„Vždycky jsem chtěl tetování a spoustu let uvažoval nad tím, jaké. Je to přece jen na zbytek života,“ uvádí třiatřicetiletý vedoucí konstrukčního oddělení ve firmě na výrobu hydrauliky. Je rodákem z Ostravy, nicméně už pět let bydlí v Sosnowci a pracuje v Mikołówě v Polsku.

V aglomeraci Katovic nanašel studio ChybaTy Tattoo; v něm tatéra i majitele v jedné osobě s uměleckým jménem Luleone. „Na toho se tam stojí fronty,“ tvrdí Roman s tím, že sezení vychází i na tisíc zlotých (okolo šesti tisíc korun). A připouští, že tetovací vášeň není laciná. Ostrava každopádně přichází na řadu až po New Yorku.

Americké velkoměsto, respektive jeho symboly charakteristický žlutý taxík, nejslavnější mrakodrapy, značku jednosměrky či Sochu svobody už má vytetované na levé paži. Dohromady představují takzvaný rukáv.

„Ostrava i New York jsou moje oblíbená města, obě jsem poznal a chtěl bych v nich žít,“ vysvětluje Roman navštěvující nyní tatéra kvůli stejně rozsáhlému zdobení pravé ruky. Luleone se motivům města nediví, je zvyklý na různá přání a jako slezský patriot to chápe!

„Postupně mi přibudou i další symboly, pochopitelně Nová radnice, panoráma Dolních Vítkovic, jméno Ostrava,“ plánuje Roman pravý „rukáv“. Mamka, s níž vyrůstal na Dubině, tím moc nadšená není, manželka Agnieszka naopak ano. „Ostravská tetování existují, na sociálních sítích jsem jich viděl, ale většinou se točí okolo Baníku…“ konstatuje Roman. Fotbalový klub z domovského města si na tělo sice zvěčnit nedá, nicméně v další fázi se pod jehly k Luleonemu vypraví se zády. Tetování je prý jako droga.

Lubomír Puček
„Je to třešnička,“ vzpomíná na derby pražských „S“ bývalý sudí Lubomír Puček