Přijal totiž pozvání havířovského zubaře Jindřiška Dolanského, se kterým zavzpomínali na společné chvilky v karvinské věznici. Zatímco Kajínek si tam odpykával doživotní trest, Dolanský tam dojížděl do vězeňské ordinace.

Kajínek přijel do Havířova ve čtvrtek na jednu ze svých besed. Ještě před ní však zamířil na místní koupaliště. Nikoli k bazénům, ale do zubní ordinace.

„Já jsem sice ranní ptáče, ale aby někde měli ordinační hodiny už v 5 ráno, to jsem ještě neviděl,“ podivoval se už při vstupu a nechal si vysvětlit, jaké to má výhody pro pacienty, kteří chtějí navštívit zubaře před svou pracovní dobou.

Kajínek pak ochotně usedl na křeslo a nechal si zkontrolovat chrup. „Vzpomínám si, že jiní vězni, včetně vrahů, přicházeli nespoutaní, ale vás do ordinace poprvé přivedli se spoutanými rukama a nohama v takzvaném medvědovi a já vám pak řekl, abyste si vypláchl ústa, což dost dobře nešlo,“ řekl Dolanský.

„Pak jsem se u ředitele věznice domohl, aby mi uvolnili alespoň jednu ruku,“ vzpomněl Kajínek.

Jiří Kajínek je svým příběhem nejznámější český vězeň. Ve vězení byl od roku 1994 za dvojnásobnou nájemnou vraždu a pokus o vraždu. Činy měl spáchat v době útěku z vězení za jinou trestnou činnost. Nejvíce ho proslavil útěk z věznice Mírov v říjnu 2000, o kterém pojednává i film Kajínek. Po 23 letech mu byl loni v květnu výkon trestu milostí prezidenta Miloše Zemana ukončen a nyní je v 7leté podmínce.

„Teď to bude rok, co jsem vyšel bránou věznice v Rýnovicích na svobodu. Čekal jsem, že ten zájem o mě rychle opadne, ale ani dnes nemůžu vystoupit z auta, aby se se mnou lidi nechtěli pozdravit nebo vyfotografovat. Jsem s tím ale smířen,“ řekl Kájínek v Havířově s tím, že nyní připravuje další díl televizního dokumentu pojednávajícím o jeho životě.

Snímek z roku 2007, kdy už se o zjednosměrnění Moskevské ulice začalo vážně uvažovat.
Některé ulice se změní v jednosměrky