeba zkusila pánskou hůl nebo driver. Ač je mi vyhověno, stejně nic nepomůže.

Pánové už taky dohráli a počítají. Osmnáct kravařských jamek má par 72. Nejlíp dneska zahrál Miro s rovnou stovkou úderů osmadvacet nad par, o jeden víc uhrál Ivan. Jarda a Vladimír dostali míčky do jamek shodně sto čtyřmi pokusy.

Slunko prosvítá mezi stromy z hodně ostrého úhlu. Cestou zpátky ke klubovně se dozvídám, k čemu je vlastně dobrý caddie. Zatím jsem si myslela, že je to člověk, který hráči jen nosí bag. Prý ne. Caddie je jediný člověk, který může hráči radit, jak nebo jakou holí má hrát. Nebude ze mě golfista, ale caddie bych možná být mohla. Kibicování, to mi jde…

Minislovníček

Bag /beg/ - vak na golfové hole a ostatní propriety nezbytné ke hře

Birdie /birdi/ - golfista zahraje jamku na jeden úder pod par (například u tříparové jamky dvěma údery)

Caddie /kedi/ - člověk, který hráči vozí/nosí bag

Driver /drajvr/ - dlouhá hůl s velkou hlavou pro rány z odpaliště

Driving range /drajving rejndž/ - místo, kde hráči zkoušejí odpalování

Fairway /férvej/ - trasa mezi odpalištěm a jamkovištěm s nakrátko střiženým trávníkem

Flight /flajt/ - skupina lidí, kteří spolu hrají; nejméně dva, nejvíce čtyři

Green /grýn/ - místo s perfektně vysekaným (až na tři milimetry) a udržovaným trávníkem, na němž je umístěna jamka

Handicap /hendikep/ - vyjádření výkonnosti amatérského hráče počtem ran nad par

Par - na tolik úderů by měl zkušený hráč zahrát jamku. Mění se v závislosti na její obtížnosti například tříparovou jamku (vzdálenost odpaliště a samotné jamky, do které padá míček, je do 224 metrů) je třeba zahrát na tři údery

Putter /patr/ - hůl pro hru v jamkovišti

Zdroj: Wikipedie