Kliknutím zvětšíteO Šikmém kostele, ze šikmého kostela (Večer s Hradeckým slunovratem). Takový je oficiální název sobotní akce, jejíž vysílání přímo ze staré Karviné začne toho dne v 17 hodin.
Na celé aktivitě se organizačně podílí také ředitel oblíbeného hudebního festivalu Hradecký slunovrat v Hradci nad Moravicí na Opavsku, Václav Müller. Jak vlastně k takovému spojení došlo?
„Hradecký slunovrat má svůj domov na zámku v Hradci nad Moravicí u Opavy, který byl vždy centrem umělecké inspirace a kulturní křižovatkou. Na zámku působily významné umělecké osobnosti jako Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt, Niccolo Paganini, Cosima Wagnerová, Sidonie Nádherná, Rainer Maria Rilke a mnoho a mnoho dalších. My se snažíme v tomto pokračovat a přivádět tam inspirativní osobnosti této doby. A jelikož v současnosti není v této zemi větší literární fenomén, než jsou právě úvodní dva díly trilogie Šikmý kostel, logicky jsme Karin Lednickou pozvali na Hradecký slunovrat. Hned jsme si porozuměli i lidsky a řekli si, že spolu rádi budeme spolupracovat i nadále,“ vysvětluje Václav Müller.
Autorka úspěšné románové trilogie Šikmý kostel Karin Lednická a kostel sv. Petra z Alkantary u příležitosti besedy se čtenáři v srpnu roku 2020 v Karviné.
Nápad samotné autorky
„S nápadem přenášet besedu přímo z šikmého kostela přišla sama Karin a musím říct, že jsem z toho nadšený. Už jen to, že člověk může pobývat v tak silném prostoru, je prostě čistá radost. Genius loci je zde krásně skutečný. Je to ‚promodlené‘ místo se svou vlastní pamětí,“ říká Václav Müller dále.
Besedu bude moderovat významná kulturní a společenská osobnost Slezska, Ivo Mludek. Krom Karin Lednické pak vystoupí také karvinský farář Przemek A. Traczyk. „Účast pana faráře je další čistá radost. Je to milý, vtipný a srdečný člověk s nímž je radost se potkávat. Přesně do tohoto výjimečného svatostánku zapadá,“ říká dále ředitel Hradeckého slunovratu.
Karin Lednická a Ivo Mludek při přípravách na sobotní besedu z Karviné.
Pořadatelé nyní řeší jediný problém. Slabý signál v kostele a jeho okolí. „Ale i to určitě překonáme,“ těší se na ojedinělou událost Václav Müller.
K TÉMATU
Jedná o velice silné a působivé dílo,
říká o románu Šikmý kostel karvinský farář Przemek A. Traczyk
Karvinský farář Przemek A. Traczyk.Farní kostel sv. Petra z Alkantary ve staré Karviné je velice silným mementem, lokalitou, která jako jediná zůstala po zaniklém a kdysi hodně živém městě. Každá příležitost zastavit se tady a vnímat ten prostor v jeho historických souvislostech je žádoucí, obzvlášť pro nás lidi tohoto uspěchaného světa. Tak vnímá farář z Karviné Przemek A. Traczyk kostel, danou lokalitu i příběhy s ní spojené.
Čím vás nápad na online besedu z kostela zaujal a proč jste se rozhodl, že se této aktivity budete také účastnit?
Setkávání se tady, rozhovory, neuspěchaná vyprávění o našem šikmém kostele, o lidech, pro které po staletí byl a je důležitým ne-li nejdůležitějším místem, o celém tom hrdém městě, které dnes žije pouze v mnohdy utajovaných vzpomínkách. Takové aktivity jsou nezbytně nutné, abychom nepřišli o naše kořeny a tím i o totožnost, o ten kousek světa, ve kterém jsme spolu i přes naši různorodost anebo právě díky této různorodosti.
Jak se vám líbí moderní podoba setkání, tedy on-line na internetových sítích?
Doba, ve které žijeme, způsobila, že on-line už máme všechno. Nákupy, bohoslužbu, dokonce i on-line vyučování náboženství. Důležité je, abychom na tom místě chtěli být spolu, a když to nejde živě, tak je dobře, že to jde aspoň touto cestou.
Karvinský farář Przemek A. Traczyk.
Vy sám pocházíte z Polska, vaše čeština je ovšem výborná. Čtete tedy také knihy v českém jazyce?
Do Karviné jsem přišel z Prajzské. Předtím jsem působil v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátu pod Radhoštěm, studoval jsem fakultu v Olomouci. Do České republiky jsem přišel z Polska, ale v těchto dnech mi začíná už 22. rok v ČR – a to je už polovina mého života.
Během tohoto času jsem se už naučil česky i číst, a to docela plynule. Výhodou pro mě bylo i to, že jsem vyrůstal v mnohojazyčném prostředí. Proto přepínat mezi jazyky je pro mě naprosto přirozené. Třeba Hrabala, Haška, Kunderu, Máchu, Erbena nebo Nerudu jsme na střední škole v Polsku museli číst česky, a Dostojevského, Tolstého, Puškina, Lermontova čí Solženicyna zase rusky, a šlo to.
Vzpomínám si také na jednu knížku od Jo Nesbøa, kterou jsem začal číst slovensky, pokračoval česky a skončil jsem polsky, podle toho, jak se ke mně dostávaly jednotlivé překlady.
A román Šikmý kostel?
Samozřejmě mám obě jeho části už přečtené a prožité. Jelikož se jedná o velice silné a působivé dílo, potřeboval jsem jak první, tak druhý díl na několik dnů odložit, aby obrazy v něm obsažené dozněly a emoce se uklidnily. Rozhodně je to však jedna z nejdůležitějších a mně osobně nejbližších lektur.
Karin Lednická a karvinský farář Przemek A. Traczyk v kostele sv. Petra z Alkantary v Karviné při přípravách na sobotní besedu.
Sama Karin Lednická se již dříve vyjádřila ve smyslu, že kostel sv. Petra z Alkantary a danou lokalitu je důležité vnímat ve všech historických souvislostech, ne jako turistickou destinaci. Někdy se přitom objevují i poněkud nešťastné termíny, jako „česká Pisa“, jsou tu i patrné snahy to místo „turisticky prodat“. Jak působí kostel, jeho okolí a smutná historie zaniklého kusu města na vás samotného?
Šikmý kostel, teď myslím ten kamenný nikoli knižní, je místem, které křičí, přímo řve… Ovšem až tehdy, když mu návštěvník věnuje svůj čas a pozornost, když se bude chtít u něj zastavit a vnímat jej v souvislostech zaniklého města. Mě samotného strašně štve cedule, která visí na jedné lampě u hřbitova ve staré Karviné. Je tam „česká Pisa“ – moje nervy!
Co na to říct…
Není to žádná česká nebo karvinská Pisa! My se nemusíme srovnávat a ani bychom se neměli k někomu či něčemu připodobňovat! Máme tady svou vlastní totožnost, svou vlastní historii a své vlastní příčiny, proč ze staré Karviné zůstal pouze starý kostel. Není to místo, u kterého se zastavím, cvaknu „zábavnou“ a spíše kýčovitou fotku, dám si párek v rohlíku a na sociálních sítích se budu rozepisovat o tom, jaký “moták” mi v hlavě způsobily šikmé zdi kostela. V tom jsme s Karin zajedno, stejně jako v několika jiných zajímavých věcech a vizích.
Jak jsem řekl, ten kostel, to místo je mementem. A je také varováním, co se stane s naší zemí, když se materiální, momentální zisk stane nejdůležitější hodnotou, kterou se lidé budou řídit; když dobývání, a ne souznění s prostorem, se společností a s přírodou, bude primární.
A jak tedy podle vašich zkušeností vnímají kostel a lokalitu lidé přímo tady v Karviné a okolí?
Vnímání kostela návštěvníky je velice různé. Pro ty, kteří pocházejí ze staré Karviné, je to nanejvýš posvátné místo, jediná památka po jejich zaniklém či lépe řečeno propadlém městě. Jediná hmatatelná památka.
Mnohým se zdá, že Římskokatolická farnost Karviná a šikmý kostel jsou jedno a totéž, spolu s fryštátským kostelem, kostelem sv. Marka a farou ve Fryštátu, ale není to tak. Stará Karviná jako farnost je pořád samostatnou jednotkou, která dnes nese název ŘKF Karviná – Doly a stojí na levém břehu Olzy, zatímco na pravém břehu Olzy je ŘKF Karviná – kdysi Fryštát. Od dob mého předchůdce mají obě farnosti společného faráře.
Samotný kostel sv. Petra z Alkantary přitom podle některých dřívějších plánů dnes už vůbec neměl stát!
Ano. Tady je třeba vzpomenout na P. Ernesta Dostála, posledního faráře v samostatně fungující staré Karviné, který celý svůj život zasvětil záchraně šikmého kostela, na který už byl vydán demoliční dekret, a to i v 90. letech 20. století. To ponížení, které zažil od úřadů, to pohrdání… i dnes, když čteme dobové dokumenty, tak se chce člověku brečet.
Ale bez jeho úsilí by dnes šikmý kostel vůbec nebyl. Běžně se stává, že když pozůstalí přicházejí do farní kanceláře vyřídit pohřeb, u otázky, kde byl zemřelý narozen, odpovídají: „V Karvinnej“, a pokřtěn byl ve starém tedy šikmém kostele, nebo v novém kostele sv. Jindřicha… v tom velkém kostele, který hrabě Larisch nechal postavit u Zámecké ulice. Na tu se dnes dostaneme, když odbočíme z hlavní cesty, za dnešním dolem ČSA, doleva směrem k dolu Darkov. Ano, pro karvinské pamětníky je to jednoznačně posvátné místo.
Nicméně, je naprosto jasné, že je spousta těch, pro které je to jen zajímavost, atrakce, místo pro pořízení zajímavé fotky. Moc bych si přál, aby komentované prohlídky kostela, které jsou možné o víkendech od začátku dubna do konce října, a také dílo paní Karin Lednické, přispěly k prohloubenému vnímání tohoto místa – jediné památky propadlého města.
K TÉMATU
Hradecký slunovrat se snaží pomáhat památkám,
jedna z nich je v Karviné v okolí kostela
Zchátralý památník na hřbitově u kostela sv. Petra z Alkantary v Karviné.
Karvinský kostel sv. Petra z Alkantary není jediným historickým místem v regionu, kterému se tým festivalu Hradecký slunovrat snaží pomáhat. Spisovatelka Karin Lednická, Václav Müller i další lidé se angažují třeba také v pomoci kostelu sv. Janů v Opavě.
„Karin se velmi aktivně a obětavě zapojila do naší crowdfundingové kampaně pro kostel sv. Janů v Opavě, ta se konala v rámci slunovratího cyklu Je třeba vrátit místům jejich jména a příběhy. No, a co naplňuje vlastně tato slova více, než tvorba Karin Lednické a její Šikmý kostel? Karin tak tým Hradeckého slunovratu vzala vloni na podzim na procházku místy Šikmého kostela a ukazovala nám i zchátralý památník na hřbitově. Když poté přišla s nápadem na jeho obnovu, hned jsme souhlasili. Je krásné moci se podílet na smysluplných věcech a to navíc ještě s tak skvělým člověkem, jakým Karin Lednická bezesporu je,“ dodává Václav Müller.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
