V ostravské zoo se poprvé povedlo odchovat potomky pralesničky strašné. Drobné amazonské žabky měly snahu množit se již delší dobu, ale nakladená vajíčka vždy po pár dnech zplesnivěla.

„Toto se podařilo odbourat rozdělením jednotlivých vajíček, která jsou uložena v rosolovitém obalu, do jednotlivých malých nádobek a přísnou hygienou spočívající v každodenní výměně vody, což by nebylo možné v prostředí terária zajistit,“ vysvětluje chovatel-terarista Lucas Bono. První snůška byla oddělena 28. března a čítala 12 vajíček. Z ní se podařilo odchovat jednu žábu, ostatní vajíčka odumřela. Druhá snůška byla oddělena 10. dubna a získali jsme z ní pět pulců.

Pralesničky strašné chová Zoo Ostrava od roku 2008 a návštěvníci je mohou vidět v pavilonu Malá Amazonie. Expoziční prostředí sdílejí tyto žlutě zbarvené žabky s modře zbarvenými pralesničkami azurovými.

Pralesnička strašná dorůstá do velikosti 55 milimetrů, a je tak největším druhem šípové žáby. Obývá malou oblast vlhkého deštného lesa v nadmořské výšce do dvou set metrů nad mořem v Kolumbii. Žije převážně na zemi a listech podrostu. Vyskytuje se ve třech barevných formách, a to mátově zelená (forma „mint“), oranžová a žlutá (tuto formu chová Zoo Ostrava). Na konečcích prstů mají přilnavé polštářky, které jim usnadňují šplhání například po listech rostlin.

Jak je to s jedem šípových žab?

Šípové žáby jsou známé svou jedovatostí. Konkrétně pralesnička strašná se řadí mezi nejjedovatější tvory na planetě (bráno dle poměru množství a síla jedu k velikosti zvířete). Průměrná žába tohoto druhu má kolem jednoho miligramu jedu batrachotoxinu, což je množství dostačující k zabití 10 tisíc myší, deseti až dvaceti lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Nejdůležitější je si ovšem uvědomit, kde se jejich jed bere. Pralesničky se ve své domovině živí především jedovatými mravenci a termity. Žába díky tomu disponuje jedinečnou zbraní, a tou je alkaloid batrachotoxin, jímž je kůže pralesniček nasycena. Sekret silně páchne, což má účel odpudit případné predátory, a má také silné antiparazitické, antibakteriální i antimykotické účinky.

Jelikož je jed pralesniček tak silný a nebezpečný, mají jen dva nepřátele. Hada Erythrolamprus epinephelus, jenž je proti jedu rezistentní, a člověka, který svou činností ničí jejich původní přirozené prostředí. Domorodí indiáni z kmene Choco pak přímo využívají jed k otrávení hrotů šípů do foukaček – odtud název šípová žába.

Vzhledem k tomu, že v lidské péči se tyto žáby krmí octomilkami nebo malými cvrčky, nemají odkud jed získávat, jsou tedy naprosto neškodné. Jedinci odchycení ve volné přírodě si ale můžou svůj jed udržet v těle až 1 rok po pozření poslední potravy v podobě jedovatého hmyzu.

Páteční Deník s TV magazínem.