Světlana schází ze schodů, v rukou igelitové tašky, kolem ní se motají tři malé děti. Ty se mezi sebou baví, a to, že jsou v jiné zemi ještě moc nevnímají. Jejich matka, potažmo teta, nese v taškách jarní oblečení, pro malého pak pleny, šampóny. „Nic víc momentálně nepotřebujeme,“ říká mladá žena při odchodu z výdejního centra humanitární pomoci na Černé louce.
Do Ostravy, kde je necelý týden, přijela i se sestrou a jejími dvěma dětmi ze Záporoží, kde zůstali jejich rodiče, manželé i bratr. „Říkají, že stále hrozí ruský útok. Obránci města jsou obklíčení a vyčkávají, co bude, zda Rusové zaútočí,“ tlumočí informace kamarádů a příbuzných, kteří v Záporoží zůstali.

Podobně jako ona přijde denně jen do výdejního centra Moment na ostravskou Černou louku přes dvě stovky lidí. Přijít může každý člověk ukrajinské národnosti, který potřebuje vybavit nějakým oblečením nebo, hygienickými potřebami. U vstupu předloží pas, aby se vědělo, že to není někdo, kdo chce pomoci zneužít, a může si vybrat z toho, co je v nabídce.
„Toto všechno jsou dary, které sem nosí lidé. Nejvíce je oblečení, pro děti i dospělé, boty, nějaké hračky a nádobí. A pak základní hygienické potřeby,“ ukazuje mi koordinátorka tohoto výdejního centra Vendula Michálková.

Co v Momentu momentálně nejvíce chybí, jsou šampony a také nádobí. „Pokud by někdo chtěl něco přinést, nejvíce je potřeba nádobí – hrnce, talíře, sklenice, hrnky, příbory. Plyšových hraček pro děti máme dost, ale třeba i stolní hry klidně přinést mohou,“ dodává.
Ania a Tanja: Chceme se vrátit
Anna je v Česku už tři týdny, Tanja přijela včera. Hned v sobotu vyrazily do registračního centra na do Ostravy a při té příležitosti vzaly dětem oblečení - jarní věci a boty. Kamarádky, které jsem potkal ve výdejním centru v sobotu před polednem, mi prozradily, že přijely od Kyjeva a momentálně žijí v bytě v Bystřici u Třince, kde má Anna příbuzné. Pro děti potřebovaly jarní oblečení lehčí bundy a boty. Klidně obnošené „Bydlíme na vesnici a když s dětmi chodíme na procházky, je tam dost blátivo, tak ať nemusíme kupovat nové věci,“ vysvětluje Anna.

Před nebezpečím prchají vlastně už podruhé. Pocházejí z Doněcku a když tam v roce 2014 vypukly nepokoje, odjely do menšího města poblíž Kyjeva. Na cestu před válkou se teď vydaly znovu, až do Česka…
Obě doufají, že se, až válka skončí, budou moci vrátit dna Ukrajinu. „Co víme, tak situace je tam pořád napjatá. Naše domy ale ještě stojí. Zatím. Máme tam práci, bydlení, já mám taneční školu,“ říká Anna.
Dodává, že se na Ukrajinu chtějí vrátit, ony i děti, které v Bystřici mají za sebou už dva týdny ve škole a zatím prý jsou uspokojené. „Ale doma je doma,“ podotýká Tanja