Postavičky na drátkách z lipového dříví pak vyrobil během druhé světové války a krátce po ní. Od narození Stanislava Petříka, který za protektorátu kryl svou odbojovou činnost loutkařením a po válce v Opavě loutkové divadlo organizoval, uplynulo právě ve středu 26. května 115 let.
Zdeněk Petřík pozůstalost po svém otci zachovává a pokračuje tak v rodinné tradici. I pro něj jsou loutky životní láskou. Nyní už o této malé dílně ve svém domě hovoří jako o muzeu. K vidění je zde mimo jiné i původní bytové dveřní loutkové divadlo, které Stanislav Petřík pro své děti vyrobil v roce 1943. Zdeněk Petřík a jeho sestra se mu pak dokonce stali předlohami pro dvě loutky – Brečulína a Šklebeďoura.
Prohlídka se domlouvá emailem
„Moje nejmilejší loutka je tento čert,“ bere Zdeněk Petřík do rukou pohádkovou postavičku. „Naplňuje mě energií, radostí, je to můj miláček,“ přibližuje.
Nejstarším exponátem je koza, kterou jeho otec vyrobil jako úplně první. „Tatínek vytvářel vždy jednu loutku denně,“ vykládá Zdeněk Petřík, který tráví s loutkami čas neustále, většinou je opravuje.
Loutky jsou barevné a mají propracované detaily, včetně výrazů ve tvářích. Kromě toho mohou návštěvníci nahlédnout třeba i do loutkářské kroniky, kterou Stanislav Petřík napsal.
Expozici opavského loutkářství v Bartoníčkově ulici 16 si mohou zájemci prohlédnout po předchozí domluvě na emailu zdep3k@seznam.cz.
Pokračování tatínkových pamětí
Zdeněk Petřík však sepsal také paměti svého otce. Vydány byly v uplynulém roce 2020 pod názvem Paměti rodiny Petříků, publikace mapuje roky 1906 – 1938. K dostání je v opavském infocentru na Horním náměstí, v knihkupectví Mezi Trhy, anebo si pro ni můžete přijít rovnou domů ke Zdeňkovi Petříkovi. Ten nyní pracuje i na pokračování.
„V něm už budou i mé vstupy a vzpomínky. Od roku 1974, kdy tatínek zemřel, pak už budu psát jen já, příspěvky bych chtěl přehoupnout až přes rok 2000. Rád bych měl hotovo do dvou let, je ale zapotřebí ještě sehnat finanční podporu,“ prozrazuje Zdeněk Petřík.
