Unikátní poklad ze Sudet: půda skrývala válečné sádlo, dokumenty, šaty a boty

Poklad je ukrytý soubor drahocenných předmětů, říká definice. Nemusí nutně jít o zlato a drahokamy.

Obyvatelé Sudet koncem války v době všeobecného nedostatku žili skromně. Před odsunem ukrývali poklady, které by většina nálezců dnes rovnou nasměrovala na recyklační dvůr.

Drahocenné šaty, boty, povlečení, látky, noční košile, vkladní knížky, fotografie a trvanlivé kalorické sádlo?

O tom, jakou hodnotu koncem války představovaly takové předměty, vypovídá poklad nalezený na půdě bývalého hostince v Linhartovech u Krnova. Krnovští muzejníci díky zodpovědným nálezcům dostali příležitost takový unikátní poklad zdokumentovat, prozkoumat a uchovat jeho poselství pro příští generace.

Poklad z Linhartov v krnovském muzeu

Krnované se v „devadesátkách“ jezdili bavit do linhartovského disco klubu Peach Pit. V Linhartovech protančili spoustu pátečních a sobotních nocí, ale nejspíš netušili, že tady už před válkou sídlil hostinec s ubytováním.

Manželé Janešíkovi, kteří budovu Peach Pitu koupili, vůbec nedoufali, že téměř osmdesát let po válce by ještě mohla skrývat poklady původních majitelů nebo ubytovaných hostů.

Když na půdě náhodou objevili důmyslnou skrýš s pokladem, nabídli ho Jaroslavu Hrubému, který je kastelánem zámku v Linhartovech, Ten ale neměl pro "textilní poklad" využití, tak nálezcům doporučil Městské muzeum v Krnově.

Nápad založit v Krnově muzeum se zrodil před 140 lety

"Nás tato přehlídka dobové módy i zajímavých dokumentů naplnila úžasem. S povděkem jsme depot od manželů Janešíkových vyzvedli a převezli k nám. Teď nás čeká selekce, neboť do některých předmětů se zub času bohužel zakousl až příliš. Po ošetření a restaurátorském zásahu se drtivá většina předmětů stane cenným přírůstkem do našich sbírek," uvedl krnovský historik Alexandr Michl-Bernard, který se společně s kolegy z krnovského muzea pustil do zkoumání pokladu.

Skrýš objevili za deště díky zatékání

Nálezci, manželé Janešíkovi, muzeu vše přenechali zdarma. Zajímavé je, že navzdory prohlídkám půdy a průběžným opravám domu dříve nikdy nic zajímavého neobjevili.

"Až jednou, jak tomu tak bývá, zcela náhodou, začal pan Janešík za deště pátrat, kudy střechou protéká voda. A poklad byl na světě! Jenže není poklad jako poklad. Velmi důmyslně byly pod střechou ukryty dva kufry přeplněné oblečením, ložním prádlem a obuví. Dále se v tajné skrýši ukrývaly dvě kovové uzavíratelné konve na mléko. Jedna byla dokonce plná sádla vyškvařeného koncem války. A nechyběly ani osobní dokumenty a několik fotografií,“ popsal nález krnovský historik Alexandr Michl-Bernard, když se společně s kolegy z krnovského muzea pustili do zkoumání pokladu.

Restaurátorka navrhne další postup

Některé textilie bohužel v Linhartovech na půdě objevili moli dříve než lidé. Muzejníci pozvali do Krnova restaurátorku textilu Martinu Motyčkovou, aby posoudila hodnotu textilií a navrhla další postup.

„Dámská móda a ženské oděvy z tohoto období jsou dobře zdokumentované, ale pánského oblečení v depozitářích muzeí moc nebývá. Nosilo se často a tak dlouho, až se úplně opotřebovalo a vyhazovalo. Můžu udělat základní čištění celého souboru a kalkulaci, kolik by stála oprava nebo restaurování vzácných kusů,“ uvedla Motyčková.

Štupované ponožky? Tehdy běžná oprava

Ložní prádlo s monogramy napovídá, že by se mohlo jednat o věno, neboli výbavu nevěsty. Štupované ponožky a spravované punčochy prozrazují, že jejich majitelé nebyli boháči, co si mohou dovolit poškozený textil vyhodit.

Na půdě také ukryli špulky nití, záplaty a šitíčka na opravování prodřených míst. Snad doufali, že se jednou pro své drahocenné předměty vrátí.

Na druhou stranu ubytování v hotelu nebo penzionu si nuzáci nemohli dovolit. Celkově styl oblečení napovídá, že takto se před válkou a za války oblékala nižší střední třída. V kufrech nebyly lidové kroje ani typicky sudetoněmecké prvky. Spíš oděvní standard, s jakým se můžeme setkat na různých místech Evropy.

Kdo jsou Scheinthauer, Kötz a muži z fotografií?

Muzejníci už kontaktovali kolegy z krnovského archivu, aby se o majitelích linhartovského hostince dozvěděli co nejvíc. Snad se jim k nalezeným dokumentům a fotografiím podaří přiřadit skutečné osudy.

Dokumenty, vkladní knížky a potravinové lístky na jméno Oskar Scheinthauer uvádí, že dotyčný bydlel v Geppersdorfu, což je německé jméno Linhartov. Název Geppersdorf neboli "Gepperova ves" ale v Sudetech neslo více obcí, například Kopřivná. Obec se stejným jménem je přitom i na Šumpersku.

Šumpersko a Jesenicko mělo být německé. Podívejte se na archivní snímky

Další jméno, které se v nalezených dokumentech často opakuje, je Rolf Kötz narozený v dubnu 1912 v berlínské čtvrti Steglicz. Podle razítka ve vkladní knížce naposledy navštívil bankovní pobočku v Steglicz v roce 1939. Pár let na to slavil třicáté narozeniny.

Byl Scheinthauer nebo Kötz mužem, který je na fotografiích zachycený v uniformě SS? Co je to za honosné sídlo, před kterým pózují muži v německých uniformách? Pro badatele, historiky, archiváře, muzejníky je linhartovský poklad jedna velká výzva.