Vlastní auto nemá, a ani by s ním do hloubi lesa kvůli zákazu nesměl. Než potom doma v Bruntále houby zpracoval a rozkrájel, stačila je ještě manželka Danuše nafotit.

Úspěch v hospodě i na zahrádce

Večer zašel znavený houbař svlažit hrdlo do své oblíbené hospůdky. Kamarádi se ho tázali, zda se mu vůbec něco podařilo v lese najít, když prý okolo Bruntálu nic neroste.

„Vyrazil jsem hned na druhý den do lesa poblíž Bruntálu, donesl jsem patnáct nádherných křemenáčů. Kdyby je známí neviděli na vlastní oči, snad by ani nevěřili," uvedl Vanot. Houbami se mohl pochlubit i kolegům ze zahrádkářské kolonie Radost, kde má svůj podílek.

Tak bohatý úlovek Antonín Vanot nepamatuje přes to, že houbaří už padesát let. „Devadesát praváků jsem nyní nasbíral, očistil a přinesl z lesa za dvě hodiny. Ještě, že mám tak obrovský koš a tašku. Hřiby byly úplně čisté, protože rostly na jehličí," popisoval Vanot. „Šel jsem úplně do kolen, v životě jsem nikdy tolik praváků najednou neviděl," dodal.

Část hub houbař nasušil, další část nakrájel, podusil a naskládal do mrazáku, aby měl na zimu. Také dalším úspěšným houbařům vzkazuje, aby nasbírané houby nakrájeli, podusili na trošce oleje a nakonec uložili v sáčcích do mrazáku.

Houbařská vášeň

Samozřejmě si nezapomněli společně se ženou uvařit smaženici. „Tu já mohu pořád, nikdy se jí nepřejím," sdělil houbař. Houbařské vášně navzdory letošní bohaté úrodě nemá dost. Jak říká, je třeba se předzásobit na zimu a něco dát do kuchyně i oběma dcerám.

„Něco je třeba nechat i doma, pod maso a tak podobně. Za čtrnáct dnů pojedu do Jindřichova znovu," dodal Vanot. Houby rád dává do plátěných sáčků, které si vyrábí ze starých prostěradel. Sáček pověsí pod strop, a v zimě jen po hrstech odebírá, rozemele mezi dlaněmi, a vsype třeba do polévky.