Film Po strništi bos čerpá ze vzpomínek na dětství, které prožil Zdeněk Svěrák za války na venkově. Osmiletý Eda, kterého pozoruhodně ztvárnil Alois Grec, je vytoužené dítě, jehož rodiče střeží víc, než je zdrávo, protože o jednoho potomka už přišli… Rodina je donucena v období protektorátu vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Malý chlapec se tak ocitá v novém prostředí, které vnímá dětskou optikou a které mu nabízí prostor pro nečekaná dobrodružství.

Postavu maminky malého Edy vytvořila Tereza Voříšková, v dalších rolích diváci uvidí Ondřeje Vetchého, Oldřicha Kaisera, Jana Třísku, Zdeňka Svěráka, Petru Špalkovou, Hynka Čermáka a další. Jan Svěrák společně s Terezou Voříškovou se zúčastnili ostravské předpremiéry snímku, který vstoupí oficiálně do kin 17. srpna. Ještě před ostravskou projekcí vznikl exkluzivní rozhovor s Janem Svěrákem.

Už při vaší spolupráci s otcem na předcházejících filmech jste mu údajně několikrát scénáře vždycky vracel na přepracování. Jak tomu bylo v případě filmu Po strništi bos?

Scénář tohoto filmu se začal rodit před třinácti lety. Zpočátku se mi moc nelíbil, chtěl jsem, aby byl dramatičtější. Tak například postava Vlka, kterého ztvárnil Oldřich Kaiser, tam byla pouze naznačena, ale chtěl jsem, aby dostal větší prostor. Otec ale nechtěl, neboť se jedná o skutečnou postavu z naší rodiny, bál se příbuzných, aby neříkali, že takhle se určité události neodehrály. Tak jsme rozepsaný scénář dali k ledu. Táta ho asi po deseti letech znovu vytáhl a napsal z toho knížku. A tam si dovolil postavě Vlka dát větší prostor, byť přitom hodně fabuloval. Tak jsem mu řekl, že bych to natočil, že už se mi to zdá dobré. Otec souhlasil, ale chtěl, abych si napsal scénář sám. Jen přitom lakonicky poznamenal: „Ty bys mi ho stejně pořád vracel.“ A tak jsem psal scénář a otec mi dodával dialogy.

Tereza Voříšková a Jan Svěrák při představení filmu Po strništi bos 8. srpna 2017 v Ostravě.
Po strništi bos uvedl v Ostravě Jan Svěrák

Jak se režíruje vlastní otec?

Režíruje se výborně. Důvěřujeme si po letech spolupráce. Rozhodně si na něho nevymýšlím nějaké blbosti. Když se mi něco nelíbí, tak mu to pošeptám, co chci jinak a proč, a on to změní, vždyť oba chceme, aby výsledek byl co nejlepší.

Otcovu maminku, potažmo vaši babičku, ztvárnila ve filmu Tereza Voříšková. Byla vaše babička ve skutečnosti také tak půvabná jako její herecká představitelka?

Nebyla tak krásná, ale platívala za místní krasavici. To určitě.

Jak je vidět, umíte si vždy vybrat skvělé dětské filmové protagonisty do svých snímků. Vzpomeňme Andreje Chalimona coby Kolju, ale i teď Aloise Grece, který ztvárnil Edu Součka…

Samozřejmě že už to na castingu odhadnete, jaké to či ono dítě má charisma, a na které se chce kamera koukat, a také je důležité, aby ten chlapec či holčička říkali věty tak, aby nešustily papírem a divák jim uvěřil.

Jak se pracuje režisérovi, který získal Oscara, na každém dalším filmu? Je si vědom toho, že nesmí slevit ze své kvality?

Nějaký čas jsem se tím trápil, je to hrozně svazující, hlavně v době, když jsem natáčel Tmavomodrý svět. Ale nakonec jsem zjistil, že to musím pustit z hlavy, protože jinak bych už nic nikdy nenatočil.

Režisér Jiří Menzel nedávno prohlásil, že nejlepší scénář, který mohl kdy dělat, byl k filmu Vesničko má, středisková, jenž napsal váš otec. Vím, že vám bylo v té době něco kolem dvaceti. Není vám líto, že jste se s takovým scénářem nepotkal?

Není mi to líto, protože film se natáčel ještě za minulého režimu, a když jsem opustil vysokou školu, skončil u nás socialismus a ze mě se stal svobodný světoobčan.

Připravujete do budoucna s otcem další rodinnou či historickou ságu? Nebo zkusíte něco jiného, třeba nějakou roadmovie ve stylu filmu Jízda?

Zatím nic neplánujeme, ale po zkušenostech, kterou s otcem po letech mám, nikdy neříkám nikdy, ale nechte se překvapit.

Příměstský tábor v areálu Skalka.
Tábory, kde se nespí, se dětem líbí