Scházíme se na osudném místě, na mostě nad železničním přejezdem ve Frýdku-Místku, přesně týden poté, co zde v pondělí 14. prosince ukončil život Jaroslav Ryška, tamní bývalý radní a zastupitel města.
„Je to poprvé od té události, co tu jsem. Sama bych sem nešla,“ říká Deníku Roxana Černotová, třináctiletá žákyně ze Základní školy Petra Bezruče, která se svými kamarádkami přivolala minulý týden záchranku.
Pojďme se vrátit do minulého týdne, do pondělí, kdy jste viděla, jak zde skočil Jaroslav Ryška z mostu. V kolik hodin jste tudy šla?
S kamarádkami jsme se šly projít od Penny nahoru do Frýdku přes most, bylo kolem třičtvrtě na šest.
Chodíte tu často?
No, to je právě ten paradox. Vůbec. Ale to minulé pondělí jsme zrovna šly.
Popište prosím, co jste konkrétně viděla…
Šly jsme z Místku po pravé straně mostu nahoru do Frýdku. Za zábradlím stál muž… A najednou skočil.
V tu dobu už byla tma. Věřila jste tomu, co vidíte?
Všechno se to seběhlo strašně rychle. S kamarádkami jsme se běžely podívat, jestli se nám to nezdá. A že se nám to nezdálo, to jsem pochopily okamžitě, když jsme ho tam viděly dole ležet u kolejí…
Jaká byla vaše první reakce?
Okamžitě jsem vytáhla mobil a zavolala záchranku.
Mnoha lidem se ve stresových chvílích stává, že si najednou popletou číslo na záchranku a volají například hasiče. Vám se to nestalo?
Ne, automaticky jsem vytočila 155.
Byla to vaše první zkušenost se záchrankou?
Ano, nikdy jsem ještě toto číslo nepotřebovala vytočit. Až minulé pondělí.
Co vám dispečeři na záchrance řekli?
Nejdřív nám ani nevěřili. Asi jak jsme se jim to snažily co nejrychleji popsat, tak si možná mysleli, že si z nich děláme srandu. Musely jsme jim tedy vysvětlit, že jsme opravdu viděly nějakého pána, jak skočil z mostu. A teď tam leží a nehýbe se.
Šly jste se na něj podívat dolů?
Ne, to ne. Je to tam hodně prudké, byla tma, zůstaly jsme na mostě až do příjezdu záchranky a policie.
Jak vypadal výslech, který s vámi vedli policisté?
Zeptali se nás na jména, kde bydlíme, co jsme viděly…
Přemýšlela jste v tu chvíli nad tím, kdo to ukončil svůj život?
Myslela jsem si, že je to nějaký bezdomovec. Potom mi kamarádka řekla, že to byl někdo z magistrátu.
Pátrala jste po tom už v to pondělí, kdo by to mohl být?
Jak přijela záchranka, řekli nám, že to byl normální člověk, ale že nám nemohou sdělit více informací.
Jak nyní, týden po tom, co jste viděla, jak zde člověk ukončil svůj život, to celé prožíváte?
Je to divné tu být. Jsem tu od té doby poprvé, už jsem tu nechtěla být. Je to nepříjemné, ale nehroutím se z toho.
Jak reagovali rodiče na tuto událost?
Mamka byla v práci až do večera, takže jsem jí to řekla až kolem půl deváté. Byla překvapená. A zároveň mě pochválila, že jsem tak pohotově zavolala záchranku.
A spolužáci?
Minulý týden jsme měli distanční výuku, takže většina z nich to ještě neví. Ale i kdybychom byli ve škole… Nejsem úplně taková, co přijde do třídy a začne to říkat…
Veronika Cézová
