Je mu dvaašedesát, vyučil se strojním zámečníkem v Novém Jičíně a pracuje jako traťový dělník v Suchdole nad Odrou u Správy železniční cesty Ostrava. Karel Ligocki. Ultramaratonec. Maratony nejen běhá, ale jezdí je i na bruslích. Na svém kontě má čtyřiadvacetihodinový nonstop maraton, kdy ujel 346 kilometrů a 200 metrů, na okruhu novojičínského zimního stadionu. Tento svůj český rekord chce letos v březnu překonat.

A jak se dostal k bruslení? „Sport miluji odjakživa. V šedesátých letech, kdy začínala televize, bylo velice populární krasobruslení. Naše maminka měla jako jedna z prvních televizor, chodili k nám sousedi na kávu a všichni se společně dívali. Byla to taková kultura v našem obýváku. A tam někde začala vzrůstat má touha po bruslení. Ale nejsem krasobruslař. S kluky jsem chodil hrát hokej v krasobruslařských bruslích a kluci se mi smáli,“ vzpomíná Karel Ligocki.

„Odjakživa dělám atletiku, běhám maratony, ale brusle jsou kouzelné v tom, že se rozběhnete a ono vás to chvíli veze…,“ usmívá se muž, jehož nadšení pro led a sport vůbec je nakažlivé.

Maratony už ale pro medaile neběhá.

„Dnes už si maraton odběhnu dvakrát, třikrát, jen tak pro radost. Už nesbírám medaile. Vyberu si závod, třeba i v zahraničí, těším se na to a spojím to s nějakým kulturním zážitkem,“ vypráví.

NA LED CHODÍ POŘÁD

Na Olympijský festival v Ostravar Aréně si vzal v práci dovolenou. Chtěl by, aby mu pořadatelé, přestože je program už dávno naplánovaný, dovolili vyjet na led na 4 hodiny 44 minut na český rekord 100 kilometrů.

„Jel bych ho na počest Martiny Sáblíkové. Ale asi se mi to nepodaří. Každý den sonduju, kdyby vypadly nějaké školy, které tady mají ráno program, třeba se to povede…,“ věří Karel Ligocki.

Zdálo by se, že v bruslích i spí. Na led ale opravdu chodí pořád. Mohli jste se s ním potkat i na Vánočním kluzišti na ostravském Masarykově náměstí. Nejraději ale bruslí doma na stadioně v Novém Jičíně.

„K tomu stadionu mám specifický vztah. Jsem tam doma, montoval jsem tam například i mantinely. Chodím tam bruslit zadarmo a můžu se i osprchovat,“ pochvaluje si.

Maraton na dlouhých nožích by rád někdy viděl i na olympiádě. „Sedmnáct let, co se pokouším o rekordy, o tom sním a věřím, že se toho jednou dožiju,“ doufá sportovec.

Jak se udržuje v dobré fyzické i psychické kondici? „Především prací. Jako dělník na trati nosím těžké věci, jsem venku za každého počasí. Jezdím také na kolečkových bruslích a hlavně denně cvičím, pokud je optimální počasí, naboso na trávě. Je to prevence proti kloubovým nemocem, otužujete se. A tančím si. Když svítí slunce, vrhá to hezký stín, který mě inspiruje k tanci, kreativně si podle něj vymýšlím variace. Cvičím něco mezi zumbou, gymnastikou a atletickou abecedu. Bavím se a užívám si to,“ říká Karel Ligocki.

A co dělá, když zrovna nebruslí? „Miluju hudbu, zpívám si šansony. A jsem chlap pořád se mi líbí ženské,“ dodává na závěr našeho povídání, zatímco si zase obouvá brusle…