„Mé dojmy? Že chci hned ven!“ uvádí členka Orcusu, regionální pobočky České speleologické společnosti, k letošnímu prvnímu seznámení se s jeskyněmi nacházejícími se na Lukšinci pod Lysou horou. Už jen vstup do první rozsedliny je tak stísněný, že člověk potřebuje vydechnout, aby se protáhl dovnitř.

Prostředí zapovězené pro běžné návštěvníky Lysé hory.„Rozhodně nic pro klaustrofobiky ani pro ty, co nemají horolezecké zkušenosti,“ podotýká Kristýna s tím, že podzemím pod „královnou Beskyd“ je navzdory prvotním obavám nakonec nadšena. Jeskyně tady totiž nejsou obvyklého krasového původu. Vytvářejí je sesuvy v horninovém masivu, a proto tu chybí i typické krápníky.

„Na dno je to okolo čtyřiceti metrů a sestup zabral půldruhé hodiny. Tam dole nekape ani voda, je tam takové ticho, že mozek dostává strach, není na to zvyklý…“ popisuje jeskyňářka útroby Lysé hory – Ondrášovy ďury. Běžný smrtelník si na tento zážitek nicméně musí nechat zajít chuť. Vstup je zabezpečený, dovnitř se nesmí!

Jedinými živými tvory mimo zkušených speleologů tak jsou v tomto jeskynním systému netopýři. I to je důvodem jeho ochrany.

„Zimuje jich zde více druhů, od vrápence malého po netopýra velkého,“ líčí Kristýna, podle níž se na kontrolu těchto živočichů vyráží nejméně jednou do roka. Musí na to být speciální povolení, výjimka.

A to také proto, aby někdo nedopadl jako jeskyňář, jenž se vypravil ověřovat zimoviště netopýrů sám a jaksi o tom opomenul dát vědět svému okolí.

Jeskyňářský výzkum v Ondrášových ďurách na Lukšinci.„Když druhý den nedorazil do práce, začali ho hledat. Dopadlo to nakonec dobře, našli ho živého a zdravého. Ztratil se v rozsedlinách, když mu došel zdroj světla,“ popisuje Kristýna.

Jeskyně, jak upozorňuje, však mohou návštěvníci Lysé hory vidět na vlastní oči i bez porušení zákazů či dramatických situací. Stačí jen na Satině na rozcestí vystoupat nad vodopád, kde se nachází drobné „díry“ do masivu vznikající rozpouštěním hornin vodou. Ta největší jeskyně je asi pět metrů dlouhá i s menším dómem.