„Když jsme přišli do Frýdku-Místku, tak moje maminka byla švadlenou. Ale ve městě pro ni nebylo místo, proto šla pracovat jako střihačka do textilního oddělení v obchodním domě na Rivieře. Jednou tam přišla paní, která donesla na nastříhání věci a mamince se to zdálo divné," prozradila Ludmila Deutscherová s tím, že maminka paní oslovila a ta jí prozradila, že se jedná o divadelní kostýmy. „Maminku, která v mládí bývala ochotnickou herečkou v Ostravě, to zaujalo. Tak zjistila, že se herci scházejí v dnešním Sokolíku u řeky Ostravice a šla se tam podívat. Následně jsem mezi ochotníky dorazila také já i má sestra. Tam jsem byla několik let, než jsem odešla na mateřskou dovolenou," dodala Ludmila Deutscherová s tím, že tou ženou, která za její maminkou přišla, byla paní Pastorová, sestra Jana Krulikovského, dlouholetého ředitele Čtyřlístku.

Když se Ludmila Deutscherová k divadlu opět vrátila, přišla revoluce v roce 1989 a divadlo se stěhovalo do současného působiště ve Frýdku, protože budovu Sokolíku, kde divadelní soubor DUO (Divadlo u Ostravice) působil, dostal zpět Sokol. „A tak jsem hrála divadlo a věnovala tomu svůj volný čas. Pak ale tehdejší ředitel Jan Krulikovský šel dělat ředitele Národního domu, a přišla otázka, kdo tady tomu bude šéfovat? Všichni se obrátili na mě, protože o takovou funkci stojí málokdo, tak jsem to zkusila a divadlo vedu již dvanáctým rokem," prozradila Ludmila Deutscherová, která i při funkci ředitelky hraje divadlo. „Ve Čtyřlístku máme celkem pět ochotnických souborů – Serum, ING, Čtyřlístek a DUO, které se specializuje na loutky. Ostatní tři soubory jsou činoherní a hrávají pohádky pro děti, ale i představení pro mládež a dospělé. Od začátku tohoto roku u nás ještě funguje soubor Enthemor, který hraje v anglickém jazyce. Vše se proto musí časově koordinovat, aby to vycházelo. Hráváme co čtrnáct dnů pro děti, a také se snažíme, aby se po tomto odpoledním představení hrálo hned i večerní pro dospělé," vypočetla Ludmila Deutscherová.

Ta také prozradila, zda se cítí lépe v roli herečky či ředitelky. „Hraní se již snažím hodně omezovat, protože při ředitelování je hodně povinností. Musíte například jednat s úřady, shánějí se finance. Je toho dost, proto moc hrát nechci, ale když vás osloví režisér s tím, že do nějaké role chce právě mě, tak mi nic jiného nezbude. Ale musím přiznat, že na jevišti jsem ráda. Avšak zabere to hodně času, naučit se text a ještě vést divadlo, ale už jsem v důchodu, tak je to jednodušší," svěřila se Ludmila Deutscherová, která například zvládá i roli nápovědy. „To k tomu patří, napovídám tomu souboru, který to potřebuje. Jsme ochotníci, takže si musíme pomáhat. To platí i mezi našimi soubory. Pokud jeden soubor má představení, tak lidé z druhého souboru zajišťují věci kolem a pak naopak. Jedná se třeba o službu v šatně, uvádění lidí do divadla a podobně," vysvětlila Ludmila Deutscherová s tím, že ve Čtyřlístku působí na šedesát lidí různého věku.

Nynější ředitelka také prozradila, na kterou svou roli nejraději vzpomíná. „Hrála jsem kovářku v „Dalskabátech", to byla nádherná role, na kterou strašně ráda vzpomínám. A z těch posledních to byla pohádka, která má už po derniéře. Jmenovala se – Jak to bylo s Růženkou, tam jsem hrála chůvu. V této babičkovské roli, protože už nejsem nejmladší, jsem se hodně viděla," uzavřela Ludmila Deutscherová.